Češi po 20 letech na MS zvedli hlavy. Koubek v Americe odmítl roli outsidera bez ambicí

Dvacet let. Tak dlouho čeští fanoušci čekali na zápas své reprezentace na největším fotbalovém turnaji planety. Když Miroslav Koubek v říjnu přebíral národní tým po šokující porážce na Faerských ostrovech, málokdo by vsadil na to, že za osm měsíců bude sedmdesátičtyřletý trenér řešit nadmořskou výšku Guadalajary a taktický plán na Jižní Koreu. Jenže právě to se děje. A americká média si všímají.

Trenér, ne brankář, kdo je ten Koubek

V záplavě předturnajových materiálů občas dochází k záměně jmen. Ať už kdekoli narazíte na příjmení Koubek v souvislosti s českou reprezentací na MS 2026, oficiální soupiska FIFA je jednoznačná: Miroslav Koubek je trenér, nikoli brankář. Mezi tyčemi stojí Matěj Kovář, šestadvacetiletý gólman s devíti kvalifikačními starty, osmnácti zákroky a čtyřmi čistými konty v evropské kvalifikaci.

Právě Koubek-trenér je přitom tím, koho si vytáhla americky cílená předturnajová analýza. Goal.com US mu věnoval samostatný profil a označil ho za druhého nejstaršího kouče v historii mistrovství světa. Pro americké publikum je to snadno uchopitelný příběh: veterán, který přišel do chaosu, nasadil pragmatický systém 3-4-2-1 a dovedl tým přes dvě penaltová dramata na šampionát. Žádná virální momentka, žádný mem, prostě čitelný taktický rukopis a výsledky, které mluví samy.

McGregor po útoku nožem v Belfastu: Zavřete hranice a vyhoďte migranty z ostrova

MMAmag.cz

Právě teď

Cesta plná penalt a nervů

Kvalifikace nebyla hladká. Česko skončilo ve skupině za Chorvatskem, předtím přišel ten faerský šok a konec trenéra Ivana Haška. Koubek převzal tým v krizi a musel ho okamžitě připravit na baráž.

První akt: Praha, Irsko. Češi prohrávali 0:2, otočili na 2:2 a postoupili na penalty. Druhý akt: znovu Praha, tentokrát Dánsko. Opět remíza po prodloužení, opět rozstřel. Opět postup. Dvě baráže, dvě penaltové série, nula prostoru pro chybu. Kovář v bráně obě ustál. Koubek na lavičce obě přečetl.

Tahle zkušenost se zápasy o přežití je něco, co se nedá natrénovat v přípravě. A je to přesně ten typ psychické odolnosti, který na turnaji rozhoduje o tom, jestli tým v klíčovém momentu ztuhne, nebo zabojuje.

Skupina A: hratelná, ne snadná

Formát MS 2026 s 48 týmy znamená skupiny po čtyřech, z nichž postupují první dva a osm nejlepších třetích. Česko hraje ve skupině A:

• 12. června, 04:00 SELČ – Korea–Česko, Guadalajara
• 18. června, 18:00 SELČ – Česko–JAR, Atlanta
• 25. června, 03:00 SELČ – Česko–Mexiko, Mexico City

Žádný evropský gigant, žádný jihoamerický favorit. Nejtěžší soupeř je domácí Mexiko, ale i to přichází bez aury nedotknutelnosti. Korea je tradiční turnajový bojovník, Jihoafrická republika outsider. Podle modelu Goldman Sachs z konce května má Česko 68,7% pravděpodobnost postupu do vyřazovací fáze a 32,5% šanci dostat se až do osmifinále. Na čtvrtfinále model počítá s 10 %, na titul s 0,2 %.

Čísla říkají jasně: Česko není favorit turnaje, ale rozhodně není ani výplň. Realistický strop je vyřazovací fáze a pokus o jedno překvapení. Jeden špatný vstup proti Koreji ale může skupinu rychle zkomplikovat.

Kdo tým táhne a jak ho sledovat

Páteř kádru tvoří zkušenost. Tomáš Souček má na kontě 89 reprezentačních startů, Vladimír Darida 78. Střeleckou osou je Patrik Schick s 25 góly v národním dresu, nejvíc z celé nominace. K mladším tvářím, které předturnajové analýzy zmiňují, patří Pavel Šulc. A pak je tu Kovář, brankář s barážovou houževnatostí.

Koubek na předzápasové tiskovce před Koreou řešil i specifika úvodního zápasu: Guadalajara leží téměř 1 600 metrů nad mořem a tým odletěl do Mexika teprve den před utkáním, na doporučení odborníků, kteří radili minimalizovat čas strávený ve výšce před výkopem.

Pro fanoušky doma: turnaj vysílá Česká televize s více než 50 přenosy a kompletním studiovým servisem, druhým vysílatelem je TV Nova přes Nova Action a platformu Oneplay. Asociace pro české příznivce zajistila alokace vstupenek: 2 379 na Koreu, 4 058 na JAR a 3 718 na Mexiko.

Systém místo hvězd

Srovnání s generací roku 2006 je lákavé, ale zavádějící. Tehdejší tým stavěl na individuální kvalitě Nedvěda, Rosického a Čecha. Dnešní reprezentace stojí na něčem jiném: na kompaktním bloku, organizaci a rychlém přechodu do útoku. Méně jmen na plakát, víc systému na hřišti.

A právě to je podle nás důvod, proč Česko na tomto turnaji nemusí být jen do počtu. Není to tým, který přijel sbírat zážitky. Je to tým, který prošel dvěma zápasy o život a oba vyhrál. Koubek ví, co dělá. Otázka zní, jak daleko ho to dovede.