Litvínovský forvard Martin Havelka srazil v pátek na ledě rozhodčího Luďka Pilného. Disciplinárka mu dala tři zápasy, maximum v nejnižší sazbě. Na ledě přitom nedostal vůbec nic.
Čtvrté kolo sezony 2026/2027, pátek 25. září 2026, Litvínov hostí Spartu. Někdy v průběhu utkání dojde ke střetu, po kterém Pilný skončí na ledě. Rozhodčí Pilný a jeho kolega Pražák ale Havelku nevyloučí. Zápis ukazuje bilanci vyšších trestů 0:0. Jako by se nic nestalo. O den později už ale disciplinární komise pod novým předsedou Radimem Bičánkem vydává verdikt: třízápasová stopka. A právě rozpor mezi tím, co se stalo na ledě, a tím, co se stalo po něm, dělá z celé kauzy víc než běžnou disciplinární položku.
Co přesně komise řekla, a co ne
Podle odůvodnění zprostředkovaného Hokej.cz a ČTK měl osmadvacetiletý Havelka, hráč s pověstí vyhlášeného ranaře, dostatek času i prostoru, aby se Pilnému vyhnul. Neudělal to. Komise uzavřela, že odpovědnost za střet nese výhradně on a že bezohledně ohrozil zdraví rozhodčího.
Důležité je, co v odůvodnění nezaznělo. Komise nepoužila formulaci „úmyslný útok“. Pracovala s pojmem „napadání rozhodčích“, nikoli s přísnějším „fyzické napadání rozhodčích“. Právě tahle kvalifikace předurčila výši trestu.
Proč tři zápasy nejsou tak málo, a zároveň nejsou dost
Disciplinární řád ELH rozlišuje dvě kategorie kontaktu s rozhodčím. „Napadání rozhodčích“ nese sazbu 1–3 utkání. „Fyzické napadání rozhodčích“ už 2–5 utkání, v závažných případech až 26 utkání, a obecně lze zákaz činnosti uložit na dobu až čtyř let.
Havelka dostal tři zápasy, tedy strop nižší kategorie. V rámci zvoleného paragrafu přísnější verdikt vydat nešlo. Otázka ale zní jinak: proč komise zvolila právě tu mírnější kategorii?
Pro srovnání, jak disciplinárka v téže sezoně i v té minulé škálovala podobné případy:
- Martin Kohout, leden 2026: „napadání rozhodčích“ → pouhé napomenutí
- Martin Kohout, březen 2026: „fyzické napadání rozhodčích“ → 2 utkání
- Martin Havelka, září 2026: „napadání rozhodčích“ → 3 utkání
Havelkův trest je tedy tvrdší než cokoli, co v nižší kategorii letos padlo. Jenže kdyby komise skutek překvalifikovala o stupeň výš, pohybovala by se v sazbě 2–5 zápasů a měla prostor jít výrazně dál.
Ticho na ledě je hlasitější než verdikt komise
Podle nás je skutečná ostuda jinde než v čísle tři. Je v tom, že Pilný a Pražák Havelku přímo v utkání vůbec nevyloučili. Pravidla ledního hokeje v pravidle 40 počítají s osobním trestem do konce utkání za fyzické napadení rozhodčího a rozlišují tři stupně závažnosti. Nic z toho se v reálném čase neaplikovalo.
Proč? Veřejné vysvětlení neexistuje. Pravděpodobně situaci na ledě v rychlosti nevyhodnotili jako zaviněnou. To samé video, které disciplinárka po zápase rozebrala snímek po snímku, rozhodčí v reálném čase přehlédli nebo přečetli jinak. Výsledkem je absurdní kontrast: nula v zápise, tři zápasy po přezkumu.
Havelka versus Holland: dvě stopky, dva metry
Ve stejném kole dostal vítkovický obránce Holland jednozápasový trest a pokutu ve výši 10 % základní měsíční odměny za zásah do oblasti hlavy a krku soupeře. Holland ale na rozdíl od Havelky už v utkání schytal pět minut a osobní trest do konce. Sudí reagovali okamžitě, disciplinárka jen doladila.
U Havelky to bylo přesně naopak. Na ledě nic, po zápase trojnásobek Hollandova trestu. Bez pokuty. Bez okamžité reakce. Dva různé incidenty, dva různé přístupy, a dohromady obraz systému, který v reálném čase chrání rozhodčí hůř, než by měl.
Co Litvínov ztratí a co zůstává otevřené
Havelka vynechá sobotní zápas v Českých Budějovicích, domácí duel s Libercem 29. září a utkání v Třinci 2. října. Tři zápasy ze sedmi úvodních kol. Proti Spartě odehrál něco přes deset minut bez bodu; Litvínov ztrácí spíš důrazový článek než klíčového bodového tahouna.
Zdravotní stav rozhodčího Pilného ani jeho vlastní vyjádření k 27. září veřejně upřesněny nebyly. Bičánkova komise svůj první výrazný verdikt má za sebou. Jestli jím nastavila metr, nebo jen potvrdila dosavadní praxi, ukáže až příští střet hráče s rozhodčím, a hlavně to, jakou kategorii pro něj disciplinárka zvolí.
