Josef „Jupp“ Kompalla, jeden z nejkontroverznějších rozhodčích v dějinách hokeje, zemřel v neděli 12. července 2026 ve věku 90 let.
Málokterý muž v černém vyvolával tolik emocí na obou stranách železné opony. Kompalla pískal tři olympiády, nejméně devět mistrovství světa a stál uprostřed dvou kauz, které se do hokejové paměti zapsaly nesmazatelně: jedné kanadské a jedné československé. Obě měly společného jmenovatele, pocit křivdy, který přežil desetiletí. Německý svaz ledního hokeje oznámil jeho úmrtí v neděli ráno, IIHF vydala nekrolog o den později. Příčinou smrti byla krátká těžká nemoc.
Hokejka těsně před obličejem
Moskva, 28. září 1972, osmý a rozhodující zápas Summit Series mezi Kanadou a Sovětským svazem. Série, která měla rozhodnout, kdo je skutečným vládcem světového hokeje. Ve třetí třetině udělil Kompalla Kanaďanu J. P. Parisému trest za seknutí. Následovaly další disciplinární minuty. Parisé explodoval. Vyjel přímo ke Kompallovi se zdviženou hokejkou a zastavil těsně před kontaktem, centimetry od rozhodčího obličeje.
Scéna obletěla svět. V Kanadě se Kompalla stal symbolem nekompetentního nebo přímo zaujatého rozhodování, které údajně nadržovalo Sovětům. Trenér Harry Sinden ho veřejně kritizoval, kanadská veřejnost si jeho jméno zapamatovala jako nadávku. Sám Kompalla to viděl jinak. V rozhovoru pro DW k 50. výročí Summit Series řekl: „Udělal bych dnes přesně to samé.“ Po letech si znovu pustil videozáznam. A znovu trval na tom, že Parisého trest byl správný.
Kopnutý gól a československá křivda
V české a slovenské hokejové paměti je Kompallovo jméno spojeno s jinou kauzou, gólem, který Sověti údajně dosáhli kopnutím bruslí a který rozhodčí uznal. Tato křivda se tradičně váže k olympijskému turnaji v Innsbrucku 1976, kde Československo skončilo se stříbrem za SSSR po porážce 3:4.
Jenže stopy vedou jinam. Brankář Jiří Holeček ve své výpovědi pro Paměť národa popisuje, jak Kompalla uznal gól vstřelený nohou, a líčí, že rozhodčího chytil pod krkem a rdousil ho. Vladimír Martinec ve vzpomínkách pro časopis Paměť a dějiny zasazuje obdobný incident k mistrovství světa 1974 ve Finsku. A oficiální olympijský zápis klíčového duelu SSSR–ČSSR ze 14. února 1976 uvádí jako rozhodčí Gordona Leeho a Åkeho Hanqvista, nikoli Kompallu.
Dvě různé události se v sekundárních textech i v paměti pamětníků postupně slily do jednoho příběhu. Kompalla se stal univerzálním symbolem křivdy v zápasech se Sověty, ať už na ledě stál, nebo ne. Právě to ukazuje, jak silně jeho jméno rezonovalo.
Kariéra, kterou kontroverze nezastavily
Pozoruhodné je, co následovalo po skandálech. Žádný oficiální trest, žádné odvolání z funkce. IIHF Kompallu dál nasazovala na vrcholné turnaje. Mezi lety 1972 a 1986 odpískal tři olympiády a řadu světových šampionátů; německý svaz uvádí jedenáct, IIHF devět. Po skončení aktivní kariéry pracoval jako rozhodcovský pozorovatel, instruktor a působil v orgánech IIHF i německé nejvyšší soutěže DEL.
V roce 2003 ho IIHF uvedla do Síně slávy. Pro jedny uznání celoživotního přínosu, pro druhé provokace. V nekrologu z 13. července 2026 ho federace popsala jako „mimořádnou osobnost německého i mezinárodního hokeje“ a zároveň připomněla, že stál u jedné z nejvýbušnějších scén v historii Summit Series.
Systém, který ho stvořil i pohřbil
Kompallova éra byla dobou dvou rozhodčích na ledě. Dva páry očí na celou plochu, žádný videozáznam k přezkoumání, žádná výzva trenéra. Rozhodčí nesl odpovědnost, kterou dnes rozkládá čtyřčlenná posádka. IIHF zavedla čtyřrozhodcovský systém na mezinárodních akcích v roce 2008. Nominace dnes procházejí centralizovaným procesem přes rozhodcovský výbor a radu federace, kde rozhoduje kompetence, nikoli země původu.
Kompalla zosobňoval dobu, kdy hokejový rozhodčí stál přímo uprostřed studenoválečných konfliktů, viditelný, zranitelný, bez technologické záchranné sítě. Nenávist, která se na něj valila z Kanady i z Československa, nebyla jen o jednom hvizdu nebo jednom gólu. Byla o systému, který jednomu člověku svěřil víc, než mohl unést.
Devadesát let. Tři olympiády. Síň slávy. A jméno, které v Praze i v Montrealu dodnes vyvolá grimasu. Jupp Kompalla odešel, ale příběhy, které za sebou nechal, mají delší životnost než kterýkoli verdikt na ledě.
