Anglie vyhrála v Rijece 7:0 a připsala si nejvyšší výhru v historii Ligy národů. Pro Chorvatsko šlo o nejtěžší porážku moderní éry.
Sobotní večer 3. října 2026 na stadionu Rujevica netrval pro domácí ani celý poločas. Po 45 minutách svítilo na tabuli 4:0, chorvatská obrana se rozpadala při každém anglickém náběhu a zbývajících 45 minut už bylo jen otázkou konečného účtu. Ten zastavil na sedmi. Šest branek obstarala základní útočná čtveřice, sedmou přidal střídající Morgan Rogers tři minuty před koncem. Thomas Tuchel na lavičce sledoval něco, co sám po zápase označil za „kompletní výkon od první do poslední minuty“.
Osm minut a bylo rozhodnuto
Harry Kane potřeboval osm minut. Přesně tak dlouho trvalo, než otevřel skóre a nastavil tempo, které Chorvatsko nikdy nedokázalo stáhnout. Ve 21. minutě přidal Jude Bellingham po průnikové přihrávce, která rozebrala celý střed chorvatské obrany. Anthony Gordon ve 39. minutě zvýšil na 3:0 a Bukayo Saka těsně před odchodem do kabin uzavřel poločasovou demolici.
Po přestávce se nic nezměnilo. Kane skóroval podruhé v 53. minutě, Saka přidal svůj druhý gól v 68. minutě a Rogers v 87. minutě završil debakl. Chorvatsko mělo jedinou reálnou šanci za stavu 0:3, jinak zápas patřil výhradně Anglii.
Čtyři muži, kteří si vyměnili celé hřiště
Nejděsivější na anglickém výkonu nebyl počet gólů, ale způsob, jakým vznikaly. Kane po zápase popsal mechanismus jednoduše: „Všichni čtyři vpředu umíme měnit pozice. Jeden stáhne obránce, druhý naběhne do prostoru, třetí si najde míč mezi řadami.“ Bellingham se objevoval střídavě jako desítka i jako box-to-box záložník, Gordon opakovaně nabíhal za obranu z levé strany, Saka řezal z pravého křídla dovnitř.
Výsledkem byla plynulá rotace, proti které Chorvatsko nenašlo recept. Kane to shrnul: „Nemohli žít s naším tempem, pohybem a náběhy.“ Dvě asistence, dva góly, jeho osobní bilance potvrdila, že v 31 letech zůstává středobodem anglického útoku. Se 124 starty a 89 góly za reprezentaci mu k vyrovnání Shiltonova rekordu 125 startů chybí jediný zápas.
Prázdné tribuny a historická porážka
Zápas se odehrál v neobvyklé kulise. Chorvatský svaz (HNS) si odpykával disciplinární trest UEFA za incidenty fanoušků při čtvrtfinále minulého ročníku proti Francii, jeden domácí zápas bez diváků, jeden venkovní bez chorvatských příznivců. Na tribunách v Rijece seděly pouze organizovaně přivedené děti do 14 let a stovka anglických fanoušků, jimž UEFA po dohodě s England Football přidělila vstupenky.
Pro chorvatský fotbal jde o bolestivý milník. Podle anglického svazu šlo o historicky nejtěžší porážku Chorvatska. Země, která brala stříbro na MS 2018, bronz na MS 2022 a finále Ligy národů 2023, teď řeší skupinový konec na Euru 2024, vyřazení v osmifinále MS 2026 a debakl 0:7 na vlastním stadionu. Generační obměna evidentně bolí víc, než kdokoli v Záhřebu čekal.
Co to znamená pro skupinu, a pro Česko
Anglie má po dvou zápasech skupiny A3 šest bodů. O tři dny dříve vyhrála v Praze nad Českem 2:0, byť tam rozhodla až po červené kartě Pavla Šulce a po přestávce. Rozdíl mezi kontrolovanou výhrou v Praze a ofenzivní demolicí v Rijece ukazuje šířku Tuchelova týmu. Česko zůstává bez bodu a skupina se mu rychle vzdaluje.
Jistotu postupu do čtvrtfinále Anglie ještě nemá, ve skupině zbývají tři zápasy a v prvním kole doma prohrála se Španělskem 2:3. Ale signál vyslaný z Rijeky je jasný. Nejde o tým jednoho střelce ani o tým jednoho zápasu. Šest různých gólů ze základní sestavy, sedmý z lavičky, 90 minut bez jediného útlumu.
Příští zastávka: úterý 6. října, Wembley, Česko. Kane tam může vyrovnat Shiltonův rekord. A pokud Anglie bude hrát jako v Rijece, český tým čeká velmi dlouhý večer.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8381
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9530
