Viliam Schrojf: žižkovský kluk, nejlepší brankář MS 1962 a finále v Chile, které přepsaly jeho kariéru

17. června 1962 vstoupil československý brankář do kabiny na santiagském Estadio Nacional jako nejlepší gólman celého šampionátu. Organizátoři mu stříbrnou plaketu předali ještě před výkopem, za rozruchu, který nepatřil do předzápasové přípravy na největší utkání jeho života. O necelé dvě hodiny později odcházel z trávníku jako muž, kterému dvě chyby přepsaly celou kariéru. Výsledek 1:3 proti Brazílii se stal nálepkou, kterou se už nikdy nepodařilo slepit.

Cesta, kterou finále vymazalo

Schrojf přijel do Chile jako třicetiletý brankář Slovanu Bratislava a od prvního hvizdu turnaje chytal tak, že si vysloužil přezdívku „zeď“. Bilance pěti zápasů před finále mluví jasně:

Tři čistá konta, excelentní zákroky proti Maďarsku i Jugoslávii, nula ve skupinovém zápase právě proti úřadujícím mistrům světa z Brazílie. Podle pamětníků i pozdějších retrospektiv šlo o výkony, které by za normálních okolností definovaly kariéru. Jenže normální okolnosti skončily v kabině těsně před finále.

Ruské tenisové děti míří do Česka a mění pas. Šéf svazu se chlácholí, že výchova zůstává ruská

SportyŽivě.cz

3 h

Rozruch v kabině a patnáct minut, které změnily všechno

Přesný důvod, proč direktoriát turnaje rozhodl předat cenu pro nejlepšího brankáře ještě před finále, a ne po něm, se v dostupných archivech nepodařilo dohledat. Doložitelné je jen to, že organizátoři vstoupili do československé šatny krátce před výkopem a Schrojfovi osobně předali trofej. Jan Popluhár později vzpomínal, že to nebyla Schrojfova vina, ale chyba vedení mužstva, které rozruch v kabině dopustilo. Tým prý cítil, že brankářova rutina byla narušená.

Finále začalo přesně tak, jak si Československo přálo. V 15. minutě Josef Masopust využil přihrávku Adolfa Schérera a poslal svůj tým do vedení. Euforie trvala dvě minuty. Amarildo dostal míč na levé straně, vystřelil z ostrého úhlu, a Schrojf ho nepokryl. Vyrovnání 1:1.

Po přestávce přišel druhý úder. Zito zvýšil na 2:1 a v 78. minutě Vavá uzavřel skóre na 3:1 po situaci, kterou Schrojf podle vlastních slov nezvládl i kvůli slunci, které mu svítilo přímo do očí. Dva góly ze tří, které Brazílie vstřelila, se dodnes čtou jako rozhodující chyby brankáře. Podle ČT sport i publikace Slovenského olympijského múzea Schrojf bezprostředně po zápase racionálně vysvětloval první i třetí gól. Ale vysvětlení nikoho nezajímalo.

Muž, který nepatřil nikam

Schrojf se narodil v Praze, ale deset sezon odchytal za Slovan Bratislava. Alexander Vencel i publicista Anton Urban později shodně popisovali paradox jeho identity: v Česku ho brali jako Slováka, na Slovensku zůstával Čechem. Symbolicky nepatřil naplno nikam, a po finále 1962 se k němu ani jedna strana příliš nehlásila.

V reprezentaci ještě vydržel. 25. dubna 1965 chytal rozhodující kvalifikaci o MS 1966 proti Portugalsku v Bratislavě. Eusébio tehdy skóroval z ostrého úhlu střelou, kterou sám později popisoval spíš jako geniálně zvolenou ránu než jako chybu gólmana. Popluhár, který stál nejblíž, to viděl stejně. Přesto Československo prohrálo 0:1, Schrojf inkasoval z úhlu znovu a veřejnost si vzpomněla na Santiago. Pak už přišel Vencel a Schrojf mu kryl záda jako náhradník, než z reprezentace odešel úplně.

Stříbrná plaketa v muzejní vitríně

Dnes leží Schrojfova cena pro nejlepšího brankáře MS 1962 i stříbrná medaile za druhé místo ve sbírce Slovenského olympijského a športového múzea v Bratislavě. Jeho chilský dres je vystavený v National Football Museum v Manchesteru. Předměty přežily, kontext ne.

Pozdější spekulace, že trenér Rudolf Vytlačil měl před finále zvažovat výměnu Schrojfa za Pavla Koubu, se v důvěryhodných zdrojích nepodařilo doložit. Jde o zpětnou konstrukci, pokus najít moment, kdy se dalo odbočit. Jenže u brankáře stačí jeden zápas, aby přepsal pět předchozích. Schrojf odchytal turnaj svého života. Veřejná paměť si z něj zapamatovala devadesát minut.

Trofej pro nejlepšího brankáře šampionátu a dvě chyby ve finále leží v jednom životopise vedle sebe. Žádná z nich tu druhou nevymaže, ale jen jedna z nich se vypráví dál.