Během sedmiletého působení na Letné patřil k nejoblíbenějším hráčům. Obránce Costa Nhamoinesu přiblížil náročné podmínky v Zimbabwe, kde vyrůstal v ghettu, těžké začátky v Polsku i zajímavosti z angažmá ve Spartě.
Řízný levý bek patřil mnoho let ke stálicím fotbalové Sparty a mezi fanoušky se těšil (a stále těší) velké oblibě. Pro mnoho z nich je pravým kovaným sparťanem. Costa Nhamoinesu neměl snadnou cestu do profesionálního fotbalu. V Zimbabwe vyrůstal ve velmi chudých poměrech. Část dětství strávil na venkově a část v ghettu. Na angažmá v Evropě ani ve snu nemyslel.
Míč jsme si vyrobili sami z plastu
„Staral jsem se o dobytek. Nebyla tam televize ani rádio, prostě nic. Nevěděl jsem o fotbalových hvězdách, neznal jsem ani formát Ligy mistrů nebo Evropské ligy. Jediné, co jsem dělal, bylo starání se o zvířata, pomáhání prarodičům a chození do školy. A samozřejmě jsme hráli fotbal, když jsme čekali na dobytek. Míč byl udělaný z plastu, vyrobili jsme si ho sami,“ přiblížil Costa Nhamoinesu dobu, kdy bydlel na na venkově. Po čase se jeho přestěhovala zpět do ghetta.
Právě tvrdé podmínky, ve kterých vyrůstal, z něj udělaly bojovníka. „Když vyrůstáš v ghettu, nečekáš, že něco dostaneš. Ten duch ghetta je vždy ve mně. Říkal jsem si, budu bojovat. Bojuji od mala a bojuji každý den,“ řekl bývalý obránce a nyní skaut Letenských v podcastu Sparťanské noviny. Zmínil také, že vůbec neměl ambice hrát v Evropě.
Škola na prvním místě
Během studia na střední škole stále hrál jen pro radost. Pak ovšem zaujal pozorovatele z Premier League a poté uspěl Costa Nhamoinesu na testech. Tím vlastně začala jeho kariéra, nohama ale zůstával pevně na zemi. „Soustředil jsem se hlavně na školu. Uspěl jsem a oni řekli, že se postarají o školu a o všechno další, když za ně budu hrát. Bylo to v jiném městě, v Bulawayo (druhé největší v Zimbabwe) a šlo o tým Amazulu FC. Ale pořád jsem neměl žádné speciální ambice,“ dodal sedmatřicetiletý Costa.
V zimě 2008 zamířil Nhamoinesu ze Zimbabwe na zkušenou do Polska. A tam ho čekal šok. „Když jsem poprvé přiletěl do Polska, byl únor. Vyskočil jsem z letadla a tam to bylo celé bílé. Zažil jsem to poprvé. Šílené. Podívali jsme se na sebe s kamarádem a on se zeptal, jak tam budu hrát fotbal? On řekl, že je nemožné,“ vzpomíná obránce, který odehrál devět zápasů v národním týmu. Navíc přišlo rozčarování, podmínky měly daleko od toho, co bylo slíbeno.
Vzdát se? To nikdy
Šlo o amatérský klub působící v sedmé lize. „Občas jsme šli na zápas nebo na trénink, kde jsme byli jen ve čtyřech nebo pěti lidech,“ uvedl Costa. Spoluhráči, kteří s ním přiletěli z Afriky chtěli tuto anabázi ukončit. „Řekl jsem jim, že máme dvě možnosti. Buď to tam opustíme a vrátíme se do Zimbabwe nebo to zkusíme. Já byl pro to, abychom to zkusili,“ dodal obránce, který se postupně probojoval až do kádru prvoligového Lubinu.
Velké problémy mu dělala především tuhá zima. „V Polsku jsem přišel se strategií, že na benzince jsem si vzal plastové rukavice a na nohy plastový pytlík. Takže jsem nosil nejdřív igelit, pak ponožky a boty. Bez toho mi v některých zápasech mrzly nohy tak, že jsem hrál s pocitem, že tam dole mám nohu, nebyl jsem si tím ale jistý. Noha tam naštěstí byla,“ zmínil Costa Nhamoinesu ze vzpomínek a vzápětí připojil další historku týkající se zimy.
Zájem měly kluby z Německa, Turecka a Ruska
„Jednou jsem si málem usekl prsty kvůli mrazu. Nevěděl jsem o tom, říkal jsem, že potřebuju horkou vodu. Zmrzlé jsem je dal do horké vody a začaly bobtnat. Až pak mi někdo řekl, že když je to zmrzlé, nejdřív je musím dát do studené vody,“ vyprávěl obránce. Po pěti letech v Polsku se Costa Nhamoinesu chtěl posunout dál. Zájemců stálo v řadě hned několik. Sparta o něj musela bojovat s kluby z Německa, Ruska a Turecka.
„Řekl jsem, že půjdu tam, kde budou nejlepší podmínky, kde si můžu, řekněme, užít fotbal. Neřešil jsem tedy konkrétní kluby. Ale vím, že z těchto regionů měli zájem,“ vysvětlil Costa. Letenští podle všeho položili na stůl jako první konkrétní nabídku. „Mysleli jsme si, že jejich filozofie nebo vize je přesně to, co chci a co se mi bude líbit. Byl jsem docela uvolněný a řekl si OK, pojďme do České republiky,“ přiblížil okolnosti přestupu Costa Nhamoinesu.
Prošvihl začátek oslav titulu
Tohoto kroku rozhodně nelitoval. „Po čase jsem si uvědomil, že jsem na správném místě. Bylo to téměř perfektní,“ podotkl obránce. Hned v první sezoně slavil se Spartou double. První den oslav ale prošvihl. Jak je to možné? „První den oslav jsem zmeškal, protože Plzeň nebo někdo jiný s někým hrál a remizoval nebo prohrál, takže jsme automaticky byli mistři. Ale to už jsem spal,“ vytáhl Costa Nhamoinesu z rukávu vtipnou historku.
V čem byla podle něj hlavní síla tohoto úspěšného týmu? „Myslím, že to byla chemie, kterou tým měl. Právě tohle udělalo nejvíc,“ je přesvědčený Costa, který prozradil, co považuje za největší úspěch během působení ve Spartě. „Obvykle se ve fotbale mluví o vyhrávání zápasů, titulů a trofejí. Pro mě bylo jedním z největších úspěchů spojení a vztah, který jsem si vytvořil s lidmi ve Spartě a s celým týmem. Vyhráli jsme titul a dobře se nám dařilo v Evropské lize, ale byl to vztah k lidem,“ řekl Nhamoinesu.
Sparta je styl života, ví Costa
Dalo by se bez nadsázky říct, že za Spartu bojoval srdcem. „Vždycky jsem říkal, že Sparta je pro mě styl života. Tím myslím, že to není jen o fotbale,“ poznamenal Costa Nhamoinesu a naznačil, že se fanoušci mohou těšit na knihu, na které pracuje. „Myslím, že v budoucnu se o tom dozvíte,“ zmínil bývalý obránce, který po ukončení hráčské kariéry pracuje pro Spartu jako skaut. Podílí se také na projektu mládežnické akademie v Zimbabwe. Podrobně o ní mluví v podcastu Sparťanské noviny.
Proč byl Costa Nhamoinesu u fanoušků tak oblíbený?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 16210
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 16739
