Šéf Litvínovu Kysela má obavy a shání peníze. Hledá svého Křetínského

Šéf Litvínovu Kysela má obavy a shání peníze. Hledá svého Křetínského

Litvínov potřebuje na sezonu minimálně 100 milionů korun. Od ORLEN Unipetrolu dostane ročně zhruba 40 milionů. Zbytek nemá kdo zaplatit.

i Zdroj fotografie: HC Verva Litvínov
                   

17. června 2026 podepsal Robert Kysela spolu s Jiřím Šlégrem převod 70,95 % akcií HC Verva Litvínov za symbolickou cenu. Tím skončila éra, v níž petrochemický gigant třicet let platil účty litvínovského hokeje, a začala jiná, ve které si klub musí najít nového patrona. Kysela to říká na rovinu: hledá někoho typu Křetínského nebo Tykače. Člověka, který v těžkých chvílích bez váhání vytáhne pět milionů na posilu a neřeší to měsíc. Zatím takového člověka nemá.

Čtyřicet versus sto milionů

Aritmetika je nemilosrdná. ORLEN Unipetrol se v rámci tříleté partnerské smlouvy zavázal poskytnout klubu 120 milionů korun rozložených do tří sezon, tedy přibližně 40 milionů ročně. Kysela přitom veřejně mluví o tom, že provoz extraligového klubu v Litvínově stojí minimálně 100 milionů za rok. Hrubý rozdíl? Šedesát milionů korun na sezonu, které musí přijít odjinud, od dalších sponzorů, z městské pokladny, z vlastních příjmů, z úspor.

Podle mediálních odhadů se celkový rozpočet Litvínova pohybuje kolem 125 milionů korun. Pro srovnání: Pardubice operují se zhruba 400 miliony, Sparta s 300 miliony, Třinec s 270 až 300 miliony. Litvínov pracuje s třetinovým až polovičním rozpočtem nejsilnějších klubů. Každý výpadek příjmu ho zasáhne proporcionálně víc.

Co přesně Kyselu trápí

Nejde o dnešní výplaty. Klub byl podle ORLEN Unipetrolu předán s vyrovnanou účetní závěrkou, noví majitelé nepřebírali rozvrácený podnik. Kyselovy obavy míří jinam: do období po roce 2029, kdy tříletá podpora vyprší, a do momentů, kdy bude potřeba rychle reagovat. Posílit tým v průběhu sezony. Dorovnat ztrátu z nepovedené play-off série. Zaplatit nečekanou opravu zázemí.

Dřív tohle řešil ORLEN Unipetrol. Firma s téměř dvousetmiliardovými tržbami dokázala bez většího hluku absorbovat provozní výkyvy klubu. Ten polštář zmizel. A Kysela to nepřikrášluje, už v květnu 2026 veřejně řekl, že pád z extraligy by pro vrcholový hokej v Litvínově znamenal definitivní konec.

Proč odešel ORLEN a co zůstalo

Motivace petrochemického giganta nebyla náhlá ztráta zájmu o hokej. Oficiální prohlášení z června 2025 mluví o přetrvávajících vážných problémech na evropském rafinérském a petrochemickém trhu a o nutnosti soustředit zdroje na základní výrobní činnost. Firma nejprve avizovala, že aktivně nástupce hledat nebude, ale je připravena jednat. Průlom přinesla až listopadová dohoda se skupinou litvínovských legend kolem Šlégra.

ORLEN z Litvínova úplně nezmizel, přešel z role vlastníka do role generálního partnera. Město zůstalo akcionářem s podílem 22,14 %, starostka deklarovala pokračující podporu. Mládežnický spolek má pro rok 2026 městskou dotaci 4,3 milionu korun. Jenže to všechno dohromady nestačí na to, co Kysela popisuje jako nutný finanční základ.

Archetyp, ne adresát

Když Kysela mluví o „svém Křetínském“, nejde o potvrzení jednání s konkrétním miliardářem. V otevřených zdrojích není doloženo, že by Daniel Křetínský nebo Pavel Tykač byli přímo osloveni. Kysela jejich jména používá jako srozumitelnou zkratku: movitý člověk s vysokou likviditou, ochotou investovat dlouhodobě a schopností unést i krizové výdaje bez měsíců vyjednávání.

Litvínov v podstatě nehledá jednorázovou záchranu. Hledá náhradu za model, který fungoval desítky let: jeden velký průmyslový patron, který absorboval riziko. Přechod na mix soukromého vlastníka, města a širší sítě partnerů je logický směr. Otázka je, jestli se podaří najít někoho, kdo v tom mixu ponese hlavní váhu.

Co se stane, když se nikdo nenajde

Licenční řád extraligy vyžaduje splnění ekonomických podmínek, předkládání situační zprávy o dluzích a bankovní záruku. Při nesplnění hrozí sankce až do výše tří milionů korun, nebo vyloučení z účasti v soutěži. Dnes to Litvínovu nehrozí, účetní závěrka je čistá. Ale za tři roky, bez nového silného partnera, by klub musel sáhnout po kombinaci razantních úspor a opatrnějšího sportovního rozpočtu. A v extralize, kde rozpočtová propast mezi špičkou a zbytkem roste, znamená opatrnost postupnou erozi konkurenceschopnosti.

Kysela má před sebou tři roky relativního klidu a jednu zásadní úlohu: přesvědčit někoho s hlubokými kapsami, že litvínovský hokej stojí za dlouhodobý závazek. Hodiny zatím tikají potichu. Ale tikají.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Pavel Zdrálek

Zobrazit další články