Nejsmutnější den v historii českého hokeje: Mistři světa našli smrt ve vlnách La Manche

Československý hokej zažíval v poválečném období doslova zlatou éru a sbíral velké úspěchy. Na domácím světovém šampionátu v roce 1947 vybojovali Čechoslováci senzačně zlaté medaile. O rok později získali také stříbro z olympijských her ve Svatém Mořici, když jim zlato uniklo jen vinou horšího skóre a radovala se Kanada. Nadcházející turnaj měl být dalším velkým soubojem Kanaďanů proti Čechoslovákům. Přípravy byly velké.

Mužstvo trenéra Antonína Vodičky proto před turnajem neváhalo zamířit na zahraniční zájezd do Francie a Velké Británie, kde se mělo odehrát několik přípravných duelů. Turné však doprovázely od prvních chvil četné problémy – nejprve s udělením víz, posléze také s obsazeností letadel. K prvnímu utkání proti Clubu Racing Paris však dorazili všichni hráči v pořádku a těšili se na odjezd do Velké Británie. Vyskytla se však další komplikace.

iZdroj fotografie: Bill Larkins, CC-BY SA 2.0

Všechny spoje odlétající ve všedních dnech byly obsazeny a Čechoslováci tak museli odcestovat rozděleni na dvě skupiny. První odletěla v neděli, druhá měla do Londýna zamířit až v pondělí 8. listopadu 1948. Obránci Miroslav Pokorný, Vilibald Šťovík a útočníci Ladislav Troják s Karlem Stiborem totiž stále čekali na udělení víz, které měli získat až v pondělí ráno. Ke čtveřici se připojil také náhradní brankář Zdeněk Jarkovský a obránce Zdeněk Švarc, kteří se do Francie dostali až po odehrání úvodního přípravného zápasu. 

Zvláštní letoun nikdy na místo nedorazil

Vzhledem k plné obsazenosti spojů se po dohodě mezi velvyslanci dohodli zástupci Československa a Francie o vypravení zvláštního letounu, který právě šestici reprezentantů dostane do místa konání. Úkol dopravit hráče na místo určení dostal zakladatel a šéfpilot malé letecké společnosti Mercure René de Narbonne, který byl zároveň hrdinou francouzského odboje. Z letiště Le Bourget krátce po půl páté letadlo odstartovalo.

iZdroj fotografie: Bill Larkins, CC-BY SA 2.0

Nikdo tehdy nemohl tušit, co nastane. Letoun byl však značně přetížený a letěl přímo do husté mlhy nad kanálem La Manche. Narbonne se proto rozhodnul nedbat na rady navigátorů a odchýlit se od vytyčeného kurzu, aby se nejhustější mlze vyhnul.

V 17:39 se radiotelegrafista ozval leteckým dispečerům z oblasti mezi Le Mans, Evreux a Rouenem naposledy.

Nezvěstní

Všechny další pokusy o spojení dopadly neúspěšně. Letoun s šesti reprezentanty tak zůstal až do dnešních dní nezvěstný. Následující velká pátrací akce skončila neúspěšně. Až po téměř roce byly poblíž kanálu La Manche nalezeny pozůstatky dvou těl, přičemž jedno z nich nejspíše patřilo Narbonnemu. Tragédie tým hluboce zasáhla, po příjezdu zpět do Československa je však čekalo další nepříjemné překvapení.

iZdroj fotografie: Paměť národa

V Československu se totiž rozšiřovaly neověřené zprávy o tom, že letadlo nehavarovalo a reprezentanti emigrovali. Komunistický režim tak začal vyšetřování příbuzných šestice hokejistů a do výslechů se zapojila i StB. „Zacházeli s nimi jak s nepřáteli režimu,“ nastínil pro LN historik Miroslav Jenšík podle něhož byly rodiny zesnulých reprezentantů vystavovány sledování, ponižování a perzekuci. Přesto zbytek národního týmu dokázal uctít památku zesnulých spoluhráčů. O tři měsíce později si mohlo mužstvo trenéra Vodičky nasadit na svůj krk zlaté medaile.