Tak a jdeme do finále! Poslední trojici nejlepších generálních manažerů z České republiky jsme si nechali do samostatného článku, jelikož si myslíme, že jejich perfektní práci je potřeba náležitě ocenit. Kdo momentálně v rámci klubových bossů nemá v tuzemských vodách konkurenci?
3. místo – Martin Straka
Legenda Plzně se postarala o to, že hokej na vysoké úrovni v tomto městě pokračuje. Po svém návratu ze zámoří, kde působil v klubech Pittsburgh Penguins, Ottawa Senators, Florida Panthers, New York Islanders a naposledy také New Yorks Rangers, se vrátil zpátky do rodné domoviny, která se v té době pohybovala spíše v druhé polovině tabulky. Chvíli dokonce hrozil tak i sestup do nižší soutěže. S příchodem Straky se hra týmu zásadně zvedla, vytvořil silnou útočnou dvojici s Tomášem Vlasákem a přidával jeden bod za druhým. Veterán nakonec zařídil i zisk zatím jediného titulu pro Plzeň, který vystřelil v nastavení rozhodujícího finálového klání.
Už v té době byl Straka generálním manažerem a majoritním vlastníkem klubu, do kterého musel vynaložil velké finanční prostředky, aby jej finančně udržel nad vodou. Od té doby uplynulo již několik let a kde je Plzeň dnes? Počítá se za jeden z nestabilnějších celků, který má peněz na rozdávání, chodí na něj velké množství diváků, tamní mladíci si úspěšně chytají v zahraničí a letošní třetí místo Extraligy kvalitu šéfa plzeňských jen potvrzuje.
2. místo – Filip Pešán
Bílý Tygři z Liberce mají oproti ostatním klubům z České republiky tu výhodu, že funkci generálního manažera a hlavního trenéra doposud vykonával jeden a ten samý člověk. Filip Pešán zvládl obě své role na jedničku, svými chytrými tahy a tvrdým přístupem k hráčům dokázal dovést tým k prvnímu místu základní fáze Extraligy. Zároveň skvěle poskládal sestavu, která během ročníku prakticky nepotřebovala žádnou změnu.
V play-off byli liberečtí kousek od triumfu, ve finále ovšem podlehli Ocelářům z Třince. Pešán svým umem učaroval také vedení českého hokeje, které s ním počítá jako s nástupcem Miloše Říhy, který by měl funkci opustit nejdéle do jednoho roku. Je mu teprve jednačtyřicet let a už dokáže většinu ostatních trenérů a hlavních šéfů strčit do kapsy.
1. místo – Jan Peterek
Další hokejovou legendou ve vedení svého mateřského klubu je Jan Peterek, jenž Ocelářům coby hráč obětoval dlouhých 12 let. Šest sezón mu na hrudi vyčnívalo kapitánské „C“, stal se také mistrem Extraligy. Na kontě má mimo jiné také dva tituly z Ruské superligy, kde působil tři roky v Jaroslavli. Jinak ovšem po celou dobu své kariéry profesionálního sportovce brázdil tuzemská kluziště a u hokeje zůstal i posléze, kdy byl mezi mladými hochy příliš starý a rozhodl se odejít do důchodu.
Stal se generálním manažerem Ocelářů, kteří jsou dlouhé roky považováni za nejbohatší český klub, což se jim ovšem z hlediska dosažených úspěchů nedařilo proměnit. Klub stále zbytečně rozhazoval peníze za hráče, kterým se nedařilo. Jan Peterek udělal za špatnými rozhodnutími celku tlustou čáru a začal nanovo. Vytvořil z Třince skvěle šlapající mašinu, kterou letos nezastavil ani rozjetý Liberec. Uzmul trofej pro vítěze play-off Extraligy a dá se předpokládat, že úspěšné roky rozhodně nejsou zdaleka u konce. A právě Peterek je toho hlavním důvodem!
Foto: m.ua.tribuna.com