Slovenský kouč Milan Bartovič letos v létě řekl ne Českým Budějovicím. Za jeho rozhodnutím stojí příběh, který začal o dva roky dřív na jednotce intenzivní péče.
V pátek 7. srpna, pár hodin po přípravném utkání Pardubice–Žilina v České Třebové, seděl Milan Bartovič u mikrofonu a mluvil o věcech, které se do běžného porozchodového rozhovoru nevejdou. O synovi, kterému v létě 2024 selhávaly játra. O transplantaci, po které lékaři nevěřili, že se ještě někdy vrátí na led. A o tom, proč mu nabídka z české extraligy přišla ve chvíli, kdy ji prostě nemohl přijmout, přestože sportovně dávala smysl.
Šestnáct dní v nemocnici místo střídačky
Léto 2024 mělo být pro Bartoviče startem druhé sezony na lavičce Žiliny. Stihl s týmem tři tréninky přípravy. Pak zavolali z Liberce, kde jeho syn Adrien nastupoval v juniorce. Sedmnáctiletý útočník popisoval extrémní únavu, nechutenství, žluté zbarvení kůže. Z liberecké nemocnice ho převezli do pražského Motola a odtamtud rovnou do IKEM.
Bartovič nechal tým týmem a odjel za synem. Strávil s ním v pražské nemocnici šestnáct dní. „Běžely mi hlavou otázky, jestli budu v roli trenéra vůbec pokračovat,“ přiznal později v rozhovoru pro Športweb. Rodina se rozštěpila: Adrien ležel v Praze, mladší syn Alex s otcem žili v Žilině. Hokej najednou nebyl ani druhý v pořadí.
Wilsonova choroba a deset dní, které změnily prognózu
Diagnóza přišla tvrdá: Wilsonova choroba, genetická porucha metabolismu mědi, která Adrienovi způsobila akutní selhání jater. Podle jeho vlastních slov mu odcházely životní funkce: špatný tlak, kyslíkové masky, kolaps orgánů. Lékaři pracovali i s variantou, že hokej už nikdy hrát nebude.
Jenže pak přišlo to „štěstí v neštěstí“. Dárce se našel rychle. Transplantace proběhla včas. A rekonvalescence? Adrien po dvou dnech v umělém spánku odcházel z nemocnice za deset dní. Sám později říkal, že jiní pacienti po stejném zákroku zůstávají hospitalizovaní i dva měsíce. On měl za sebou nejtěžší část dřív, než většina pacientů opustí pokoj.
Klíčový moment nastal ještě v nemocnici. Adrien otce přemluvil, aby se vrátil k týmu. „Tati, jdi trénovat, potřebuji tě,“ citoval Bartovič synova slova. Poslechl.
Comeback, kterému nikdo nevěřil
Čísla mluví jasně. V sezoně 2025/26 nasbíral Adrien za juniorku Liberce 45 bodů (20+25) v 29 zápasech. Mezi muži v Žilině, kam odešel na hostování, zvládl 17 startů s bilancí 3 góly a 1 asistence. Pro hráče po transplantaci jater je to výkon, který posouvá celý příběh z kategorie „vrátil se“ do kategorie „vrátil se a dominuje“.
A pak přišla třešnička: 23. července 2026 podepsal Adrien rozvojovou smlouvu s Guelph Storm v OHL. Zámoří. Nová kapitola. Dva roky po tom, co mu kolabovaly orgány.
Proč Budějovice nedostaly svého trenéra
České Budějovice po sezoně 2025/26 prošly řezem. Skončili trenéři Ladislav Čihák i Jiří Hanzlík, klub 27. dubna oznámil nový trenérský tým pod vedením Róberta Petrovického. Bartovič byl podle dostupných informací jedním z kandidátů, o které Motor stál. Nabídka sportovně dávala smysl: vstup do české extraligy, větší rozpočet, nový projekt.
Jenže Bartovič už 20. dubna potvrdil pokračování v Žilině i pro sezonu 2026/27. Podle informací Sportnetu mluvil o závazku dál budovat klub a o dlouhodobé cestě. Nebyl to první případ, už dřív odmítl dvě až tři zahraniční nabídky se stejným odůvodněním.
Z jeho výroků nelze vyčíst přímou kauzalitu mezi synovou nemocí a odmítnutím Motoru. Časově jde o oddělené události. Ale je těžké nevnímat, jak se mu po létu 2024 přestavěly priority. Muž, který strávil šestnáct dní u lůžka syna s kolabujícími orgány, se logicky dívá na kariérní rozhodnutí jiným filtrem než trenér, který takovou zkušenost nemá.
Žilina jako projekt, ne jako zastávka
Pod Bartovičovým vedením skončila Žilina dvakrát po sobě čtvrtá po základní části slovenské extraligy. V sezoně 2024/25 přišel bronz, pozoruhodný výsledek pro nováčka. Následující ročník skončil čtvrtfinálovým vyřazením s Popradem 2:4, ale klub trenéra podržel. Bartovič sám mluví o ambici vybudovat ze Žiliny nejsilnější slovenský klub. Získal ocenění Trenér roka.
Pro českou extraligu zůstává sledovaným jménem. Realisticky se o něm může znovu jednat nejdřív po sezoně 2026/27. Ale kdo viděl, jak v posledních dvou letech pracuje, a co si za tu dobu prožil mimo led, pochopí, proč pro něj kontinuita znamená víc než prestiž adresy.
Adrien Bartovič teď balí hokejky do Guelphu. Jeho otec zůstává v Žilině. Oba jsou přesně tam, kde chtějí být.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 5268
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 6706
