Totální propadák. Milionový talent ve Slavii neuspěl, zradilo ho ego a životospráva

Když v lednu 2016 přicházel do pražské Slavie nebylo pochyb o tom, že sešívaní získali hráče s obrovským potenciálem. Tehdy jednadvacetiletý křídelník Jaroslav Mihálik patřil k největším talentům slovenského fotbalu. A nebylo divu. Mládežnický reprezentant si rychle získával obdivovatele svou rychlostí, akcelerací, bleskovými kličkami a přesnými centry. I proto měl za sebou úspěšné pětileté působení v Žilině, kde odehrál více než sto utkání a pomohl k titulu. Jeho dalším krokem měl být právě Eden.

„Chtěl jsem se posunout dále, udělat krok vpřed. Věřím, že Slavia bude správná volba. Konkurence se nebojím, chci hrát, a proto do Slavie jdu,“ prohlásila nová akvizice, za kterou sešívaní zaplatili okolo dvaceti milionů korun. Mihálik se brzy zařadil do základní sestavy a jarní část soutěže zakončil ve skvostné formě: v posledních pěti utkáních zaznamenal gól a pět asistencí. Zdálo se, že je vše růžové a sešívaní mají ve svém kádru nové eso.

iZdroj fotografie: SK Slavia Praha

Start nového ročníku však nepotkal v dobré formě ani Slavii, ani Mihálika. Trápení sešívaných vyústilo v brzké odvolání trenéra Dušana Uhrina mladšího, jehož nahradil Jaroslav Šilhavý. Technicky zdatný Slovák při premiéře pod novým koučem dal gól a u dalšího asistoval, přízeň kouče si však nezískal. Zkušenému stratégovi, který dbal na tvrdou práci při tréninkových jednotkách a týmovost, se totiž často bohorovný křídelník nepozdával.

Vysoké sebevědomí, nadváha a pohárik

Mihálik tak doplácel na své vysoké sebevědomí, neochotu vracet se do defenzivy a mírnou nadváhou. Podle zpráv Aktuálně.cz se dokonce proslýchalo z kabiny sešívaných, že se „až příliš často zajímal o to, jestli se po tréninku půjde někam takzvaně ‚na pohárik‘.“ Pod Šilhavým proto skončil. Paradoxně po jednom z individuálně nejpovedenějších výkonů. Ve zbytku ročníku už spíše paběrkoval, vysedával na lavičce či na tribuně.

iZdroj fotografie: SK Slavia Praha

V zimě proto zamířil do polské Cracovie na hostování s opcí. Ještě v lednu téhož roku neváhal a svůj klub otevřeně zkritizoval. „Nevím, nechci na tento klub nějak nasazovat, ale tohle angažmá mi nějak nesedlo. Nedostal jsem tolik příležitostí, kolik jsem podle svého názoru dostat měl. Postupně jsem ztrácel motivaci a chuť. Uvědomoval jsem si, že to moc lepší už nebude,“ cituje jeho slova iSport.cz s tím, že toužil po rychlém odchodu.

Vykoupení a polský nezmar

V Ekstraklase se dlouho aklimatizoval, ale na evropském šampionátu do 21 let zářil. Cracovia proto v létě aktivovala opci a slovenského rychlíka za zhruba 24 milionů korun vykoupila. V klubu však vydržel jen další půlrok, než se vrátil do mateřské Žiliny. „Necítil jsem, že by mě polská liga mohla někam posunout, protože jsem technický hráč. Trenér zřejmě chtěl, abych přišel. Pak jsem přestal cítit důvěru a už jsem nehrál,“ komentoval svůj přesun pro Šport7.

iZdroj fotografie: SK Slavia Praha

Mihálik se poté krátce mihnul v dresu Lechie Gdaňsk, olomoucké Sigmě a izraelském Maccabi Petah Tikva. Bylo však jasné, že generační slovenský talent svůj potenciál nadobro ztratil a v žádném z klubů se nedokázal výrazněji prosadit. Navíc jej začala trápit četná zranění, před dvěma lety se proto vrátil na Slovensko. Hrál za Pohronie a Skalicu, loni na jaře se snažil prosadit v kádru tehdy druholigové Karviné. Marně. Odehrál jen čtyři minuty a od léta je bez práce. Přesto může dnes devětadvacetiletý hráč vzpomínat jak na milionové přestupy, góly a asistence, tak na údiv sešívaných příznivců.