Trpišovský brání Chorého a odmítá jeho vyřazení na tribunu. Přiznává, že na excesy upozorňoval sám

Jindřich Trpišovský stál 23. července 2026 před novináři na předsezonní tiskové konferenci a řekl větu, která shrnuje celý případ Tomáše Chorého: „Nechci ho na tribuně.“ Dva měsíce předtím přitom Chorý dostal od vedení Slavie svolení hledat si nové angažmá. Mezi květnovým vyřazením z kádru a červencovým návratem leží zásah majitele Pavla Tykače, tři přímé červené karty v jedné sezoně a trenér, který otevřeně říká, že na riziko disciplinárních excesů upozorňoval sám. A přesto se za útočníka postavil.

Od vyřazení k návratu: co se stalo za dva měsíce

9. května 2026, den po pražském derby, oznámil tehdejší šéf klubu Jaroslav Tvrdík rozhodnutí, které vypadalo definitivně. Chorý spolu s Davidem Douděrou skončili mimo A-tým. Podle tehdejšího vyjádření citovaného iROZHLASem šlo o recidivisty, kteří byli dopředu varováni. Chorý si z derby odnesl loket do hlavy Asgera Sørensena a šestizápasový trest od Disciplinární komise LFA.

Jenže 19. května přišel obrat. Majitel Pavel Tykač dal najevo, že Chorého chce v týmu. Tvrdík na červencové tiskovce sám přiznal, že šlo o „akcionářský příkaz“. Sportovní logika převážila nad reputační opatrností, a Trpišovský dostal prostor útočníka veřejně podržet.

Tři červené, jedno stanovisko, jeden protest

Chorého disciplinární zátěž se neomezuje na derby. Už 4. srpna 2025, necelé dva měsíce po příchodu z Plzně, vydala Slavia mimořádné stanovisko, v němž přijala plnou odpovědnost za jeho incident a oznámila vlastní klubové opatření nad rámec trestu od DK.

V dubnu 2026 přišel konflikt s plzeňským Dwehem. Chorý sám připustil, že na některé věci ze své minulosti pyšný není, a jmenoval i starší kauzy s Hečou a Sørensenem. Klub podal protest proti červené kartě, ale současně odsoudil jeho „přehnaně emotivní reakci“. A pak přišlo derby, třetí přímé vyloučení v sezoně.

Komuniké DK LFA výslovně zdůraznilo, že není obvyklé, aby hráč šel kvůli přímému vyloučení před disciplinárku třikrát za jednu sezonu. Právě tohle je kontext, proti kterému Trpišovský Chorého brání.

Sportovní argument, který převážil

Čísla mluví jasně. V sezoně 2025/26 nastřílel Chorý 17 ligových gólů a přidal 4 asistence, víc než v první slávistické sezoně 2024/25, kdy ve 32 zápasech dal 14 branek a stal se útočníkem číslo jedna. 23. července byl navíc vyhlášen nejlepším útočníkem ligového ročníku v anketě trenérů, kapitánů a vybraných novinářů.

Trpišovský na tiskovce mluvil o náročnosti nadcházející sezony, potřebě širšího kádru a o tom, že bude bojovat za každého hráče, který trénuje naplno a obětuje se pro mužstvo. Současně ale jasně formuloval podmínku: chce z Chorého dostat verzi, která je „nepříjemná pro soupeře a nepostradatelná pro Slavii“. Ne morální odpuštění, sportovní investici.

Vedle Chorého navíc Slavia do útoku přivedla Adoniju Ouandu, typologicky odlišného hráče s důrazem na rychlost a náběhy za obranu. Na hostování ve Slovácku dal ve 17 zápasech 4 góly a 2 asistence, v generálce proti Lyonu skóroval. Chorý a Ouanda se nepřekrývají, doplňují se.

Dva tábory uvnitř jednoho klubu

Případ Chorého není jen o jednom hráči. Je to střet dvou logik, které ve Slavii existují vedle sebe. Na jedné straně disciplinární a reputační linie, kterou reprezentoval Tvrdík květnovým vyřazením. Na druhé sportovní a výkonová kalkulace, za kterou stojí Tykačův příkaz a Trpišovského veřejná podpora.

Trpišovský tím nepopírá minulost. Přiznává, že na excesy upozorňoval od začátku. Říká ale něco konkrétního: pro Slavii je pořád cennější mít Chorého uvnitř týmu než mimo něj. Problém známe, sportovní váha převažuje.

Zda Chorý nastoupí už v neděli 26. července proti Slovácku, závisí na administrativním stavu zbytku šestizápasového trestu, z dostupných zdrojů to nelze potvrdit s jistotou. Jisté je něco jiného: trenér za něj ručí. A ví přesně, co riskuje.