Zarážející hodnocení české jedničky. Fiasko na MS hodil na herní nastavení

V mixzóně curyšské haly stál brankář, který ještě den před zápasem bojoval s virózou a jeho start byl nejistý. Novináři čekali rozbor čtyř inkasovaných gólů, zmínku o konkrétních situacích, možná i náznak sebekritiky. Kořenář ale zvolil jinou cestu. „Kdybych měl hodnotit, co jsem viděl, tak šlo o herní nastavení. Občas jsme moc předržovali puky, nehráli jednoduše. Bylo to nejčastější téma pozápasových mítinků,“ řekl podle Sport.cz. Brankář české jedničky tak po vyřazení z mistrovství světa 2026 nenabídl tvrdou osobní reflexi, ale širokou kolektivní diagnózu. A právě v tom je jeho hodnocení zarážející.

Co přesně Kořenář řekl, a co neřekl

Těžiště jeho výroku leželo na dvou rovinách. První: tým opakovaně nedokázal přenést předzápasové plány na led. Složitá řešení, zbytečné držení puků, málo přímočarých akcí. Druhá: kolísající přístup proti papírově slabším soupeřům. Kořenář mluvil o nutnosti jít do každého zápasu se „stoprocentním nastavením“ a zmínil, že v kádru bylo kolem deseti hráčů, kteří na mistrovství světa startovali poprvé. Letošek označil za „cennou zkušenost do budoucna“.

Co v jeho slovech chybělo? Jakákoli explicitní sebekritika konkrétního zákroku nebo gólu. Při 28 střelách Finů inkasoval čtyřikrát, úspěšnost zákroků za celý turnaj měl 90,48 %, což ho řadí pod úroveň českého brankářského standardu ze zlatého roku 2024, kdy Lukáš Dostál chytal na 93,90 %. Srovnatelný byl spíš s loňským Karlem Vejmelkou a jeho 90,23 %. Přesto se Kořenář rozhodl mluvit o systému, ne o sobě.

Píšete česky celý život, ale u těchto 10 slov zaváhá i učitelka. Víc než 5 správně je pro většinu Čechů strop

VIPživot.cz

8 h

Prázdné klišé, nebo opakující se vzorec?

Bylo by snadné „herní nastavení“ odbýt jako pozápasovou frázi. Jenže výroky dalších hráčů ukazují, že Kořenář nepopisoval vzduchoprázdno. Lukáš Sedlák už po skupinové porážce se Slovinskem říkal totéž jinými slovy: tým „zbytečně přehrával“, málo se tlačil do brány, chyběly clony, teče, dorážky. „Někdy méně je více,“ shrnul tehdy na Hokej.cz.

Po čtvrtfinále s Finskem Sedlák přitvrdil ještě víc. Tým podle něj inkasoval přesně z věcí, na které se před zápasem připravoval. „Nezvládli jsme odehrát jediný zápas dobře po celých šedesát minut,“ řekl. Michal Kempný zase popsal finský pressing, rychlost do pásma a české problémy s čistým vyvedením puku. Uznal, že lepší byl soupeř.

Diagnóza „herního nastavení“ tedy nebyla Kořenářovým vynálezem. Byl to refrén celého turnaje. Otázka je jiná: proč právě brankář, hráč, jehož výkon je nejindividuálněji měřitelný, zvolil po vyřazení kolektivní rámec místo osobní reflexe?

Čtvrtfinále pod lupou: víc než jen nastavení

Samotný zápas s Finskem ukázal, že „herní nastavení“ jako jediné vysvětlení nestačí. Finové trestali z protiútoků, využívali české chyby ve středním pásmu a jejich akce byly přesnější. Podle oficiálního reportu IIHF šlo o zápas, v němž se český tým po inkasovaných gólech rozpadal, a právě schopnost reagovat na nepříznivý vývoj bývá věcí individuální mentální odolnosti stejně jako taktického plánu.

NHL.com po zápase připomněl nepříjemnou statistiku: český tým včetně olympiády vypadl na velkém turnaji ve čtvrtfinále potřetí za sebou. Po zlatě z Prahy 2024 přišlo šesté místo v roce 2025 a teď další konec před semifinále. V delší perspektivě (osmé místo 2023, zlato 2024, šesté místo 2025, opět mimo medaile 2026) pražský triumf vypadá spíš jako výjimečný vrchol než jako nový standard.

Viróza, debutanti a trenérský předěl

Ke kontextu patří i okolnosti, které z Kořenářova výroku přímo neplynou. Den před čtvrtfinále vynechal dobrovolné rozbruslení, ve středu absolvoval jen individuální trénink. Bojoval s virózou, jeho start byl nejistý až do rána zápasu. Přímý důkaz, že právě nemoc rozhodla výsledek, ve veřejných zdrojích není, ale ignorovat ji jako faktor by bylo naivní.

Vysoký podíl nováčků v kádru (oficiálně před startem turnaje bylo potvrzeno nejméně osm debutantů včetně jmen jako Pavlát, Cibulka, Galvas či Alscher) mohl zvýšit výkonnostní rozptyl. Tým zvládl porazit Švédsko, ale ztratil body se Slovinskem i Norskem. Nezkušenost se projevuje právě v tom, co Kořenář popsal: v neschopnosti držet konzistentní úroveň šedesát minut v každém zápase.

A pak je tu změna, která přesahuje jeden turnaj. Už před čtvrtfinále s českým týmem fakticky spolupracovali Zdeněk Moták a Pavel Gross, kteří reprezentaci po šampionátu oficiálně převezmou. Letošní vyřazení tak není jen konec jednoho turnaje. Je to předěl mezi dvěma trenérskými etapami.

Co z toho plyne pro příští rok

Kořenářova diagnóza nebyla prázdná, opakující se problém s přehráváním situací a nedodržováním taktických plánů potvrzují i spoluhráči. Zároveň ale nebyla úplná. Schovala konkrétní momenty čtvrtfinále za obecný turnajový vzorec a obešla otázku individuální odpovědnosti brankáře, který chytal pod dlouhodobým českým průměrem. Noví trenéři zdědí tým s potenciálem i s přesně tou slabinou, kterou Kořenář pojmenoval. Jestli ji dokážou odstranit, se ukáže na ledě, ne v mixzóně.