Slavia vyhrála ve Zlíně 1:0, ale Jindřich Trpišovský odcházel ze hřiště rozčílený. Penalta pro jeho tým zmizela po zásahu VARu a trenér si to vyříkal se čtvrtým rozhodčím.
Páteční večer 9. října 2026 na stadionu FC Zlín měl být pro Slavii rutinou. Držení míče 69 %, dvacet střel proti čtyřem domácích, očekávané góly 2,17 ku 0,18. Jenže jediný gól Ayaosiho stačil jen na těsnou výhru a v 72. minutě přišel moment, který z lavičky hostů udělal ohnisko emocí. Rozhodčí Marek Radina nejprve nařídil penaltu po faulu na Lukáše Provoda. Pak se podíval na monitor. A penaltu odvolal.
Co se stalo v 72. minutě
Provod přebral míč na hranici pokutového území a dostal se do kontaktu se zlínským Nombilem. Spadl. Radina ukázal na bílý puntík. Z vozu VARu se ale ozval Pavel Ochotnický s podnětem k přezkoumání, podle kamerových záběrů měl kontakt proběhnout těsně před čárou vápna, nikoli uvnitř něj. Radina si situaci prohlédl na monitoru u postranní čáry a verdikt změnil: místo pokutového kopu nařídil přímý volný kop.
Provod sám po zápase popsal situaci opatrně. Mluvil o kontaktu, který ho rozhodil a znemožnil mu balon dohrát, ale přesné místo faulu s jistotou neurčil. Oficiální zápasový report Slavie i ligové match centrum se shodly: faul ano, ale před pokutovým územím.
Trpišovský, tablet a čtvrtý rozhodčí
Jindřich Trpišovský nečekal na konec zápasu. S tabletem v ruce zamířil ke čtvrtému rozhodčímu Romanu Žurkovi, nejbližšímu člověku z rozhodcovského týmu, na kterého mohl z lavičky dosáhnout. Sám to po utkání na webu Slavie popsal bez obalu: „Trošku jsem si tam pak ulevil na čtvrtém rozhodčím.“ Žurek mu podle Trpišovského odpověděl, že s tím nic neudělá, protože podnět přišel z VARu. Trenér na to reagoval prostě, neměl komu jinému to říct.
Doslovný přepis výbuchu z lavičky veřejně neexistuje. Trpišovský svou reakci zpětně zlehčil, v otevřených zdrojích není doložena vulgarita ani zápis o urážkách. Šlo o emotivní protest, ne o prokázaný exces. To ale neznamená, že by disciplinární komise LFA nemohla situaci řešit. Podle § 45 Disciplinárního řádu FAČR hrozí za urážlivé výroky vůči delegovaným osobám zákaz činnosti na dva až šest týdnů nebo pokuta do 50 tisíc korun. Pro srovnání: když DK LFA v září 2024 trestala trenéra Houšteckého za vulgární urážky rozhodčích, výsledkem byly čtyři zápasy stop a 40 tisíc korun. K večeru 9. října 2026 ale žádné komuniké ani zahájení řízení proti Trpišovskému zveřejněno nebylo.
Centimetry, na kterých se experti neshodli
Jádro sporu neleží v emocích trenéra, ale v otázce, zda měl VAR dostatečně průkazný obraz k přepsání původního verdiktu. Podle pravidel IFAB je čára součástí pokutového území, kdyby kontakt proběhl na ní, penalta by platila. Rozhodující jsou doslova centimetry.
Televizní expertní studio se na průkaznosti záběrů neshodlo. Folprecht verdikt VARu podpořil, podle něj šlo o situaci „v pohodě vytaženou“ před vápno. David Kalivoda oponoval: nebyl si jistý, zda je záběr dostatečně jednoznačný na to, aby přepsal rozhodnutí z hřiště. Protokol IFAB přitom jasně říká, že poloha faulu uvnitř nebo vně pokutového území je faktická otázka, kterou VAR smí a má řešit. Otázkou není, zda Ochotnický směl zasáhnout. Otázkou je, zda to, co viděl na monitoru, bylo dost přesvědčivé.
Česká liga provozuje VAR plošně od jara 2021 a od sezony 2024/25 disponuje vlastním VAR centrem v Praze s kalibrovanou ofsajdovou čárou certifikovanou FIFA. Technologický skok je reálný. Přesto: v Premier League pracuje rozhodcovský tým s přibližně třiceti kamerami na stadion. Česká infrastruktura je jinde. U hraničních kontaktních situací, kde jde o centimetry, může být rozdíl v obrazové kvalitě rozdílem mezi jistotou a odhadem.
Proč výhra nechutná jako výhra
Slavia zápas vyhrála. Statisticky ho dominovala způsobem, který činí diskusi o jedné penaltě skoro absurdní, dvacet střel, xG přes dva, Zlín se prakticky nedostal do šance. Jenže právě proto Trpišovského frustrace dává smysl. Jeho tým měl zápas rozhodnout dávno před 72. minutou a nerozhodl. A když konečně přišel moment, který mohl skóre pojistit, vzal ho verdikt, jehož průkaznost zpochybnil i jeden z televizních expertů.
Nejde o jasnou křivdu potvrzenou všemi. Nejde ale ani o situaci, kterou by šlo zamést pod koberec jako jednoznačně správné rozhodnutí. Je to přesně ten typ momentu, který živí debaty o VARu: technologie slibuje objektivitu, ale na konci řetězce stále sedí člověk, který se dívá na monitor a rozhoduje, co vidí.
Trpišovský to věděl. Proto vzal tablet a šel za Žurkem. Ne proto, že by čekal změnu. Ale protože neměl komu jinému to říct.
