Porážka 4:5 s Finskem na Hlinka Gretzky Cupu 2026 pohřbila české naděje na semifinále. Trenér Nedvěd pojmenoval opakující se vzorec: po inkasovaném gólu se hra na čtvrt hodiny rozpadla.
Česká hokejová osmnáctka měla v Edmontonu na víc. Tým, který v přípravě dvakrát vynuloval Švýcarsko a ve skupině rozstřílel Německo 8:3, nakonec skončil třetí ve skupině B a místo boje o medaile ho čekal jen duel o páté místo. Klíčový moment? Nikoliv jeden gól, ale to, co přišlo po něm, patnáct až dvacet minut herního rozkladu, které se zopakovaly ve dvou ze tří skupinových zápasů. Hlavní trenér Jaroslav Nedvěd po turnaji popsal mechanismus, který jeho mužstvo stál šanci na cenný kov.
Panika místo rozehrávky
Nedvěd po vyřazení z medailového boje nelakoval realitu. „Hra se na patnáct až dvacet minut úplně rozpadla a zhroutila,“ řekl v rozhovoru pro Český hokej. Popis byl konkrétní: po prvním inkasovaném gólu tým deset až dvanáct minut pouze odpaloval puky, nedokázal zastavit soupeře v rozehrávce a propadal panice. Místo klidného přenesení hry do útočného pásma přicházely zbrklé nahození a ztráty v neutrální zóně.
Problém nebyl taktický v klasickém smyslu, rozestavení se nezměnilo, střídání fungovala. Šlo o psychický zlom, který se přelil do herního projevu. Jakmile se na ukazateli skóre objevil nepříznivý stav, tým přestal hrát to, co uměl.
Dva zápasy, stejný scénář
Proti USA v úvodním duelu turnaje Česko ve druhé třetině inkasovalo čtyřikrát a propadlo se do manka 2:6. Závěrečná dvacetiminutovka přinesla kosmetické snížení na 4:6, ale ztráta byla příliš hluboká. Nedvěd tehdy mluvil o nedůslednostech v obraně a o dojmu, že tým si po přípravě myslel, že „bude už jen vyhrávat a dávat góly.“
Výhra 8:3 nad Německem vypadala jako rehabilitace. Jenže proti Finsku, v zápase o všechno, se scénář z duelu s USA zopakoval téměř kopírkou. Česko spadlo na 1:5, a teprve ve třetí třetině začalo dotahovat. Stáhlo na 4:5, v závěru hrálo bez brankáře, ale čas došel. Pokaždé stejný příběh: kolaps po inkasování, pozdní probuzení, marné stahování manka.
Ofenzivní talent nebyl problém
Na nedostatek šancí si český tým stěžovat nemohl. Maxmilián Mareš nasbíral po třech zápasech šest bodů a v produktivitě celého turnaje se dělil o páté místo. Lukáš Kachlíř přidal pět bodů, Jiří Gombár s Petrem Hörnigem po čtyřech. Česko vstřelilo šestnáct gólů ve třech zápasech, to je číslo, se kterým se dá hrát semifinále.
Jenže čtrnáct inkasovaných gólů ukazuje druhou stranu mince. A většina z nich padla právě v oněch kritických patnáctiminutovkách, kdy se herní struktura rozpadla. Obránce Gombár po Finsku mluvil o „velkém zklamání“ a ambici, která zůstala nenaplněná. Nedvěd byl ještě přímější: „Mužstvo na medaili mělo.“
Pod českým standardem
Výsledek z Edmontonu je třeba zasadit do kontextu posledních ročníků Hlinka Gretzky Cupu:
- 2023 — finále, stříbro (prohra 2:3 s Kanadou po prodloužení)
- 2024 — finále, stříbro (prohra 1:2 s Kanadou)
- 2025 — konec ve skupině, páté místo
- 2026 — konec ve skupině, boj o páté místo
Dva po sobě jdoucí ročníky bez semifinále naznačují, že nejde o výkyv jednoho turnaje. Česká mládežnická škola produkuje ofenzivně nadané hráče, ale konzistence pod tlakem, schopnost držet herní režim bez ohledu na skóre, zůstává slabým místem.
Nedvěd sám pojmenoval tři oblasti, na kterých musí příští ročníky zapracovat: psychická odolnost, reakce na inkasovaný i vstřelený gól a obranná disciplína bez puku. Talent v kabině byl. Chyběla čtvrthodina klidu, kdy se místo paniky hraje dál.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3085
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8429
