Slavia na přelomu srpna a září 2025 vyhrála čtyři ligové zápasy v řadě, pokaždé se skóre 3:1 nebo lepším. A její trenér řešil problém, který by si většina konkurentů přála mít.
Jindřich Trpišovský stál před rozhodnutím, které nemá špatnou odpověď. Na hrotu mu šlapal Mojmír Chytil, aktivní, soubojový, chválený po každé tiskovce. Jenže z marodky se vracel Tomáš Chorý, útočník kupovaný právě pro velké zápasy. Dva legitimní hráči na jednu pozici, tým ve formě a trenér, který veřejně přiznával, že ideální řešení zatím nemá. Nebyla to nejistota. Byl to luxus.
Chytil si místo vykopal prací bez míče
Když Slavia 9. srpna rozstřílela Teplice 3:0, Trpišovský na pozápasové tiskovce věnoval Chytilovi nezvykle dlouhou pasáž. Mluvil o jeho tlaku na obranu, o soubojích, o práci zády k brance. Gólový výstup zatím chyběl, ale trenér zdůrazňoval, že právě Chytilova aktivita otevírá prostor ostatním.
O tři týdny později v Mladé Boleslavi přišla výhra 3:1, kterou Trpišovský popsal jako „drtičku“ v prvním poločase. Slavia měla obrovský přetlak, Chytil znovu odváděl špinavou práci na hrotu. Po dalším vítězství 3:1 nad Karvinou 13. září už trenér mluvil o „starém dobrém Mojmovi“, hráči, který se vrátil do formy a jehož gólová čísla mohou jít nahoru.
Chorého návrat přišel rovnou do základu
Chorý chyběl od 3. srpna. Více než šest týdnů bez soutěžního zápasu. A když se vrátil, nešel na lavičku: 17. září nastoupil od první minuty v evropském utkání proti Bodø/Glimt, které skončilo 2:2.
Tím Trpišovský vlastně prozradil, jak o obou útočnících přemýšlí. Chytil je motor pro ligové zápasy, kde Slavia dominuje držením míče a nátlakem. Chorý je pevný terč pro mezinárodní scény, kde soupeř tlačí a tým potřebuje silový referenční bod na hrotu. Dvě role, jeden post. A trenér, který rotaci řídí podle typu soupeře, ne podle hierarchie.
Famózní start v číslech, bez náskoku na Spartu
Slovo „famózní“ sedí na herní projev, ne na tabulku. Po třech odehraných kolech měla Slavia 7 bodů a skóre 5:2, přesně stejný počet bodů jako Sparta (7, skóre 7:4) a Olomouc. Žádný šestibodový polštář neexistoval.
Co ale existovalo, byla série výkonů, která v lize neměla obdobu:
- 1. kolo: Teplice 3:0, 30 střel, totální dominance
- 6. kolo: Pardubice 3:1, 18 297 diváků v Edenu, Trpišovský chválil Sadílka i Zafeirise
- 7. kolo: Mladá Boleslav 3:1, „drtička“ v prvním poločase
- 8. kolo: Karviná 3:1, vysoká intenzita i proti defenzivnímu bloku
Slavia nevyhrávala těsně. Vyhrávala přesvědčivě, s herním přetlakem, který dával trenérovi prostor experimentovat se sestavou.
Proč to není dilema, ale systém
Trpišovský v průběhu září opakovaně naznačoval, že šířka kádru je záměr, ne náhoda. Mluvil o omezené evropské soupisce, o B-listu, o tom, že ne každý se vejde do pohárové skupiny. Konkurence na hrotu byla jen jedním projevem širšího principu: Slavia si budovala kádr na dvě fronty a počítala s tím, že různé zápasy vyžadují různé typy útočníků.
Chytil přinášel pohyb, kombinaci, napadání. Chorý nabízel výšku, sílu, schopnost udržet míč pod tlakem. Podle nás šlo spíš o komplementární dvojici než o souboj o jedno místo, a Trpišovského veřejná „nerozhodnost“ byla ve skutečnosti signál oběma hráčům, že si místo musí zasloužit výkonem v každém zápase zvlášť.
Devět dní po návratu do základu proti Bodø/Glimt čekala Chorého cesta do Liberce v 9. kole. Venku, po evropském týdnu, proti nepříjemnému soupeři. Přesně typ zápasu, na který byl kupovaný.
