Tomáš Cibulka odehrál na prvním seniorském MS 7 zápasů, ve čtvrtfinále proti Finsku strávil na ledě přes 20 minut, a po vyřazení řekl jediné: „Na první turnaj nikdy nezapomenu.“
Tahle věta nezněla jako fráze. Stál za ní dvacetiletý obránce, který ještě v březnu podepsal nováčkovský kontrakt s Edmontonem, v květnu bránil Barkova s Granlundem a v červnu se bude chystat na úplně jiný hokejový svět. Mezi extraligou a NHL mu stálo právě tohle mistrovství, patnáct dní, které mu ukázaly, kam patří a co mu ještě chybí.
Dvacet minut a čtyřicet sekund proti Finsku
Čtvrtfinále v Herningu začalo pro Čechy katastrofou. V 7:33 ztratil Jiří Ticháček puk ve středním pásmu, Puljujärvi našel Manninena, 1:0. Ve 14:32 dorážel Lundell na 2:0. A pouhých 95 sekund po začátku druhé třetiny rozjel Barkov přečíslení dva na jednoho a Helenius zavěsil na 3:0. Tři góly za necelých 22 minut. Proti Finsku se z toho nevracíte.
Cibulka přesto odehrál 20:34, druhý nejvyšší čas mezi českými obránci, hned za Hronkem s 23:03. Ve druhé třetině měl čistou šanci ze slotu, ve třetí trefil břevno. Ani jeden z těch momentů gól nepřinesl. „Přesně takhle jsme začít nechtěli. Proti takovému týmu se to pak těžko otáčí,“ shrnul po zápase.
Čísla, která ukazují víc než výsledek
Sedm zápasů, dvě asistence, plus/minus +1. Na první pohled střídmá bilance. Při bližším pohledu na minutáž ale Cibulka vychází jako jeden z pilířů české obrany. Náš výpočet z oficiálních statistik IIHF ukazuje průměr zhruba 18:18 na zápas, za Hronkem a Kempným, ale před většinou ostatních beků v týmu. Produktivně skončil na stejné úrovni jako oba jmenovaní, kteří měli po skupině rovněž dvě asistence.
Pro kontext: česká reprezentace zakončila skupinu s 13 body, porazila Dánsko, Švédsko, Itálii i Slovensko, ale ztratila body se Slovinskem, padla s Norskem a Kanadou. Před čtvrtfinále měla nejhorší oslabení mezi postupujícími týmy (úspěšnost 58,33 %) a přesilovky fungovaly na pouhých 12,50 %. Problém nebyl v jednom hráči. Problém byl systémový.
„Jsou taky jen lidi.“ A pak přišel Barkov
Před čtvrtfinále Cibulka pro Radiožurnál Sport popsal, jak se během turnaje měnil jeho pohled na hvězdy NHL. „Jsou silní, šikovní, je to úplně něco jiného, než na co jsem zvyklý z Česka,“ přiznal. Ale dodal něco důležitějšího: „Když si zvyknete, zjistíte, že jsou taky jen lidi. Dá se jim vzít puk, dá se s nimi hrát.“
Právě tohle je podle nás nejcennější, co si z turnaje odváží. Ne dvě asistence, ne průměrnou minutáž přes osmnáct minut. Ale vědomí, že elitní úroveň není nedosažitelná zeď, jen vyšší laťka, na kterou se musí připravit.
Most do Edmontonu
Koncem března Edmonton Oilers oznámili podpis dvouletého entry-level kontraktu s Cibulkou od sezony 2026/27. Sám obránce v dubnu řekl, že cesta do prvního týmu povede přes farmu a že mu klub načrtl roli podobnou té budějovické, velkou minutáž a přesilovky. Na podzim se chce „porvat o místo“ a do Kanady vyrazí i s přítelkyní.
MS v tomhle kontextu nebylo odměnou za vydařenou extraligovou sezonu. Bylo posledním ostrým testem. Cibulka na něm zjistil, že potřebuje zesílit a zrychlit, a zároveň že se nemusí bát. „Věřím, že ten krok zvládnu,“ řekl po čtvrtfinále. Formulace člověka, který ví, co ho čeká, ale už nemá důvod couvat.
Dvě emoce v jedné větě
Po vyřazení s Finy stál Cibulka v mixzóně a mluvil ve dvou rovinách současně. Litoval špatného startu, litoval konce šampionátu. A ve stejném dechu řekl, že je šťastný, že si na turnaji mohl zahrát, že si ho „moc užil“ a že na první mistrovství nikdy nezapomene. Zklamání a vděčnost vedle sebe, bez rozporu.
Příští zimu bude bránit v systému Edmontonu, pravděpodobně na farmě, s výhledem na NHL. Herning mu ukázalo, jak daleko to ještě je. A taky to, že ta vzdálenost se dá překonat.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 8315
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 8085
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 8297
