KOMENTÁŘ: Čtyři různí vítězové ze šesti závodů. Ideální situace? Vůbec. MotoGP je nyní tak nepředvídatelná, že se z ní paradoxně stal sport, na který se nedá těšit.
O víkendu se v americkém Austinu odehrál třetí závod letošní sezony MotoGP. Z vítězství se radoval nečekaně Álex Rins na satelitní Hondě. Úřadující mistr světa Francesco Bagnaia podruhé ve dvou velkých cenách zahodil svůj stroj z vedoucích pozic. Tomu se tedy říká obhajoba titulu. Zdá se, že v posledních letech žádný šampion nedokáže ani zdaleka předvádět konzistentní výkony během sezóny a vlastně jimi napříč. To vyúsťuje v takřka náhodnou výsledkovou listinu po každém podniku, která z dlouhodobého hlediska už není z fanouškovského hlediska stravitelná.
Lepší pár favoritů než polovina pole
Možná, že jsem jediný na světě, kdo si drží tento pohled. Ale stávající podoba MotoGP, ve které se nedají jednoznačně určit potenciální favorité pro každý závod, mě přivádí k lehkému vzteku. Pryč jsou časy dominantních legend Valentina Rossiho, Jorgeho Lorenza, Caseyho Stonera či Marca Márqueze. Legend, na které se doteď vzpomíná jako na možná ty nejlepší jezdce všech dob. Legend, které si to takřka každou velkou cenu mezi sebou rozdávaly na trati a nikdy se nevědělo, kdo z nich zvítězí.
To byla éra MotoGP, nad kterou nadneseně nostalgicky vzpomínám. Jistě, bylo vcelku jasné, jak dopadne každá velká cena. Jen byla otázka, jestli to z tří, čtyř reálně možných vítězů bude tentokrát Márquez, Lorenzo, popřípadě Pedrosa či Rossi. Jenže to bylo na MotoGP to nejlepší. To, že tito „nedotknutelní“ se na okruhu střetnou a nabídnou pokaždé parádní show o nejvyšší příčky. Ne, že nyní netušíme, kdo z 15 možných favoritů vyhraje daný závod. Rovnou můžeme roztočit kolo štěstí a na koho ručička dopadne, tak ten triumfuje.
Proč popularita MotoGP klesá?
Rinsovo vítězství přišlo vysloveně jak z čistého nebe. První závody odjede na hranici top 10, přijede do Austinu a rázem jezdí lépe než všichni kolem. Mnoho příležitostných fandů si hned řekne: „Jak se tam dostal? Kdo je to ten Rins? Jak je možné, že zničehonic poráží bývalé šampiony?“ Nedokážou si snadno vysvětlit, proč mistři světa padají závod co závod, či dojíždějí v hloubi pole. Pak nemají, ke komu si vytvořit fanouškovský vztah, když jednou jezdec zvítězí a pak zničehonic jezdí uprostřed pole.
Výše zmíněné aspekty částečně stojí za tím, proč obliba MotoGP stagnuje, ne-li klesá. MotoGP stavělo v posledních dekádách na rivalitách, které často přesahovaly hranice motorsportu. Schwantz vs. Rainey, Rossi vs. vlastně všichni ostatní. Přidejme k tomu možná příležitostné, ale často doopravdy dechberoucí předjížděcí manévry a rovnou zde máme recept na úspěch. To vše v moderní MotoGP bohužel není. Loni se například „rivalové“ o titul mistra světa Francesco Bagnaia a Fabio Quartararo střetli přímo na trati pouze dvakrát. Tohle není správně.
Těšit se na závody MotoGP? To nejde
Motorsport je fantastické odvětví sportu tím, že na pomyslném hřišti se neutkávají pouze dva celky o nějakém počtu hráčů. O úspěch svádí souboj deset či více celků neboli týmů či stájí po dvou jezdcích. Mezi nimi a napříč těmito celky existuje potenciál pro mnoho na sebe rozlišných či svázaných narativů, kvůli kterým osobně motorsport sleduji a obdivuji.
Jenže když jsou tyto narativy na první pohled nesrozumitelné a nesledovatelné, z dlouhodobého hlediska je nemožné být „nahypovaný“ na každou velkou cenu. Může to být patetické, že jsem proti aktuální extrémní nepředvídatelnosti v MotoGP. Může se zdát, že preferuji dominantní jezdce vyhrávající jeden závod za druhým. Nicméně raději bych viděl dominantní jezdce, které čas od času porazí outsider v nečekaně vzrušujících závodech. To dělá z motorsportu, a tudíž i z MotoGP, sport, na který se bude dát navždy těšit. Nepředvídatelné momenty v relativně předvídatelném sportu.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 17225
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 18838
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 12198
