Zpověď kapitána českého nároďáku. V Rusku se strachoval o rodinu

Když osmadvacetiletý stoper v listopadu 2009 odcházel ze Slavie do Spartaku na hostování s opcí na přestup, bral to jako životní šanci. První velké zahraniční angažmá, ruská Premier Liga, moskevský velkoklub. Sportovně to zvládl, čtyři a půl roku, přes stovku startů, stabilní místo v základu. Jenže mimo stadion to tak růžové nebylo. V nedávném podcastovém rozhovoru Suchý otevřel téma, které se u českých legionářů v Rusku řeší málokdy: obavy o rodinu v cizím prostředí. A právě tahle linka ukazuje, že i úspěšná kariéra se láme na věcech, které se do statistik nevejdou.

Moskva versus Basilej: dva světy jedné rodiny

Ve starších rozhovorech Suchý Moskvu nijak nedramatizoval. V roce 2010 pro Sport.cz popisoval rychlé zabydlení, klubový byt, zvládnutou ruštinu. Žádný poplašný tón. Přesto nová podcastová výpověď naznačuje, že realita byla složitější, než jak ji tehdy prezentoval médiím. Bez doslovného přepisu epizody nelze říct, jaká konkrétní situace ho v Moskvě trápila nejvíc. Jisté je, že po přesunu do Basileje v březnu 2014 mluvil o Švýcarsku jako o úplně jiném světě.

V rozhovoru pro iSport v prosinci 2017 líčil „naprostou spokojenost“, školka kousek od stadionu, snadné přesuny po městě, dcera spokojená. Kontrast s moskevským obdobím je zřejmý i bez explicitního srovnání. A když v létě 2019 přestupoval do Augsburgu, už otevřeně přiznával, že mezi prvními věcmi řešil bydlení a školu pro děti. Kariérní rozhodnutí se u něj postupně přetavila v rodinnou logistiku.

Ukrajinská bojovnice opět ve středu pozornosti. Maryna Moroz nepřestává dráždit fanoušky

MMAmag.cz

Právě teď

Kapitán, který neměl pásku napořád

Suchého jméno je spojené s kapitánským céčkem reprezentace, ale skutečnost je nuancovanější. Po EURO 2016 ho trenér Karel Jarolím zařadil mezi stavební kameny nového týmu. Už 30. 8. 2016 se na webu FAČR psalo, že v úvodních zápasech nové éry může být kapitánem. Nešlo ale o nepřerušenou éru. V červnu 2019 nosil pásku znovu, tentokrát jen jako zástupce za zraněné Bořka Dočkala a Vladimíra Daridu.

Přesto je to role, která definuje jeho postavení v českém fotbale. Stoper, který prošel Slavií, Spartakem, Basilejí i Augsburgem, a přitom zůstal člověkem, jehož trenéři opakovaně volili jako lídra kabiny.

Sportovní kýla: diagnóza, která se schovává

Suchého návrat do Slavie v létě 2025 měl být tečkou za kariérou: hrající mentor v B-týmu, smlouva do 30. 6. 2027, předávání zkušeností mladším. Na podzim to fungovalo; podle oficiálního hodnocení Slavie byl nejvytíženějším hráčem rezervy. Pak ale přišla vleklá bolest třísla a nakonec diagnóza sportovní kýly.

Proč to trvalo tak dlouho? Sportovní kýla je diagnosticky zrádná. Podle Cleveland Clinic neexistuje jeden definitivní test; bolest třísla může napodobovat řadu jiných stavů a lékaři obvykle potřebují kombinaci fyzikálního vyšetření, zobrazovacích metod a někdy i diagnostických injekcí. U osmatřicetiletého hráče, kde se nabízí vysvětlení „opotřebení“, je snadné hledat příčinu jinde.

Suchý nakonec podstoupil operaci v Anglii. Čeští sportovci s podobným problémem přitom nemusí nutně cestovat za hranice, v Česku sportovní kýly operuje například klinika ISCARE. Klíčové ale je dostat se ke specialistovi na tuto konkrétní diagnózu, ne k běžné chirurgii.

Proč hraje ve 38 letech za béčko

Zvenku to může vypadat jako nostalgický návrat. Čísla říkají něco jiného. Suchý nebyl na podzim jen jméno do kabiny, byl reálně nejvytíženějším hráčem Slavie B. Motivace je podle všeho trojí: silná vazba ke klubu, kde začínal, skutečná herní role v soutěži a možnost předávat zkušenosti generaci, která se teprve tlačí do áčka.

O konkrétních trenérských ambicích se zatím veřejně nemluví. Oficiálně zůstává hráčem s platnou smlouvou. Ale člověk, který řídil obranu Basileje v Lize mistrů a nosil kapitánskou pásku za Česko, má k trenérské lavičce blíž, než naznačuje jeho současná pozice na soupisce.

Marek Suchý odehrál kariéru, kterou by mu mohl závidět kdekterý český stoper. Nejcennější lekce z ní ale možná není žádný zápas, je to poznání, že profesionální fotbal hraje celá rodina, i když na hřiště vstupuje jen jeden.