Kanonýr Slavie popsal pocity prázdnoty. Kamarádi válí ve velkoklubech, on je rád, že může být na hřišti

Na italském internátě měl za kamarády hráče, kteří dnes září na světové scéně. Slávista Lukáš Vorlický je ale rád, že po vážných zraněních může znovu hrát na profesionální úrovni. Několik operací kolene ho málem připravilo o milovaný sport, o práci. Právě v akademii Atalanty Bergamo bydlel s hráči, jako jsou Dejan Kulusevksi (Tottenham) či Amad Diallo (Manchester United).

Vorlický: Bolelo to

Dnes se proti jeho bývalému klubu, ve kterém zažil tolik bolesti, Slavia postaví v Lize mistrů. Vorlický u toho však nebude. I kvůli další operaci kolene, kterou absolvoval loni v září, se totiž ještě nedokázal probojovat na soupisku pro Champions League. „Měl jsem možnost jet. Ale upřímně řeknu, že by to bolelo, nebylo by mi to příjemné. Budu ve studiu. Zápas budu spolukomentovat,“ řekl exkluzivně pro klubový web mládežnický reprezentant.

📍 Stadio di Bergamo@ChampionsLeague ✨#UCL pic.twitter.com/vSMo4t26GV

Česko – vrakoviště Evropy? Máme druhá nejstarší auta v EU, hůř je na tom už jen jedna země

AUTOZIVE.cz

8 m

— SK Slavia Praha (@slaviaofficial) October 21, 2025

Vorlický v Atalantě působil od 16 do 21 let. Za první tým ale dle rešerše SportyŽivě zaznamenal jen tři starty, konkrétně celkem 22 minut. Čtyři zákroky kolena ho vyřídily. „Hlavou mi lítají velké emoce. I když nakonec starty v prvním týmu Bergama byly jen tři, tak jsem tam zažil velkou část svého fotbalového života. A také zároveň cítím velký pocit prázdnoty. Kdyby se nestalo všechno, co se mi stalo, tak věřím, že jsem tam mohl zanechat velkou stopu. Na kdyby se ale samozřejmě nehraje. Ale cítím prostě určitý pocit nenaplnění,“ uvedl pro stránky Slavie levonohý šikula.

Diallo se mu klaněl

„Jako fotbalista jsem do sebe dostal určité evropské návyky, směr, kudy se fotbal v Evropě ubírá. A lidsky jsem vyrostl. To je bez debat. Musel jsem se o sebe sám starat, dospět mnohem dřív, než většina mých vrstevníků. Zajímavé je, že tohle ale každý rok vidím jinak, uvědomím si nové věci, co mi angažmá dalo, co naopak vzalo. Ze sta procent si ale myslím, že budu schopný tohle zodpovědět až budu ještě starší,“ pokračoval Vorlický.

S Kulusevskim hráli každý večer počítačové hry. Když byli v akademii, střídali se v tom, kdo získá nějakou cenu pro nejlepšího hráče turnaje. Jednou to byl Vorlický, jindy Kulusevski nebo Diallo. „Pamatuji si, že přímo na hřišti, když jsem se jednou s trofejí vracel do zástupu kluků, tak se mi klaněl. Klekl si na kolena. A teď je v Manchesteru, je světová star, tím je to vtipnější,“ pokračoval Vorlický, jehož klubové poznatky hodlá Slavia v dnešním mači využít.