Rodák ze zaniklé slovenské vesnice unikl nacistům i komunistům a ohromil NHL

Příběh kanadského hokejisty je jako vystřižený z hollywoodského bijáku. Je tak silný, že se až nechce věřit, že tomu tak opravdu bylo. Jedno je dle názoru redakce SportyŽivě jisté, Stan Mikita měl osud nakloněný na svou stranu. A to od samého začátku. Všechno začalo v malé slovenské vesničce (Sokolče). která už dnes ani neexistuje. Pohltila ji hladina přehrady Liptovská Mara. Dle jeho vzpomínek v knize Forever a Blackhawk jeho rodina nejprve přestála návštěvu nacistů, kteří jim mimochodem do domu zanesli vši.

Mikita byl Gvoth

Po válce, když bylo budoucí ikoně NHL osm, dorazil bratr jeho maminky s chotí, kteří žili v Kanadě. V roce 1948 už ovládali poválečné Československo bolševici, a tak bratr Joe Mikita se svojí manželkou Annou nabízeli, že si nejmladšího potomka Gvothových adoptují a vezmou za oceán. Poskytnou mu vzdělání a vlastně lepší život. Do vypjaté debaty vstoupil tehdy ještě Stanislav Gvoth. Brečel. Maminka ho ale zahnala zpět. Přitom měl jen hlad a chtěl kousek chleba.

Myslela si, že jeho urputný pláč je z toho, že chce se strejdou do Kanady, a tak v návalu stresu souhlasila. I když to podle SportyŽivě pro ni muselo bylo nesmírně těžké rozhodnutí, udělala dobře. Začátky byly pro tehdy už Stana Mikitu velmi složité. Stýskalo se mu po rodičích a neuměl anglicky. U opatrovníků se měl ale velmi dobře, a tak si pomalu zvykal. Ve své biografii dokonce Mikita přiznal, že za sled událostí, byl vděčný.

Na této pozici v Česku chybí spousta zaměstnanců. Nabízí přitom 58 000 Kč, benefity a příplatky

udalosti247.cz

8 m

22 let v Chicagu

„Kdybych býval zůstal v Československu, vstoupil bych do armády, či dokonce do komunistické strany. Nebo by mě spíš s mým přístupem poslali na Sibiř,“ napsal Mikita, který byl magnet na problémy. Našel se ale na ledě. To byla jeho výhra. Jako teenager hrál tři roky za St. Catharines Teepees, odkud v roce 1959 přestoupil do Chicaga. Tam vydržel celou kariéru, dlouhých 22 let.

Už o dva roky později pozvedl Stanleyův pohár. Stal se nejproduktivnějším hráčem Blackhawks všech dob, když nasbíral 1467 bodů. Za klub Mikita odehrál 1 394 zápasů. Hart Trophy, Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče a Lady Byng Trophy pro nejslušnějšího hráče NHL získal dva roky po sobě (1967 a 1968). Před zimním stadionem má dokonce bronzovou sochu. Zemřel v roce 2018.