Slovenskému fotbalistovi ubodali otce při venčení psa. Vraha policie stále nedopadla a běhá si dál po svobodě

Smutný příběh slovenského fotbalisty, který tragicky přišel o otce. Jedenadvacetiletý talentovaný fotbalista Dukly Bánská Bystrica Július Nôta přišel brutálním způsobem před dvanácti lety o otce, který byl vynikající brankář.

Zavraždili ho při procházce se psem jen několik metrů od jejich domu. Policie pachatele dodnes nenašla a případ byl z toho důvodu odložen. Vrah si tak spokojeně běhá po svobodě.

Rodina zavražděného doteď nezná jméno vraha, který bývalého úspěšného trenéra brankářů mládežnických reprezentací bezcitně ubodal. Původně obžalovaný byl Milan Z., který byl ale pro nedostatek důkazů zproštěn viny. „Byla to velká rána, jež celé rodině změnila život. Nikdy to už nebylo a nebude, jako kdyby tady táta byl,“ řekl webu cas.sk Nôta mladší, který je stejně jako jeho otec vynikající brankář.

iZdroj fotografie: Unsplash

O vraždě se mu moc mluvit nechtělo, ale zdrcená maminka už před čtyřmi lety řekla „Mrzí mě, že ta bestie stále běhá po svobodě. Něčí ruka to přece musela udělat,“ řekla smutně. Spravedlnosti se v nejbližší době jen tak nedočká, protože policejní vyšetřování bylo přerušené. Hrozný čin se stal, když byl Nimrod Nôta starší na procházce se psem v Rimavských Janovicích. Na rameni nesl pušku a vrah ho zbaběle zezadu napadnul. Přeťal mu krční tepnu, což mělo za následek smrt. V těchto dnech tomu tak bude již 12 let.

Jako podezřelý se jevil Milan Z., proti kterému však chyběly přímé důkazy. Vražedný nůž se nikdy nenašel. Během soudního procesu jeden svědek zemřel na následky zásahu elektrickým proudem a druhý spáchal sebevraždu. Július Junior může na svého tátu už jenom vzpomínat. Byl to právě jeho otec, kdo ho přivedl ke sportu, a dokonce byl i jeho prvním trenérem.

„Pokaždé, když jsem ho viděl, jak je v bráně, říkal jsem si v duchu, že jednou chci být jako on,“ vypráví Július. „Kdykoliv jsem měl nějaký problém, věděl jsem, že za ním můžu jít a popovídat si o tom.“ Dostal také mnoho cenných rad. „Každé z nich si strašně vážím. Mám je v srdci. Nikdy na ně nezapomenu,“ tvrdí gólman, který by si chtěl v Bánské Bystrici zachytat slovenskou nejvyšší soutěž.