Fotbalový reprezentant, kterého milovalo celé Československo, skončil jako bezdomovec

Fotbalový virtuóz padesátých let Ladislav Přáda byl nezastavitelný. Prý dokonce prošel v roce 1953 v utkání československé reprezentace proti moskevskému Dynamu (2:1) celou obranou ruského týmu, položil si na zem i hvězdného brankáře Jašina, pak s míčem na noze doklusal k brankové konstrukci a zaťukal na ni. Možná je to jen pohádka, kterou hráč s oblibou vyprávěl. Ale i kdyby se to nestalo, podle pamětníků by si to díky svým dovednostem klidně mohl dovolit.

Přáda neměl disciplínu

Do nejvyšší soutěže naskočil Přáda z krajského přeboru. V Liberci si ho pak vyhlédla Dukla Praha. S ní vyhrál titul a na zájezdu v Jižní Americe pobláznil místní fanoušky tak, že mu vymysleli přezdívku Bílý Pelé. A to už něco znamená. Narozdíl brazilské legendy mu ale chyběla disciplína. Byl sice bezvadným společníkem, který válel na harmoniku, ale také nedokázal odmítnout žádné pozvání na panáka. Brzy se o něm vědělo, že to s ním nebude lehké.

„Byl to skvělý fotbalista, ale nevyhnul se malérům. Přetáhl večerku nebo se vrátil o den později. Potom už i o tři dny. Bohužel se už v Liberci dostal do party, která šla slavit, ať se vyhrálo, nebo prohrálo,“ vzpomínal na něj jeho nejslavnější spoluhráč Josef Masopust. Pod svá křídla si ho tehdy vzal trenér Karel Kolský. „Chtěl ho zachránit pro fotbal i pro život, ale Přádových průšvihů přibývalo,“ nastínil Rudolf Kocek, bývalý šéf Dukly a předseda Československého fotbalového svazu.

Strmý pád a vězení

Dle záznamů, kterým se věnovali redaktoři SportyŽivě, stačil Přáda v reprezentaci v letech 1953 až 1956 nasbírat 11 startů, v nichž nasázel pět gólů. Pak už začal strmý pád. Nucený odchod z Dukly, několikaměsíční angažmá v RH Brno. Tam skončil z podobných důvodů. Nemohl si pomoct. Následovala Česká Lípa, Liberec, Hradec Králové, ale nikde nevydržel. Později ho zavřeli pro příživnictví a skončil v Uranových dolech Příbram. Posledními kluby Ladislava Přády byly Kutná Hora, a nakonec Krabčice na Roudnicku a tamní TJ Podřipan Rovné.

V sedmdesátých letech už se Přáda toulal po Praze. Přespával jako bezdomovec po nádražích. Nebo kde se dalo. V uhelných skladech či u kamarádů. Vysedával po hospodách, nebyl na něj pěkný pohled. Jen čekal, zda mu někdo koupí pivo. Ve finále se ocitl v sanatoriu u Rokycan kvůli onkologickým potížím. Sedmnáct let se o něj posléze starala paní Podlešáková. Zjistila, že nikoho jiného nemá. Přáda odešel ve věku 63 let.