Vyvedl tolik lumpáren, že málem skončil ve vězení. Naštěstí včas zkrotl a svůj elán dokázal Jiří Štajner přetavit ve fotbalovou genialitu.
Byl to fotbalista od pánaboha. Záložník Jiří Štajner nebyl žádný rychlík, ale techniku s míčem a přehled na hřišti měl neuvěřitelný. Co by za kousek jeho umění někteří dnešní běžci na hřišti dali. Chybělo ovšem málo a místo slávy na travnatém pažitu mohl hrát fotbal tak maximálně za vězeňskými zdmi. Jaký to byl v mládí raubíř popsal ve své knize Šílený génius Štajner, která vyšla před více než deseti lety.
Pomohla mu amnestie
Většinu přestupků stihl dle rešerše redakce SportyŽivě ještě do svých patnácti let, takže byl právně nepostižitelný. V poštovní schránce ale nakonec pár obávaných obálek s modrým pruhem přeci jen skončilo. Po jednom průšvihu mu hrozila dokonce podmínka. „Jednou jsme ve vlaku uráželi nějakou Čechoameričanku, rozkopli jsme jí kufr a ona pak tvrdila, že jsme jí i zlomili nohu. Byl z toho průšvih, šli jsme k soudu a mě od podmínky zachránila až Havlova amnestie,“ uvedl v knize.
Z jeho raubířské party, ale v base přeci jenom někdo skončil. Podle Štajnera vykradl pár hospod. Ale občas i on podobný hřích spáchal. Párkrát odcizil auto. „Tehdy to šlo snadno. Vymáčknout okýnko, spojit drátky, všichni kluci na vesnici tohle měli v malíku,“ popsal praktiky, jak se dostal za volant.
Štajner má 40 startů za národní tým
„Když jsme náhodou auto rozflákali, nechali jsme ho u cesty. Jinak se kára nechala na návsi ve druhé vesnici a majitel byl rád, že ji našel,“ dodal bez větších okolků. Došlo prý i na honičku s policií, která ho nakonec chytila. Hodili s ním na kapotu, dostal želízka a musel k výslechu. Místo kárání přivolali jeho tátu, a to byla prý jednoznačně ta horší varianta.
„Dal mi takovou ránu pěstí, že jsem viděl všechny svatý,“ přiznal Štajner a do knihy přidal i několik historek z fotbalového prostředí. Aby také ne. Dle rešerše redakce SportyŽivě je členem Klubu ligových kanonýrů, třikrát vyhrál ligu a má 37 reprezentačních startů. Jak přiznal, dokonce neváhal poslat tehdejšího trenéra Michal Bílka do patřičných míst. A to když ho v roce 2012 nenominoval na Euro do Polska. To prý dodnes považuje za největší zradu.