Příběh nejznámější penalty: Panenka vzpomíná, jak vymyslel slavný dloubák. Spoluhráči při finále trnuli, pro něj šlo o sázku na jistotu

Když se vás někdo zeptá, jakou penaltu považujete za nejznámější, téměř všichni řeknou Panenkův dloubák z finále mistrovství Evropy 1976. Originální zakončení obletělo svět a v současnosti vršovický dloubák používají i nejlepší hráči na světě. Jaký je ale příběh slavné desítky, která rozhodla o evropských šampionech? Antonín Panenka přiblížil, jak ho napadlo, že kopne míč obloučkem do středu branky.

Mistr standardek

Antonín Panenka měl vyhlášenou kopací techniku, kterou prokazoval při standardkách v lize i v národním týmu. „Trestné kopy a penalty jsem velice miloval. Zejména při utkání. Možná polovinu svých gólů jsem dal ze standardních situací,“ prozradil dlouholetý hráč klokanů v dokumentu Pohádka o Bohemce. Standardky i penalty piloval záložník na každém tréninku.

iZdroj fotografie: FAČR

A jak se zrodila myšlenka dloubáku? „V praxi na tréninku tehdy zjistil tu zajímavou teorii, že nejlepším místem na pokutový kop je prostředek branky, protože každý normální brankář se musí někam pohnout,“ poznamenal gólman Ivo Viktor, kterého Panenka také tímto způsobem nachytal. „Přesně věděl, že to kopu doprostřed, ale stejně nezůstal stát,“ doplnil československý Fotbalista roku 1980.

Panenka nedal jednu ze třiceti

O tom, že použije toto zakončení na mistrovství Evropy 1976, měl Antonín Panenka jasno dlouho dopředu. Hráči československé reprezentace trénovali před turnajem penalty na soustředění v Tatrách. „To už jsem věděl, že když přijdu na řadu, kopnu ji tímhle způsobem. Bylo to bezpečné, protože to nikdo za našimi hranicemi neznal. Kdybychom v semifinále s Holandskem nevyhráli v prodloužení, tak jsem ji možná kopnul už tam. Ve finále to ale bylo ještě pikantnější,“ podotkl Panenka v rozhovoru pro deník Sport.

iZdroj fotografie: FAČR

Fotbalista, který oblékal dres Bohemians dlouhých 23 let, si vršovický dloubák vyzkoušel před slavným evropským šampionátem v několika zápasech. „Zkusil jsem odhadem tak deset, dvanáct dloubáků z penalt. Nejdřív v přátelských zápasech a pak na zájezdech v cizině a v naší lize. Já jsem tuhle penaltu zvolil proto, že jsem na tisíc procent věděl, že to bude gól. Tímhle způsobem jsem kopal asi třicet penalt a jen jednu jedinou jsem nedal,“ svěřil se Antonín Panenka.

Dobiáš s husí kůží

Když pak ve finále mistrovství Evropy skončilo prodloužení, Panenka se netajil tím, jaké zvolí zakončení. Spoluhráče rozhodně nepotěšil. „Tonda, takový špekulant tam začal vykládat, že to dá do středu brány. Já jsem říkal, to není možné. Mně naskakovala husí kůže. Říkal jsem si: Ježíš Maria, jestli mu to chytí, tak to bude v háji. Já bych si to nedovolil, raději bych si vybral stranu a dal ránu,“ popsal Karol Dobiáš jeho tehdejší pocity.

Penaltové drama začalo vyrovnaně. Za Čechoslováky proměnili Masný, Nehoda i Ondruš a stejně si vedli Němci Bonhof, Flohe a Bongartz. Ve čtvrté sérii pak nejprve Jurkemik dělovkou napnul síť, Uli Hoeneß ovšem přestřelil. Následně přišla hvězdná chvíle Antonína Panenky. Ivo Viktorovi se stáhl žaludek, když si hráč Bohemians šel do šestnáctky pro míč. Věděl, co má klokan s knírem v plánu. Že by i Panenku svazovaly nervy? Vůbec. Naopak chvíle, kdy všechna odpovědnost leží na něm, miloval. Dokázal se maximálně vyhecovat, zkoncentrovat a připravit divákům chvíli, na kterou nezapomenou.

Hrát pro radost

Penalta Antonína Panenku proslavila po celém světě, což ho paradoxně trochu mrzí. „Vždycky jsem se snažil hrát pro svoji radost a také pro radost diváků. Aby ze hry měli požitek. Proto jsem se snažil vymýšlet něco speciálního, originální přihrávku, střelu zdálky a podobně. Aby lidi viděli něco, o čem si pak celý týden můžou vyprávět v hospodě a rozebírat to. To je podle mě cíl fotbalu a o něj mi vždycky šlo. A ta penalta moje všechny další kousky absolutně přehlušila,“ vysvětlil Panenka.