Česko na mistrovství světa ve Švýcarsku skončilo ve čtvrtfinále po porážce 1:4 s Finskem. Radim Rulík v posledním rozhovoru u reprezentace otevřeně pojmenoval, co nefungovalo.
Dvě minuty a čtyřicet sekund. Tak dlouho trvalo, než Finové otevřeli skóre. Český tým nestačil zareagovat, a když po druhém gólu ztratil kontakt se zápasem, bylo po nadějích. Rulík po utkání nechodil kolem horké kaše. Mluvil o chybějících nohách od první minuty, o špatném nastavení celého mužstva a o tom, že soupeř se po vedení 2:0 uklidnil a kontroloval hru. Nebyl to rozhovor poraženého, který hledá výmluvy. Byl to rozhovor trenéra, který ví, že právě odkoučoval svůj poslední zápas na lavičce národního týmu, a chce říct pravdu.
Ustrašený vstup a chybějící energie
Nejtvrdší Rulíkova slova mířila na mentální stránku výkonu. Podle oficiálního souhrnu Českého hokeje trenér přiznal, že tým vstoupil do čtvrtfinále s přílišným respektem k soupeři, který přerostl v něco blízkého strachu. A nebyl sám, kdo to viděl. Kapitán Roman Červenka po zápase řekl, že Češi byli „až moc ustrašení“. Když totéž říká trenér i nejzkušenější hráč na soupisce, nejde o individuální selhání jednoho útoku nebo jedné formace. Jde o kolektivní problém.
Rulík navíc přiznal, že nervozita provázela tým už od skupiny, konkrétně od prohry se Slovinskem, po které se reálně řešilo, jestli Češi vůbec postoupí do vyřazovací fáze. Psychický tlak se kumuloval. A ve čtvrtfinále proti Finsku, které nastoupilo se dvěma kompletními formacemi z NHL v čele s Barkovem, Granlundem a Lundellem, se projevil naplno.
Kádr oslabený omluvenkami
Rulík po vyřazení veřejně nejmenoval konkrétní hráče jako viníky. Místo toho opakovaně poukazoval na šířku kádru, respektive na její absenci. Čísla mluví jasně: z dvanácti oslovených hráčů z NHL se podle Jiřího Šlégra omluvilo devět. David Pastrňák, Pavel Zacha, Karel Vejmelka, Vítek Vaněček; všechno jména, která by změnila sílu sestavy. Daniela Vladaře vyřadilo zranění ruky. K tomu přibyly další omluvenky z evropských soutěží.
Výsledkem byla soupiska, kde dostali prostor mladí a méně prověření hráči: Melovský, Chmelař, Alscher, Cibulka či Galvas. Pro budoucnost možná cenná zkušenost. Pro čtvrtfinále mistrovství světa proti Finsku nedostatečná zbraň. Rulík to po zápase shrnul střízlivě: proti týmu s výrazně silnějším jádrem z NHL to měli Češi zkrátka těžké. Nekritizoval jednotlivce, kritizoval situaci, do které se český hokej dostal.
Od zlata ke dvojímu čtvrtfinále
Kontext posledních tří šampionátů pod Rulíkem vypráví vlastní příběh. V roce 2024 zlato na domácím MS v Praze: euforie, plné tribuny, tým nabitý motivací i kvalitou. O rok později ve Švédsku konec ve čtvrtfinále proti domácím. A teď ve Švýcarsku totéž, tentokrát s Finskem. Dvě mistrovství po sobě bez medaile.
Sestupná trajektorie neznamená automaticky trenérské selhání. Rulíkův odchod od reprezentace byl oznámen už 17. března 2026, tedy více než dva měsíce před čtvrtfinálovou porážkou. Nešlo o důsledek výsledků ve Švýcarsku. V dubnu svaz potvrdil nástupce: Zdeňka Motáka jako hlavního trenéra a Pavla Grosse jako asistenta. Oba byli ve Švýcarsku přítomni už během turnaje jako pozorovatelé, aby přechod proběhl plynule.
Co Rulíkova slova znamenají pro budoucnost
Nekompromisnost Rulíkova posledního vystoupení nespočívala v pranýřování jednotlivců. Spočívala v přiznání, že český tým narazil na vlastní strop, mentální i kádrový. Když se devět z dvanácti oslovených hráčů z NHL omluví, trenér může být sebelepší stratég, ale nemá z čeho stavět. A když ti, kteří přijedou, vstoupí do rozhodujícího zápasu se strachem místo s odhodláním, žádná taktická příprava to nezachrání.
Pro Motáka s Grossem je to jasný vzkaz. Přestavba kádru a budování širší základny nejsou volitelný doplněk, jsou nutnost. Rulík zůstává ve sportovním úseku Českého hokeje, takže jeho zkušenost nezmizí. Ale lavička národního týmu už patří někomu jinému.
Poslední Rulíkův rozhovor u reprezentace nebyl výbuch frustrace. Byl to rentgenový snímek českého hokeje, a ten ukázal praskliny, které se nedají přelepit jedním turnajem.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 8570
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 8698
