V NHL chtějí zrušit doložku o nevyměnitelnosti Pastrňáka. Týká se to i dalších 245 hráčů

V NHL chtějí zrušit doložku o nevyměnitelnosti Pastrňáka. Týká se to i dalších 245 hráčů

Kolem 245 hráčů v NHL má ve smlouvě nějakou formu ochrany proti výměně. Část generálních manažerů chce tento systém výrazně omezit, a debata míří i na Davida Pastrňáka.

i Zdroj fotografie: Boston Bruins
                   

Koncem června 2026 otevřel novinář Elliotte Friedman na Sportsnetu téma, které v zákulisí NHL doutná roky: hráči žádají o trejd, ale zároveň si díky smluvním doložkám drží absolutní kontrolu nad tím, kam půjdou. Kluby tak přicházejí o vyjednávací páku, o aukci mezi zájemci, o tržní cenu. Pastrňákovo jméno v této debatě figuruje jako jeden z nejviditelnějších příkladů silné ochrany, ne proto, že by někdo veřejně navrhl zrušit konkrétně jeho klauzuli, ale proto, že jeho kontrakt ukazuje, jak daleko systém zašel.

Co přesně má Pastrňák ve smlouvě

Osmiletá smlouva českého útočníka s Bostonem obsahuje odstupňovanou ochranu, která se v čase mění:

  • 2023/24 až 2027/28 – plná no-movement clause (NMC). Bez Pastrňákova souhlasu ho nelze vyměnit, poslat na waiver ani do AHL.
  • 2028/29 – NMC plus osmičlenný seznam týmů, kam souhlasí s výměnou.
  • 2029/30 – modifikovaná no-trade clause (M-NTC) s desetičlenným seznamem povolených destinací.
  • 2030/31 – M-NTC s desetičlenným seznamem týmů, kam nechce.

Prvních pět sezon tedy maximální štít. Pak postupné měknutí, ale ani v posledním roce kontraktu nejde o volný trejd; Boston by stále musel respektovat hráčův seznam. Podle databáze PuckPedia patří Pastrňákova ochrana mezi nejsilnější v celé lize.

Proč je 245 hráčů s ochranou problém

NHL je mezi severoamerickými profesionálními ligami výjimka. V NBA získá no-trade klauzuli jen hrstka veteránů za přísně definovaných podmínek. V NFL prakticky neexistuje. V hokeji ji má zhruba třetina hráčů, kteří v sezoně nastoupili; analytický server Elite Prospects uvádí 260 z 861 hokejistů, The Hockey Writers pracují s číslem kolem 245.

Jak se to stalo? Pod tvrdým platovým stropem se z ochranných doložek stal levný vyjednávací nástroj. Místo dalšího milionu ročně nebo přidaného roku smlouvy generální manažeři nabízeli no-trade ochranu, aby dotlačili podpis do cíle. Výsledek: klauzule dávno nejsou výsadou superhvězd. Mají je brankáři, třetí centři, obránci z druhé dvojice. A když kterýkoli z nich požádá o výměnu, klub stojí před paradoxem: musí prodat, ale nemůže dražit.

Případ Dylana Larkina v Detroitu to ilustruje dokonale. Hráč s plnou NMC požádal o trejd a podle Friedmana si drží absolutní kontrolu nad destinací. Ostatní GM fandí Steveu Yzermanovi, aby neprodával pod cenou, protože vědí, že příště budou v téže pasti oni.

Český výřez: Pastrňák není sám

V sezoně 2025/26 mělo nějakou formu ochrany proti výměně hned několik českých hráčů:

  • Radko Gudas – desetičlenný no-trade list
  • Tomáš Hertl – trade listy v závěru kontraktu
  • Ondřej Palát – NMC plus od července 2025 modifikovaná NTC s deseti týmy
  • Pavel Zacha – M-NTC po celou smlouvu s Bostonem (10 týmů první dva roky, pak 8)
  • Karel Vejmelka – M-NTC po všech pět let kontraktu s Utahem
  • Martin Nečas – nová smlouva s NMC v prvních sedmi sezonách

Zacha a Vejmelka přitom nejsou superhvězdy. Jsou to solidní hráči, kteří dostali ochranu jako bonus k podpisu. Přesně ten typ případů, na které kritici systému ukazují.

Co by se muselo stát, aby Pastrňák přišel o svou doložku

Krátká odpověď: hodně. Nová kolektivní smlouva mezi NHL a hráčskou asociací NHLPA byla ratifikována v červenci 2025 a běží od 16. září 2026 do 15. září 2030. Vyjednávání proběhlo na jaře 2025, a výrazné omezení klauzulí se do finální verze zjevně nedostalo.

Zpětné odebrání už sjednané ochrany by bylo mimořádně agresivním zásahem do platných hráčských smluv. Podle naší redakční dedukce je mnohem pravděpodobnější scénář, že případné omezení přijde až v dalším vyjednávacím kole před rokem 2030 a dotkne se nově podepisovaných kontraktů. Pastrňákova smlouva by v takovém případě doběhla beze změny.

Systém, který si kluby koupily samy

Nejsilnější ironie celé debaty spočívá v tom, kdo tyto klauzule do smluv vkládal. Ne hráči; ti je přijali. Generální manažeři je nabízeli jako měnu, protože pod tvrdým capem neměli jinou. A teď, když se jim systém obrací proti nim, volají po ligové regulaci toho, co sami roky budovali.

Pokud NHL skutečně sáhne na rozsah ochranných doložek, nepůjde o útok na hráčská práva. Půjde o přiznání, že třicet procent ligy s vetem proti výměně je neudržitelný stav; stav, který si kluby vytvořily samy, smlouvu po smlouvě, podpis po podpisu.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Pavel Zdrálek

Zobrazit další články