Václav Pilař se na sociálních sítích svěřil s tím, jak těžce nese konec v A-týmu Hradce Králové. Verdikt přišel den před vypršením smlouvy.
Ještě začátkem června mluvil o evropských pohárech, o chuti být stoprocentně připravený na novou sezonu, o tom, jak si s vedením sedne a domluví pokračování. O čtyři týdny později seděl doma a psal na Facebook slova, která čekal málokdo: „Jsem zlomený. Pořád tomu nemůžu uvěřit.“ Muž s 22 starty za českou reprezentaci, dvěma ligovými tituly s Plzní a góly na EURO 2012 proti Rusku i Řecku se ocitl mimo kádr klubu, který považoval za domov.
Co se vlastně stalo
Důležité je rozlišit, co „vyhození“ v tomto případě znamená. Pilař nepřišel o platnou smlouvu ze dne na den. FC Hradec Králové s ním v červnu 2025 prodloužil kontrakt do léta 2026. Ten doběhl řádně. Klub ale 30. června oznámil, že křídelník v A-týmu pokračovat nebude, Hradec chce do nové sezony vstoupit „jinou sportovní cestou“. Současně Pilařovi nabídl dlouhodobý kontrakt s přechodem do role mentora v B-týmu a postupným zapracováním jako skaut nebo trenér.
Pilař nabídku odmítl. Na sociálních sítích popsal šok z načasování, smutek, pocit zlomení a nevíru. Nepoužil slovo deprese jako diagnózu, ale intenzita jeho slov mluví jasně: člověk, který se ještě měsíc předtím v rozhovoru pro iSport těšil na evropské poháry, najednou stál před zavřenými dveřmi.
Dvě verze jednoho rozchodu
Trenér David Horejš rozhodnutí hájil jako „správný krok“ a součást dlouhodobé vize. Hradec potřebuje prostor pro hráče s větší budoucností, řekl. A kádr pro přípravu, která odstartovala už 24. června, tomu odpovídal; v sestavě se objevili mladší jména jako Slončík, Umar, Ponikelský nebo Binar.
Pilař vidí situaci jinak. Odehrál 24 ligových zápasů se čtyřmi góly a třemi asistencemi. Cítil se zdravý, motivovaný, připravený. A hlavně: nikdo mu prý včas neřekl, že s ním nepočítá. Verdikt přišel den před koncem smlouvy.
Nejsilnější konflikt přitom neleží v tom, že by klub nic nenabídl. Nabídl. Jenže nabídl roli, kterou třiatřicetiletý hráč přesvědčený o vlastní formě přijmout nemohl. „Ještě musím hrát,“ napsal. Klubová a hráčská představa další kapitoly se rozešly tak zásadně, že žádný kompromis neexistoval.
Proč nejde o válku proti veteránům
Lákavé je číst Pilařův případ jako důkaz, že české kluby systematicky odřezávají starší hráče. Jenže tentýž Hradec v květnu prodloužil smlouvu pětatřicetiletému Vladimíru Daridovi až do roku 2028. Slavia ve stejném období pojistila třiatřicetiletého Tomáše Holeše. Věk sám o sobě nebyl rozsudkem, šlo o roli v kádru, minuty, perspektivu.
Zajímavé je i srovnání s Janem Bořilem, který ve Slavii končil prakticky ve stejných dnech. Slavia se loučila s kapitánem slavnostně: deset let, devět trofejí, rozsáhlý hold na webu. Hradec vydal věcné oznámení. Emoční rovinu dodal až sám Pilař. Rozdíl v komunikaci je propastný a leccos vypovídá o tom, jak různě mohou české kluby zvládnout konec ikony.
Co bude dál
Pilař výslovně odmítl, že by končil. Chce nový klub a aktivní kariéru. Se 242 ligovými starty a 33 góly v české soutěži má co nabídnout. Konkrétní zájemce ale zatím veřejně znám není. Nejpravděpodobnější scénář je prvoligový tým hledající zkušenost do rotace, případně ambiciózní druholigový projekt.
Pikantní tečku přidal osud dva dny po Pilařově konci. UEFA přesunula Hradec do 2. předkola Evropské ligy proti norskému Tromsø. Evropské poháry, o kterých Pilař snil, se pro Hradec staly realitou. Jen bez něj.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 5956
