Předvídala se mu velká budoucnost, americká média mu přezdívala nový Pelé. Dnes je jednatřicetiletý ofenzivní záložník Freddy Adu aktuálně působí už ve svém čtrnáctém klubu své kariéry a ja jasné, že vysněnou kariéru nenaplní. „Pracoval vždy jen tak tvrdě, jako musel. Je to jen otázka zvyků. Nikdy neměl absolutní nasazení, nikdy nemusel. Věci pro něj vždy šly snadno,“ přiznává po letech jeho univerzitní kouč Bob Jenkins pro ESPN.
Profesionální smlouvu podepsal za washingtonský DC United už ve čtrnácti letech, o několik měsíců později už jako nejmladší hráč v historii zakusil atmosféru severoametické Major League Socccer. Už v té době přitom účinkoval v reklamě na nový chlazený nápoj od Pepsi, objevil se na krabici od cereálií i na obálce prestižního manazínu The Times. Rozruch v médiích vzbudila jak jeho miliónová smlouva s Nike, tak jeho plakáty s reklamou na mléko.
„Byl propagován mnohem dříve, než si to zasloužil nebo než byl schopen to unést,“ vzpomíná pro ESPN jeden z jeho spoluhráčů. „Nedokázal se s tím vyrovnat. Věříl všem těm věcem, které četl. Věřil tomu, že si zaslouží všechny ty peníze, které dostával,“ dodává. Na jeho jméno přitom dodnes američtí fotbaloví příznivci reagují.
„Není to tak, že by na něj lidé zapomněli,“ přiznal před časem pro ESPN jeho bývalý spoluhráč z nizších soutěží Tommy Olsen. „Každý ještě pořád ví, kdo to je,“ dodává. Adu válel zejména v mládežnických reprezentacích, vždyť za týmy do sedmnácti a dvaceti let nastřílel celkem ve 48 utkáních z pozice ofenzivního záložníka rekordních 32 branek. I proto není divu, že v devatenácti se rozhodl kývnout na vábení evropských skautů.
Evropská cesta
Za dva milióny dolarů ho v červenci 2007 získala Benfica Lisabon, který si od tehdy již člena základní jedenáctky reprezentace Spojených států slibovala mnoho. V Portugalsku se mu však příliš nedařilo, odehrál jen jedenáct utkání, převážně střídal. Benfica však nad mladým Američanem, který se narodil v Ghaně nelámala hůl a ten byl poslán na hostování do Monaka.
Právě hostování se pak stala jeho typickým znakem. V Monaku se neprosadil, další sezónu tak zamířil hostovat do řeckého Arisu, poté do portugalského Belenenses a nakonec do tureckého Çaykur Rizespor. Prakticky vždy se odehrával stejný scénář – grandiózní přivítání, několik střídání a návrat zpět do Benficy. V roce 2011 pak jeho evropská pohádka skončila a vrátil se do Spojených států, vyzkoušel si i krátké působení v brazilské Bahaii.
Jeho snahy o restart však skončily neúspěchem, přesto se takřka náhodně ocital v různých evropských klubech počínaje srbským FC Jagodina, finským KuPs, odkud později hostoval dokonce ve čvrté finské lize. Jeho kometa vylétla moc rychle a i proto v součanosti Adu nejenže předpokladům navzdory nedorovnal slavného Pelého, ale působí až ve třetí švédské lize.