Devatenáctiletý obránce Matteo Kočí rozhodl rozstřel proti Spartě a v Karlových Varech si řekl o čtyřletou smlouvu.
Samostatný nájezd v rozstřelu proti Spartě, puk letí obloučkem přes brankáře a KV Arena exploduje. Pro Kočího to nebyl náhodný záblesk. Ve své první kompletní extraligové sezoně nasbíral 47 zápasů a 16 bodů, dostal se mezi tři finalisty ankety o nejlepšího nováčka a Energie mu vzápětí nabídla čtyřletý kontrakt. Klub tím řekl jasně: tohle není perspektiva do šuplíku, tohle je hráč, na kterém chceme stavět.
Dva talenty, dvě úplně jiné role
Když se řekne mladé jádro Energie, většina fanoušků si vybaví Petra Tomka, útočníka ročníku 2008, vítěze ceny pro nejlepšího nováčka a držitele Zlaté helmy. Tomek v sezoně zapsal 51 zápasů a 20 bodů, jeho góly plnily sestřihy. Matteo Kočí pracuje v jiném registru. Je to bek, jeho práce začíná u vlastní branky a vrcholí rozehrávkou, která útok vůbec umožní.
Čísla to potvrzují: Kočí měl mezi mladíky Varů nejvyšší souhrnný ice time (733 minut, tedy průměrně 15:35 na zápas). Tomek odehrál 665 minut, v průměru 13:02. Tomek je viditelnější. Kočí může být pro tým stejně důležitý, jen strukturálně, ne vizuálně.
Co přivezl z Kanady
Než se Kočí vrátil do Karlových Varů, odehrál 102 zápasů a nasbíral 35 bodů v juniorské WHL za Kamloops Blazers. Sám popisuje, co mu zámoří dalo: úzké kluziště, rychlejší tempo rozhodování, důraznější dohrávání, silovější soupeři. A taky atmosféru pravidelných pětitisícových návštěv, kterou označuje za silný rozvojový faktor.
Dvě bronzové medaile z juniorského mistrovství světa přidaly mezinárodní zkušenost. „Dvakrát porazit Kanadu a poslat ji domů, to bylo pěkné,“ vzpomínal s úsměvem v klubovém rozhovoru. Výsledek? Obránce, který se v extralize neztratil ani proti nejlepším.
Vary dávají mladým víc než symbolické starty
Karlovy Vary nejsou jen klubem s výraznými nováčky. Jsou klubem, který jim dává největší prostor v celé extralize. Podle analýzy Hokej.cz měly Vary souhrnný ice time hráčů do 23 let na úrovni 3 606 minut, nejvíc ze všech extraligových týmů. A přitom sezona skončila bronzem. To je silný argument proti klišé, že mladí mohou hrát jen v týmech bez ambicí.
Šéftrenér mládeže Jiří Ryžuk přímo zmiňuje Kočího i Tomka jako příklady fungující cesty z akademie do A-týmu. Nejde o náhodu ani o jeden ročník. Vedle nich dostávali minuty i David Moravec, Robin Sapoušek nebo Vojtěch Čihař.
Nová sezona, nová konkurence
Obrana Energie se přes léto proměnila. Zkušený Janis Jaks odešel zpět do Litvínova, přišli Daniel Brickley se zkušeností z NHL a finským titulem, ofenzivní Fin Elmeri Eronen a švédský bek Tobias Winberg. Pro Kočího to znamená dvojí signál: méně tlaku nést veškerou kreativitu sám, ale víc konkurence o místo v top čtyřce a přesilovkových jednotkách.
Podle nás je to přesně ta situace, která talentovaného dvacetiletého obránce buď posune, nebo zastaví. Kočí má čtyřletou smlouvu, důvěru klubu a sezonu tvrdých dat za sebou. Energie nesází na jednoho koně, staví stáj. A Kočí v ní má box hned vedle Tomka.
