Vondrka o KHL: Dlužili nám tři čtvrtě sezony výplatu. Odejít mohl jen do Sparty, jinam ho nepustili

Příběh přestupu, který se mezi fanoušky Slavie dodnes čte jako zrada, má ve skutečnosti úplně jiný scénář. Vondrka tři roky hrál KHL ve Slovanu Bratislava, první sezony označuje za fantastické, a pak přišel zlom. Klub přestal platit. Ne jednomu hráči, ne za měsíc. Podle Vondrky dlužili „každému strašně moc peněz“. Když se rozhodl odejít, vedení Slovanu mu řeklo jasně: buď Sparta, nebo nikam. Nabídku ze Slavie tehdy na stole neměl. A na jaře 2015 se v Praze hrálo mistrovství světa.

Tři fantastické roky, pak ticho na účtu

Když Vondrka v roce 2012 odcházel do Bratislavy, bral to jako kariérní posun. KHL byla pro české hokejisty prestižní adresa, Slovan nabízel výjimečnou atmosféru a celé Slovensko žilo hokejem. V dobovém rozhovoru pro Sport.cz říkal, že Slovensko nebere jako zahraničí, že se s rodinou zabydleli a cítí se tam doma. Styl hry byl defenzivnější než v české extralize, ale kulisa v hale to vynahrazovala.

Jenže v sezoně 2014/2015 se situace otočila. Výplaty přestaly chodit. Ne na týden, ne na měsíc. Vondrka v podcastu Čistá hra Martina Procházky na Českém rozhlase popsal, že klub dlužil hráčům za tři čtvrtě sezony. Kabina čekala, vedení mlčelo, peníze nepřicházely. Nebyl to individuální spor jednoho útočníka s managementem, šlo o systémový kolaps platební morálky celého klubu.

Podmínka, kterou nemohl odmítnout

Vondrka se rozhodl odejít. Logický krok pro hráče, kterému zaměstnavatel měsíce neplatí. Jenže v KHL té doby neměl hráč v takové situaci prakticky žádnou páku. Klub držel smlouvu, klub určoval pravidla.

„Ve Slovanu mi řekli, že pokud chci odejít, musím jít do Sparty,“ popsal Vondrka v rozhovoru pro Hokej.cz. Proč zrovna Sparta? Konkrétního funkcionáře, který podmínku nastavil, veřejně nejmenuje. Mechanismus ale fungoval jednoduše: Slovan měl smluvní převahu a mohl diktovat, kam hráče pustí. Vondrka potřeboval hrát. Na jaře 2015 se v Praze konalo domácí mistrovství světa a reprezentační trenér Vladimír Růžička potřeboval vidět hráče v akci, ne na tribuně s dlužnými výplatami.

Vondrka kývl. Pragmaticky, ne nadšeně. Sám ten krok i zpětně označuje za kontroverzní. Ale dodává klíčovou větu: nabídku ze Slavie tehdy nedostal. Kdyby přišla, šel by tam. Nepřišla.

Ne zrada, ale krizové řešení

Tady je důležité odlišit dvě věci. Fanouškovský narativ říká: slávista přestoupil ke Spartě, zradil. Fakta říkají něco jiného. Hráč s neplacenými výplatami dostal od zaměstnavatele ultimátum, jediná povolená destinace. Vzal ji, protože alternativa byla zůstat v rozpadajícím se klubu a přijít o šanci na domácí šampionát.

Růžička přitom ve Vondrkově kariéře sehrál roli opakovaně. Už v roce 2011, kdy se útočník vracel z nevydařeného angažmá v Kärpätu Oulu, to byl právě Růžička, kdo mu pomohl zpátky do Slavie. Ve Finsku Vondrka narazil na problém s rolí v týmu, zpětně říkal, že měl odejít už po pár zápasech. Tamní manažer a trenér se mu později omluvili. Vzorec se opakoval: hráč v cizím prostředí naráží na moc klubu nebo trenéra, řeší to odchodem a hledá stabilní platformu doma.

Sparta tu platformu v roce 2015 nabídla. Vondrka odehrál sezonu, dostal se na mistrovství světa. Slib splněn.

Slávista ve funkcionářském křesle

Dnes Vondrka sedí na druhé straně stolu. Po konci hráčské kariéry přešel do manažerské role a vrátil se tam, kde to celé začalo, do Slavie. Identita se nepřerušila, jen byla na čas přebita nouzí.

Slavia mezitím prošla vlastní turbulencí. Klíčový posun přišel 4. března 2026, kdy klub oznámil nového většinového vlastníka: Jozef Kucharzyk přes společnost JK Sport Investment získal 60% podíl. Vedení změnu rámuje jako krok ke stabilizaci ekonomiky i rozvoji zázemí. Pro Vondrku je to základ opatrného optimismu, v rozhlasovém rozhovoru naznačil, že návrat Slavie do extraligy vidí v horizontu pěti až osmi let.

Je to realistické? Cesta z první ligy nahoru vyžaduje víc než nového majitele. Vyžaduje systematickou práci s mládeží, infrastrukturu, rozpočet schopný udržet kvalitní hráče. Ale po letech nejistoty je stabilní vlastnická struktura aspoň první podmínka, bez které to nejde.

Co Vondrkův příběh říká o moci klubů

Celá epizoda se Slovanem je víc než hokejová historka. Je to případová studie o vyjednávací pozici hráče v momentě, kdy mu zaměstnavatel dluží peníze, ale pořád drží smlouvu. Vondrka neměl na výběr, mohl akceptovat podmínky, nebo zůstat v klubu, který neplatil. Žádná třetí cesta.

Dnes, o dekádu později, jsou hráči a agenti na podobná rizika citlivější. Jestli jsou ale skutečně chráněni lépe, záleží na konkrétní smlouvě a ligových pravidlech, ne na obecném pokroku. Vondrkův případ zůstává připomínkou, že i v profesionálním sportu může být přestup k rivalovi méně o volbě a víc o přežití.