Česká fotbalová reprezentace poprvé v historii míří k zahraničnímu trenérovi. Jméno zatím chybí, ale profil kandidáta je jasnější než kdykoli dřív.
Devět dní po fiasku na mistrovství světa, kde Češi urvali jediný bod, vstřelili dva góly (oba po autových vhazováních) a šestkrát inkasovali, sedí David Trunda před mikrofonem a mluví jinak, než bývalo zvykem. Žádné „budeme hledat“, žádné „uvidíme“. Předseda FAČR popisuje dvacet kritérií, datový profil zpracovaný s Optou, srpnový termín pro předložení kandidátů výkonnému výboru a jednu větu, která mění dosavadní pravidla hry: „S největší pravděpodobností to bude někdo ze zahraničí.“ Po třech domácích trenérech za sebou chce asociace vyskočit z českého rybníčku. Otázka zní, jestli to myslí vážně, nebo jestli je to jen další povolební rétorika.
Profil místo jména
Trunda konkrétní jméno odmítá prozradit. Mediálně nejsilnější stopa míří na Jürgena Klinsmanna, informaci přinesla média, FAČR ji nepotvrdila. V rozhovorech se mihla i jména Slaven Bilić a Fatih Terim, ovšem výhradně jako součást spekulačního okruhu. Trunda připustil, že „některá jednání byla reálná“, u jiných tipů se prý nikdy ani nezvedl telefon.
Co naopak veřejně stojí, je profil kandidáta: moderní a koncepční trenér s jasnou představou o herním stylu, prokazatelnou zahraniční zkušeností, dosaženými úspěchy a (Trundovými slovy) „zdravou ctižádostivostí“. Kritéria mají sportovní i manažerskou část. Klíčový požadavek zní: nový kouč nemá být správce áčka, který přiletí na čtrnáct dní před srazem a zbytek času tráví jinde. Má poznat DNA českého fotbalu a promítnout svou vizi i do nižších výběrů a do metodiky vzdělávání trenérů.
Právě tady se láme dosavadní praxe. Nejde jen o to, kdo usedne na lavičku. Jde o to, že FAČR poprvé veřejně přepíná z personální improvizace na profilový výběr podle předem definovaných kritérií.
Proč dva roky a proč opce
Smlouva má mít formát 2+2. Základní dvouletý kontrakt pokrývá nejbližší cyklus včetně kvalifikace, opce na další dva roky funguje jako kontrolní bod. Není to nouzový záskok, ale ani slepý závazek do roku 2030.
Logika dává smysl z obou stran. FAČR dostane prostor vyhodnotit, jestli přestavba funguje, aniž by se vázala na dlouhý kontrakt s trenérem, jehož metody se v českém prostředí nemusí uchytit. Kandidát zase ví, že pokud přinese výsledky, kontinuita je na stole. Model 2+2 je zároveň přirozený filtr: odradí ty, kteří hledají teplé místečko, a přitáhne ty, kteří chtějí něco vybudovat.
Jednoho českého jména se Trunda zbavil explicitně. Jindřich Trpišovský „není téma“. Dále mluví o typu kandidáta, nechce „zasloužilé jméno“, ale „mladší a modernější pojetí fotbalu“. Věk sám o sobě přitom z jeho citací nevyplývá jako hlavní kritérium. Jde o styl práce, o přístup, o ochotu konfrontovat český fotbal se zahraničním standardem.
Šest týdnů a čtyři zápasy
Časový rámec je brutální. Užší výběr má být předložen na srpnovém zasedání výkonného výboru, Trunda zmiňuje „kolem sedmého nebo jedenáctého“. Jenže Liga národů startuje 26. září domácím zápasem s Chorvatskem. Tři dny nato přijede Anglie. Pak výjezd do Španělska a hned za ním do Anglie. Čtyři zápasy za jedenáct dní, skupina A3, elita.
Nový trenér bude mít před prvním srazem zhruba šest až osm týdnů a prakticky nulovou přípravu s kompletním kádrem. To není komfortní rozjezd, to je zátěžový test. A právě proto je srpnová volba tak důležitá: pokud FAČR skutečně přinese kandidáta s jasnou herní vizí a mezinárodním přesahem, šance na smysluplný start existuje. Pokud se proces protáhne nebo skončí kompromisem, první sraz odhalí prázdnotu okamžitě.
Cizinec není výjimka, ale ani záruka
Na mistrovství světa 2026 vedla přes polovinu týmů trenéři narození v jiné zemi. Zahraniční kouč u reprezentace dávno není exotika. Angličanky pod vedením Nizozemky Sariny Wiegmanové vyhrály EURO 2022. Příklady fungují oběma směry: cizinec může přinést nový impulz, stejně jako může narazit na kulturní bariéru a nedostatek času.
Trunda to nestaví jako nedůvěru k českým trenérům. „V Česku jsou vynikající trenéři,“ říká. Argument je jiný: po třech domácích koučích za sebou chce FAČR jiný pohled. Pavel Nedvěd, který se na výběru podílí, to formuluje ještě ostřeji: „V Česku nikoho nevidím.“ Inspirací má být německá a skandinávská cesta, ne jako kopie, ale jako směr, kde se propojuje reprezentační lavička s metodikou, mládeží a systémovým vzděláváním.
Koubkův konec jako varování
Miroslav Koubek nastoupil v prosinci 2025 s kontraktem do léta 2028. Po půl roce je pryč. Oficiálně šlo o vzájemnou dohodu, Koubek sám nabídl funkci k dispozici, Trunda návrh přijal. Koubek zároveň zmínil mediální kampaň postavenou podle něj na polopravdách. Ať už byly důvody jakékoli, rychlost obratu ukazuje, jak křehká je pozice reprezentačního trenéra v Česku.
Právě proto je srpnový užší výběr první skutečný test Trundovy rekonstrukce. Ne tisková konference, ne podcast, ne vize na papíře. Konkrétní jména, konkrétní kritéria, konkrétní rozhodnutí. Pokud výkonný výbor v srpnu uvidí kandidáta, který odpovídá deklarovanému profilu (zahraničního, moderního, s metodickým přesahem), bude to měřitelný odklon od dosavadního postupu. Pokud uvidí kompromis vyjednaný na poslední chvíli, bude to jen další kapitola stejného příběhu.
Český fotbal si po jednom bodu na mistrovství světa nemůže dovolit ani jedno, ani druhé odložit. Rozhodnutí padne za pár týdnů. A tentokrát ho bude těžké schovat za obecné fráze.
