FIFA chtěla vyčlenit komerční srdce světového fotbalu do nové firmy oceněné na 420 miliard korun. Za pět dní plán pohřbila vzpoura vlastních lidí i hrozba bojkotu.
Devět dní po finále mistrovství světa 2026 zveřejnila FIFA projekt, jaký globální sport dosud nezažil. Nová dceřiná společnost FIFA Forward Enterprise měla pohltit vše, co na fotbale vydělává: vysílací práva, sponzoring, vstupenky, licence i samotný provoz turnajů včetně mužského, ženského a klubového šampionátu. Valuace: 20 miliard dolarů, tedy zhruba 420 miliard korun. Investorům v čele s fondem Thrive Eternal Joshuy Kushnera, bratra Trumpova zetě Jareda, měl být nabídnut až dvacetiprocentní neřídící podíl za přibližně 100 miliard korun. Než se stačil rozjet jakýkoli due diligence, projekt zkolaboval pod tlakem UEFA, dalších konfederací a interní revolty uvnitř samotné FIFA.
Co přesně měla FIFA prodat, a za kolik
Často opakovaná cifra „420 miliard korun“ nebyla cenou za mistrovství světa. Šlo o orientační valuaci celé společnosti FFE, kterou FIFA představila 28. července 2026. Skutečně prodávaný měl být menšinový podíl, maximálně pětina, za až 4,2 miliardy dolarů, tedy zhruba 100 miliard korun. Peníze měly jít na rozvojové programy pro 211 členských svazů, každému z nich FIFA slibovala jednorázový bonus 20 milionů dolarů. Lhůta pro souhlas? Necelé dva měsíce, do 19. září 2026.
Na transakci pracovala investiční banka JPMorgan, jako poradce figuroval Greg Maffei, bývalý šéf Liberty Media. Sportovní pravidla a governance měly podle FIFA zůstat mimo FFE, uvnitř neziskové struktury. Jenže právě tady narážel celý koncept na zásadní otázku: kdo vlastně „vlastní“ mistrovství světa?
Proč se mluví o Trumpovi, a co je doložené
Joshua Kushner není jen miliardář s fondem Thrive Eternal. Je bratrem Jareda Kushnera, manžela Ivanky Trumpové. A Gianni Infantino nebyl pro Bílý dům cizí člověk. V březnu 2025 Trump zřídil oficiální task force pro MS 2026, kterou sám vedl. Philadelphia Inquirer popsal Infantina jako pravidelného hosta Oválné pracovny a uvedl, že myšlenku task force navrhl sám šéf FIFA.
Formulaci, že celý plán FFE byl „Trumpův nápad“, ale v otevřených zdrojích nedokládá žádný přímý důkaz ani svědectví pod jménem. Opírá se o anonymní zdroje v médiích. Trump sám 31. července 2026 řekl, že s Infantinem o prodeji podílů v turnaji nemluvil. O několik dní později americké ministerstvo zahraničí popřelo, že by ministr Marco Rubio kvůli krizi Infantinovi telefonoval. Distancování přišlo ve chvíli, kdy projekt už padal, a právě to časování budí pochybnosti.
Podle nás je poctivé psát o silné politické blízkosti a o optice střetu zájmů, nikoli o prokázaném autorství. Ale ta optika je drtivá: Kushnerův fond jako hlavní investor, Trumpova task force jako institucionální pojítko, Infantino jako pravidelný host Bílého domu.
Pět dní od zveřejnění ke kolapsu
Rychlost, s jakou projekt zkolaboval, nemá v historii FIFA obdobu. UEFA reagovala okamžitě slovy „není to FIFA, co by mohla prodávat“ a „nikdo nevlastní fotbal“. Do 3. srpna svolala 55 evropských federací a dohodla bojkot všech soutěží FIFA po dobu trvání plánu. Přidaly se CONCACAF i Asijská fotbalová konfederace. UEFA navíc začala chystat právní kroky a zajišťovat důkazy.
Nejtvrdší rána ale přišla zevnitř. Provozní ředitel FIFA Kevin Lamour řekl agentuře AP, že zaměstnanci byli „klamáni“ a že šlo o „projekt jedné osoby“. V noci z 31. července na 1. srpna Infantino plán stáhl s odůvodněním, že vytváří příliš hluboké rozdělení. Generální tajemník Mattias Grafström rezignoval.
Co kauza znamená pro Infantina, a pro fotbal
Infantino přežil. Zatím. UEFA ale otevřeně mluví o ztrátě důvěry a hledá alternativního kandidáta na prezidenta FIFA pro volby v březnu 2027. Uzávěrka kandidatur je 18. listopadu 2026, a dosud téměř jistá Infantinova pozice se otřásla. V americkém Kongresu demokrat Jamie Raskin požádal Infantina o dokumenty, záznamy kontaktů s Trumpem a výslech pod přísahou; lhůta běží do 9. srpna. Sám ale jako člen menšiny nemá pravomoc vydat předvolání, k tomu by potřeboval souhlas republikánského vedení výboru.
Pro český fotbal by FFE neznamenala změnu kvalifikačních pravidel. Znamenala by ale něco možná horšího: vstup investorské logiky do samotného jádra světového fotbalu. Tlak na víc zápasů, víc turnajů, dražší vysílací práva, agresivnější monetizaci, tedy přesně to, čeho se evropské federace včetně FAČR nejvíc obávaly.
Infantino vsadil na poválečnou euforii z rekordně výnosného šampionátu a na rychlost, která měla předběhnout odpor. Místo toho předvedl, kde leží hranice, za niž ani spojenci nejsou ochotni jít. Fotbal se ukázal jako příliš velký na to, aby ho jeden člověk prodal přes noc.
