Dny, kdy bylo Jágrovi nejhůř, jako by umíral zaživa. Schylovalo se k nevyhnutelnému

Trápil se. Šest zápasů nedal gól, cítil se pod psa. Byly to dny, ve kterých se už dost možná rozhodovalo o osudném Jágrově kroku.

i Zdroj fotografie: Pittsburgh Penguins
                   

I ve skvostné kariéře Jaromíra Jágra byly momenty, ve kterých se jeho bodový kulomet zasekl. Nejhůř mu bylo ke konci roku 2000. V dresu Pittsburghu, který vedl český trenér Ivan Hlinka, se střelecky šest zápasů neprosadil, ve čtyřech utkáních po sobě dokonce nevyprodukoval žádný bod. Přitom v tu dobu se o něm hovořilo jako o nejlepším hráči světa. V rozhovoru pro média tehdy Jágr vyjádřil své chmurné pocity. A bylo to hodně depresivní povídání.

Jágr žertoval o důchodu

„Mám pocit, že umírám zaživa. Teď se tu necítím dobře,“ řekl tehdy v listopadu Jágr, což otiskl například deník Los Angeles Times. To samozřejmě rozezlilo náročné fanoušky Penguins. V bodování NHL se dva měsíce nedostal ani do TOP 10. „Už delší dobu to není ono. Čekal jsem, že to jednou přijde. Bohužel nevím, co s tím dělat. Nevím, jak to změnit. Uvidíme, co se stane. Možná budu muset už brzy přemýšlet o odchodu do důchodu,“ snažil se situaci odlehčit vtípkem tehdy 28letý borec.

Jágr zámořské lize dlouho dominoval. Měl smlouvu na 10 milionů dolarů, na kontě dva Stanley Cupy. Čtyřikrát dostal Art Ross Trophy, cenu pro nejproduktivnějšího hráče, jednou byl vyhlášen nejlepším hráčem celého ročníku (Hart Memorial Trophy). Postaral se o ukončení bodové nadvlády dua Gretzky a Lemieux. Nikdo se před největší dvě legendy čtrnáct let nedostal. Až muž s číslem 68 na zádech.

Za tři zápasy 10 bodů

Najednou mu to však nešlo a začalo se mluvit o jeho přestupu. K tomu také za pár měsíců došlo. Ale pěkně popořádku. Jágr se nakonec probudil. A pomohl mu k tomu i comeback jeho velkého učitele. Majitel klubu Mario Lemieux se na led vrátil 27. prosince 2000. Po téměř čtyřech letech bez hokeje hned zaznamenal tři body (1+2), o tři dny později si připsal čtyři body proti Ottawě.

Jágr s ním ožil. Za tři zápasy po jeho boku zapsal 10 bodů (5+5). Na konci sezony převzal pátou trofej pro nejproduktivnějšího hráče. Bodování NHL ovládl o tři body před Joem Sakicem (mimochodem Patrik Eliáš byl dle rešerše redakce SportyŽivě třetí, Martin Straka šestý). Český útočník se však cítil nedoceněný a události z téhle sezony ho nakonec dovedly k myšlence, že je čas změnit lokál. V červenci 2001 byl vyměněn do Washingtonu, což se nakonec ukázalo jako velmi špatný krok.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Pavel Zdrálek

Zobrazit další články