Alex Scott se během srazu Anglie dozvěděl o smrti dědečka. Neodjel domů, debutoval v Praze proti Česku a o čtyři dny později pomohl rozebrat Chorvatsko.
V Praze bylo 29. září 2026, Anglie vedla nad Českem 2:0 a Harry Kane se ještě radoval z druhého gólu, když se u postranní čáry chystal ke střídání třiadvacetiletý záložník Bournemouthu. V 70. minutě nahradil Elliota Andersona a stal se 1 301. hráčem v historii mužské seniorské reprezentace Anglie. Pro Alexe Scotta to měl být nejšťastnější týden kariéry. Jenže pár dní předtím mu zemřel dědeček, člověk, kterého po zápase označil za svého největšího fanouška. Scott se mohl sbalit a odjet. Zůstal. A to, co následovalo v dalších šesti dnech, z jeho příběhu udělalo zároveň sportovní průlom, rodinnou poctu i velkou starost pro jeho klub.
Zpráva, která přišla uprostřed srazu
Podrobnosti o úmrtí rodina nezveřejnila. Jméno, přesné datum ani příčinu smrti Scott neuvedl a není důvod je dohledávat. Pro BBC Radio 5 Live po debutu jen řekl, že dědeček zemřel minulý týden a že se to dozvěděl během reprezentačního srazu, těsně před zápasem se Španělskem.
Jeho slova byla prostá. Dědeček podle něj chodil na jeho zápasy, kdykoli mohl, byl tím „nejpyšnějším mužem“ a teď by na něj byl hrdý. Žádné gesto k nebi, žádný nápis pod dresem, žádná scéna před kamerami. Jen tichá věta mladého muže, který v jednom týdnu prožil největší ztrátu i největší úspěch.
Podle Sky Sports se Scott po zprávě rozhodl ve srazu zůstat a hrát na dědečkovu počest. Zda mu Anglie nebo Bournemouth formálně nabídly odjezd, zdroje neuvádějí. Na tom ale tolik nezáleží. Rozhodnutí bylo jeho.
Není první, kdo tuhle volbu udělal. Velšský obránce Neco Williams nastoupil na mistrovství světa 2022 proti USA den poté, co se dozvěděl o smrti dědečka, a po zápase ve slzách ukazoval k nebi. Scott Parker v roce 2011 hrál za West Ham i za Anglii krátce po smrti otce a říkal, že chce hrát na jeho památku. A brankářka Hannah Hampton přišla o dědečka dva dny před Eurem 2025 a pak byla ve finále proti Španělsku vyhlášena hráčkou zápasu. Fotbalisté často popisují hřiště jako jediné místo, kde se jim na devadesát minut uleví. Anglická fotbalová asociace přitom ve svých metodických materiálech otevřeně upozorňuje, že smutek dokáže rozložit soustředění i energii a že hráč potřebuje trpělivost a podporu týmu.
Z osmé ligy do Rijeky
Scottova cesta k reprezentaci je sama o sobě neobvyklá. Narodil se 21. srpna 2003 na Guernsey, ostrově v Lamanšském průlivu, a začínal v tamním klubu Guernsey FC, který hraje osmou nejvyšší soutěž anglického fotbalu. Pro srovnání: odpovídá to zhruba úrovni krajského přeboru. Odtud zamířil do Bristolu City a pak do Bournemouthu, kde se usadil jako pravidelný hráč Premier League. Oficiální statistiky mu připisují 85 ligových zápasů, pět gólů a dvě asistence. V aktuální sezoně měl před srazem pět startů, 446 minut a jeden gól.
Bournemouth přitom není klub, odkud by reprezentanti Anglie běžně pocházeli. Scott je teprve třetím hráčem, který za Tři lvy nastoupil jako aktuální hráč Bournemouthu. Před ním to dokázali jen Lewis Cook a Callum Wilson.
Debut v Praze trval dvacet minut a výsledek už nerozhodoval. Skutečná zkouška přišla 3. října v Rijece. Thomas Tuchel poslal Scotta proti Chorvatsku poprvé do základní sestavy a záložník se odvděčil výkonem, který média hodnotila jako průlomový. Podle ITV to byla právě jeho chytrá přihrávka na Judea Bellinghama, která otevřela cestu k úvodnímu gólu Harryho Kanea. Anglie vyhrála 7:0. Podle oficiálního webu England Football šlo o nejvyšší výhru Anglie v historii Ligy národů a zároveň o nejtěžší porážku v dějinách chorvatské reprezentace.
Scott odehrál sedmdesát minut, pak ho vystřídal James Garner.
Tuchel nadšený, Rice pod tlakem
Kouč Anglie po zápase nešetřil chválou. Scottův výkon označil za výkon „na nejvyšší úrovni“ a otevřeně mluvil o tom, že mladík přináší do středu pole konkurenci, jakou tým potřebuje. Včetně tlaku na Declana Rice, který byl dosud v anglické záloze takřka nedotknutelný.
To je podstatný posun. Emotivní příběh o dědečkovi by sám o sobě zůstal hezkou poznámkou pod čarou. Tuchel ale z Rijeky odjížděl s novou možností do sestavy. Podle nás tím Scott během dvou zápasů přeskočil fázi, kterou noví reprezentanti obvykle absolvují celé roky: od „zajímavé nominace“ rovnou k hráči, o jehož místě se reálně debatuje.
Shrnuto do čísel to vypadá takhle:
| Za Anglii | Za Bournemouth (Premier League) | |
|---|---|---|
| Zápasy | 2 | 85 |
| Góly | 0 | 5 |
| Asistence | 0 | 2 |
| Klíčový moment | start při výhře 7:0 v Rijece | stabilní místo v sestavě |
Bolest, kterou nechtěl přiznat
Jenže už během zápasu v Rijece Scott cítil potíže v oblasti stehna. Tuchel později vysvětloval, že se ho na hřišti ptali, jestli chce střídat. Scott odpověděl, že ne. Dohrál do 70. minuty, po utkání podstoupil vyšetření a 5. října ze srazu odstoupil.
Sky Sports píše o zranění šlachy a o absenci v řádu několika týdnů. The Guardian jde dál a připouští, že by záložník mohl chybět až dva měsíce. Přesná diagnóza zatím zveřejněna nebyla, takže obě varianty zůstávají ve hře.
V Bournemouthu nadšení nepanuje. Podle britských médií klub nelibě nesl, že se mu z reprezentace vrací klíčový hráč zraněný. Tuchel se bránil, že Anglie „neriskovala“ a že rozhodnutí nechat Scotta na hřišti bylo v pořádku. Tady se střetávají dva oprávněné pohledy. Reprezentační trenér viděl hráče, který chtěl zůstat a hrál výborně. Klub vidí mladíka, který týden žil v obrovském emočním vypětí a pak dohrával zápas s bolestí. V této situaci je podle nás těžké hledat jednoho viníka. Je ale zřejmé, že rozhodnutí „vydržet“ tentokrát má svou cenu.
Bournemouth podle Sky Sports čeká bez Scotta nabitý program:
- 10. října: Chelsea (venku)
- 15. října: Sturm Graz
- 18. října: Sunderland
- 22. října: AC Milán
- 25. října: Manchester United
- 28. října: Aston Villa
- 31. října: Leeds
Sedm zápasů za tři týdny, včetně evropských pohárů. Pokud se potvrdí kratší varianta, mohl by se Scott vracet koncem října nebo v listopadu. Pokud platí odhad Guardianu, návrat by se posunul spíš k prosinci. A téměř jistě by přišel o listopadové zápasy Anglie proti Chorvatsku a Španělsku, tedy o šanci navázat na výkon, kterým právě rozvířil debatu o základní sestavě.
Týden, který se nedá zopakovat
V jediném týdnu se u Scotta potkaly tři věci, které se běžně odehrávají odděleně. Osobní ztráta, která dala jeho debutu hlubší význam. Sportovní šance, kterou proměnil lépe, než kdokoli čekal. A tělo, které po týdnu vypětí řeklo dost. Hráči v Anglii mají k dispozici psychologickou podporu, hráčská asociace PFA provozuje nonstop linku a síť více než dvou set poradců. Fyzickou zátěž ale žádná linka nepřevezme.
Scott teď místo listopadové reprezentační přestávky stráví týdny u fyzioterapeutů v Bournemouthu. Z Prahy a Rijeky si odváží dva zápasy, číslo 1 301 a pochvalu od trenéra, který ho postavil do konkurence s Declanem Ricem. Dědeček, který chodil na jeho zápasy, kdykoli mohl, by podle jeho vlastních slov byl hrdý. Na to Scott nepotřeboval odehrát celých devadesát minut.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8101
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4711
