Liberec skautuje víc hráčů, než dokáže pojmout. Kania proto řeší koupi druhého klubu ve Španělsku nebo Skotsku

Majitel Slovanu v podcastu Nadstavba otevřeně popsal problém, který by mu mohla závidět většina české ligy. Liberecký skauting podle něj pokrývá víc trhů, než je potřeba, a klub by mohl kupovat víc hráčů, jenže je „nemá kam dát“. Část dražších akvizic už proto hraje mimo Liberec na hostování. Řešením by mohl být druhý klub v zahraničí, ve Španělsku nebo ve Skotsku. Kania podle Football Clubu tvrdí, že konkrétní variantu už má, veřejně ji ale neprozradil. A sám přiznává, že zatím nevidí způsob, jak takový klub řídit, aniž by na to doplatil Slovan.

Kania má v hlavě konkrétní klub

Úvahy o druhém klubu nejsou jen řečí do mikrofonu. V lednu si Kania podle vlastních slov najal španělskou investiční banku, aby mu zmapovala druhou a třetí nejvyšší soutěž. Dnes prý zná všechny kluby, které jsou v nich na prodej, včetně cen. Částku, se kterou by počítal, ale nezmínil.

Druhou stopou bylo Skotsko. Tam Kaniu odradila infrastruktura menších klubů: koupí by investice nekončila, následovaly by peníze do stadionu nebo tréninkového centra. Španělsko je naopak atraktivnější fotbalový trh se silnými soutěžemi, Kaniu ale brzdí odlišné prostředí, složitá ekonomika klubů a potřeba silného místního vedení.

Šaty jí byly obrovské, stylista nevěřil vlastním očím. Absolonová před narozeninovým koncertem zhubla víc, než kdokoli čekal

VIPživot.cz

27 m

O hotový obchod tedy nejde. Kania zvažuje, prověřuje a počítá. Podle Football Clubu řekl, že má „nápad“, „myšlenku“ i „konkrétní klub“, u kterého by to teoreticky dávalo smysl. Jméno si nechal pro sebe.

Proč Liberci nestačí jedno áčko

Ondřej Kania drží Slovan od 2. dubna 2024, kdy podle oficiálního oznámení FC Slovan Liberec přešlo 75,65 % akcií na jeho společnost Pembroke Manor. Generálním ředitelem se tehdy stal Jan Nezmar. Rozdělení rolí od té doby platí: majitel dodává peníze a strategii, sportovní stranu má na starosti Nezmar.

Na skautingu se v Liberci nešetří. Kania už dřív popsal, že klub má několik analytiků a skautů, kteří fyzicky jezdí po celé Evropě, a náklady na sledování hráčů dávno přerostly jednotky milionů korun ročně. Přesný počet sledovaných hráčů klub nezveřejnil.

Úzké hrdlo přitom není v papírech. Podle rozpisu celostátních soutěží LFA pro ročník 2026/2027 už kluby nemusejí předkládat soupis 25 hráčů. Limit je jinde:

• v základní sestavě je 11 hráčů,
• na lavičce smí sedět nejvýše 11 náhradníků,
• během zápasu lze vystřídat maximálně pětkrát,
• současně smí nastoupit nejvýše pět hráčů, kteří nejsou občany EU, EHP ani kandidátských zemí.

Poslední bod je pro Liberec klíčový. Slovan hledá talenty i mimo tradiční trhy, Kania mluvil i o akademiích v Africe. Každý další mimoevropský hráč tak naráží na strop, který žádný skaut neobejde. A i bez kvót platí jednoduchá aritmetika: minut v zápase je devadesát a mladý hráč, který nehraje, neroste.

Peníze jsou, volná hotovost ne

Že liberecký model funguje, dokazují čísla, která Kania na konci září odkryl serveru iDNES. Za čtveřici N’Guessan, Diakité, Mahmić a Icha klub inkasoval zhruba 415 milionů korun. Pořídil je přitom dohromady asi za 41 milionů. Desetinásobné zhodnocení.

Ještě v lednu Kania odhadoval, že N’Guessan, Diakité a Mahmić by při dalším progresu mohli odejít do zahraničí minimálně za 4 až 5 milionů eur, tedy zhruba za 100 až 125 milionů korun každý. Odhad se nakonec ukázal spíš jako střízlivý.

Z balíku ale nezbyla hromada peněz na účtu. Liberec investoval zhruba 185 milionů korun do dvanácti nových hráčů a splácel provozní úvěr ve výši asi 110 milionů korun. Zbytek míří do skautingu, analytiky, rozvoje hráčů a pokrytí provozní ztráty. Transfery tedy Slovanu dávají investiční kapacitu, nikoli polštář, ze kterého by se dal bez obav koupit a dotovat další klub.

Hostování pod vlastní střechou

Podle nás je na celé úvaze nejzajímavější, že nejde o expanzi pro prestiž. Kania se od módy multiklubových skupin výslovně distancuje: nechce kupovat další značku jen proto, aby Slovan patřil do světa fotbalových impérií. City Football Group se dnes hlásí k celkovému nebo částečnému vlastnictví dvanácti klubů. Liberec by řešil maximálně dvojici.

Druhý klub by v tomto scénáři fungoval jako řízená mezistanice. Liberec hráče najde a koupí, a pokud pro něj v áčku zrovna nemá minuty, pošle ho do sesterského týmu. Rozdíl oproti běžnému hostování je zásadní. Slovan by měl pod kontrolou trenéra, herní styl, pozici i minutáž. Hráč by se rozvíjel v systému, který zná, ne v cizím klubu, kde může skončit na lavičce.

Pak má klub tři cesty: stáhnout hráče zpět U Nisy, prodat ho rovnou dál, nebo vydělat na procentech z budoucích přestupů. Kania už dnes u prodejů tlačí na podíly z dalšího transferu ve výši nejméně deseti, často dvaceti procent. Druhý klub by z jednorázových obchodů udělal výrobní linku.

V českém prostředí by šlo o výjimečný krok. Prvoligové kluby obvykle sázejí na béčka ve druhé lize, kterým rozpis LFA omezuje postupové právo, a na klasická hostování. Vlastní zahraniční klub jako součást skupiny by byl o patro výš.

Kde se může vize zadrhnout

Největší riziko pojmenoval sám Kania. Svůj byznys ve vzdělávání dokázal rozšiřovat, ale s fotbalovým klubem to podle něj takhle nejde. Hrozí, že by on, Nezmar a další lidé trávili půl času řízením Slovanu a druhou polovinu u nového klubu. Pro klub, jehož síla stojí na precizní práci několika lidí, by to mohl být nejdražší účet celé akvizice.

Dál jsou tu evropské poháry. Podle rozpisu LFA míří první dva týmy Chance Ligy do kvalifikace Ligy mistrů, třetí tým a vítěz poháru do Evropské ligy a čtvrtý do Konferenční ligy. Pokud by se Liberec i jeho sesterský klub jednou současně probojovaly do Evropy, narazily by na pravidla UEFA o vlastnictví více klubů. V roce 2025 kvůli nim UEFA některým klubům účast v Konferenční lize zamítla. U druhé či třetí španělské ligy jde o vzdálenou hrozbu, ale Liberec s ní v plánu počítat musí.

Skotsko má navíc vlastní háček. Po brexitu se tam na hráče z Afriky či Jižní Ameriky vztahuje britský pracovní režim se sponzorskou licencí a souhlasem fotbalového svazu. Pro klub, který loví talenty mimo Evropu, to může být víc než administrativní drobnost.

A pak fanoušci. Kania sám zmínil Štrasburk jako varování. Příznivci tamního klubu protestovali proti vlastníkovi, společnosti BlueCo, které patří i Chelsea, a žádali nezávislost. Kdyby se fanoušci ve Španělsku nebo ve Skotsku cítili jako podřízená stanice Liberce, mohla by se mezistanice rychle proměnit v trvalý problém.

Druhý klub tedy může být pro Slovan nástrojem, jak vlastní skauting proměnit v širší linku talentů. Smysl ale dává jen tehdy, pokud se najde země, klub a vedení, které hlavní projekt U Nisy neoslabí. Kania zatím ví, kolik stojí kluby ve Španělsku. Jak takový klub řídit, aby nemusel rozpůlit Nezmarův týden, zatím neví.