Jak zašlapat Američany ve čtvrtfinále do ledu? Deset milionů českých trenérů má jasno a Jalonen těžkou hlavu

Jakkoliv mohou mít fanoušci české reprezentace po základní skupině výtky směrem k předváděné hře, o úspěchu a neúspěchu rozhoduje až čtvrtfinále. Před rokem tým trenéra Jalonena tento klíčový zápas zvládl a nakonec dokráčel pro bronz. Tentokrát ovšem narazí Červenka a spol. na výrazně silnějšího soupeře a loni navíc byl český výběr o poznání kvalitnější. Pozice outsidera ale může Čechům paradoxně sednout.

Obrana na prvním místě

Američané v Tampere válcovali jednoho protivníka za druhým a o jejich síle vypovídá, že ztratili v sedmi zápasech jen bod se Švédskem. Český kouč Kari Jalonen předpovídá, že čtvrtfinále bude vyrovnané a jen o pár gólech. Je to možné, nicméně skóre zámořského týmu 34:8 (průměr na zápas 4,86:1,14) napovídá něco jiného.

iZdroj fotografie: Česká hokejová reprezentace

Srovnávání s loňským šampionátem, kdy Češi porazili USA ve skupině 1:0 a v boji o bronz 8:4, není relevantní z několika důvodů. Jestli v týmu máte, nebo nemáte hráče jako Pastrňák, Krejčí, Hertl nebo Hronek je obrovský rozdíl. Ostatně byly to právě zmiňované hvězdy, kdo rozhodl čtvrtfinále i boj o bronz. Ten navíc výrazně ovlivnily problémy soupeře s obranou. Ve třetí třetině, kterou čeští hokejisté vyhráli 6:1, dohrávali Američané na čtyři beky. I když někteří hráči pamatují tuto bitvu, nyní se střetnou jiné týmy s jinou formou.

Dvě výborné třetiny nestačí

Jestli chtějí Češi uspět, musejí zapracovat na řadě věcí. V první řadě je potřeba odehrát s maximálním nasazením všechny tři třetiny (i případné prodloužení). Že by to mělo být naprostou samozřejmostí? Ovšem, ale proti Švýcarům odehráli Červenka a spol. dobře dvě třetiny a s Kanadou jen jednu. Hráči se lvem na prsou musejí také přidat na důrazu a agresivitě v osobních soubojích. Prohrávání těchto soubojů bylo kamenem úrazu v nepovedených dvacetiminutovkách posledních dvou duelů.

Kari Jalonen, jak je jeho zvykem, zvolí defenzivní taktiku. Nebylo by ale lepší výrazně více se zaměřit na napadání rozehrávky? Jak je tento postup platný ukázala Kanada v první třetině, kdy na Čechy vletěla a tvrdě dohrávala souboje. Pod tlakem obránci neměli čas na pořádnou rozehrávku a kvůli tomu se česká hra začínala drolit. Je pravděpodobné, že v podobném duchu budou chtít do zápasu nastoupit i USA. Pokud v takovém případě Jalonenův výběr zvolí pasivnější přístup, dopadne s velkou pravděpodobností jako v úterý.

Šij to na bránu!

Američané sice ve skupině porazili všechny soupeře, jak na ně ale naznačili třeba Dánové, kteří je 50 minut drželi na uzdě. Češi ovšem musejí myslet také na útok, kde mají hodně prostoru ke zlepšení. Chce to více přímočarých akcí a nechtít hrát až do kuchyně. Zjednodušeně řečeno pálit z každé pozice. S tím je také spojeno, že neustále musí někdo clonit před brankou. Pak může skončit gólem každé nahození.

Je tu ovšem ještě jedna věc, kterou musí Jalonenův tým zlepšit. Je potřeba trefovat branku a ne zadní mantinel nebo protihráče. Zní to humorně? Jenže v duelu s Kanadou minuli Češi kasu devatenáctkrát a soupeře nastřelili šestnáctkrát. Každopádně platí, že předem není žádná bitva prohraná. Takže Češi, do toho!