Platili se rozhodčí i soupeři, popisuje český fotbalista Vodháněl řeckou ligu. Po zranění kolena dělá řidiče a chce skončit

Před posledním zápasem sezony v dresu řeckého Nestosu Chrysoupoli mu podle jeho slov sportovní ředitel i spoluhráči řekli, jak se tým zachraňuje. Prý se platili rozhodčí i soupeři. Jan Vodháněl, 29letý odchovanec Mladé Boleslavi se 115 starty v české nejvyšší soutěži, to popsal v rozhovoru pro Sport.cz z 8. října 2026. Mluví z Českých Budějovic, kde dnes pracuje jako řidič pro jednu firmu se směnou od pěti do dvanácti. Za necelé dva roky se z hráče úřadujícího vítěze českého poháru stal muž, který znovu čeká na operaci stejného kolene a profesionální fotbal už nepovažuje za jistotu. Jeho výpověď nelze nezávisle ověřit. Zapadá ale do prostředí, které evropský fotbal sleduje už roky.

Koleno, které změnilo plán

Vodháněl prošel cestou typického českého ligového hráče. Mládež v Mladé Boleslavi, hostování ve Vlašimi, Bohemians 1905, krátká zkušenost v rakouské Admiře Wacker Mödling a od roku 2022 Sigma Olomouc. V české lize podle profilu Chance Ligy nasbíral 13 gólů a 9 asistencí.

Zlom přišel v lednu 2025. Hned při prvním zimním tréninku na hřišti si poranil koleno, vyšetření potvrdilo zkřížený vaz. Olomoucký klub to oznámil 10. ledna a mluvil o několikaměsíční pauze. Podle hráče z toho byly asi tři čtvrtě roku.

Bartůňková smetla Muchovou 6:3, 6:0 a posouvá se mezi elitu. Ještě loni byla na 130. místě žebříčku

SportyŽivě.cz

5 h

Sigma mezitím zažila jednu z nejlepších sezon novodobé historie. Ve finále MOL Cupu 14. května 2025 porazila Spartu 3:1. Vodháněl patřil do kádru, ale hrát nemohl. Smlouva mu navíc končila. Klub mu podle jeho slov prodloužení nabídl, jenže s platem nižším o 70 procent. Sám takové podmínky označil za „žalostné“.

Pro zraněného hráče bez nové smlouvy je to chvíle, kdy se nabídka ze zahraničí snadno začne jevit jako záchrana.

Řecká cesta v datech

Volos byl první zastávkou. Doléčoval se tam napůl v Řecku a napůl doma. Ve Volosu podle něj nebyly vhodné podmínky, a tak každý den dojížděl za fyzioterapeutem do Soluně. To je zhruba 200 kilometrů jedním směrem. Pro hráče po rekonstrukci vazu, u kterého se rozhoduje o celé kariéře, je to zázemí, které by v české lize těžko obstálo.

Angažmá skončilo rozvázáním smlouvy. Jednání s Prešovem nevyšlo a Vodháněl přijal nabídku z Chrysoupoli. Podepsal v poslední den, kdy bylo řecké přestupové okno otevřené. Podle nás se v tom rozhodnutí skrývá jádro celého příběhu: hráč, který si nemůže vybírat, podepisuje tam, kde to ještě jde, ne tam, kde je to rozumné.

Zápas s rezervou PAOK

Nejtvrdší část rozhovoru se týká konce sezony v Chrysoupoli. Vodháněl tvrdí, že mu sportovní ředitel i spoluhráči před posledním zápasem sdělili, že se kvůli záchraně platili rozhodčí i soupeři. Jména ani částky neuvádí. Neříká ani, že by platby sám viděl nebo předával.

Jako příklad zmiňuje utkání s rezervou PAOK Soluň. Podle něj byla domluvená remíza, v závěru padla penalta po „neviditelné ruce“ a brankář měl zákrok vypustit. Sám prý v tu chvíli věděl, že nechce být součástí ničeho takového.

Tento konkrétní zápas jsme v dostupných zdrojích jako vyšetřovaný případ nedohledali. Výpověď tak zůstává svědectvím jednoho hráče. Její pozadí ale doložené je.

Už v roce 2018 UEFA přivítala rozsudek řeckého odvolacího soudu, který po vyšetřování vycházejícím ze seznamu 41 podezřelých zápasů rozdal tresty od 30 měsíců do deseti let. V lednu 2024 pak deník Kathimerini informoval, že UEFA předala řeckým institucím a justici 23 spisů k podezřelým utkáním. Týkaly se právě Super League 2, tedy soutěže, ve které Vodháněl hrál, v sezonách 2022/23 a 2023/24.

Ani česká liga ale nemá důvod ukazovat prstem. V březnu 2026 policie v korupční a sázkařské kauze stíhala 32 lidí, hrozí jim až 13 let vězení. Rozdíl ve Vodhánělově vyprávění tedy podle nás není v tom, že by v Řecku korupce byla a jinde ne. Je v tónu. Popisuje ji jako něco všedního, o čem se v kabině mluví před zápasem jako o taktice.

Co by ho chránilo doma

Srovnání s českými pravidly je poučné. Přestupní řád FAČR s účinností od června 2025 ukládá, co musí ligová profesionální smlouva obsahovat:

• povinnost klubu zajistit základní i specializovanou zdravotní péči přes klubového lékaře,
• vedení zdravotní dokumentace a právo na druhý lékařský názor,
• plnou hrubou základní měsíční odměnu při zdravotní nezpůsobilosti vzniklé při plnění hráčských povinností,
• zákaz předčasně ukončit smlouvu nebo změnit odměnu kvůli zranění či nemoci, s výjimkami uvedenými v řádu.

Ochrana ovšem platí, jen dokud smlouva běží. Vodhánělovi končila v době, kdy byl zraněný, a nová nabídka už byla na klubu. Žádný řád nenutí klub prodloužit kontrakt za stejných podmínek.

Řecké prostředí přitom má pověst, kterou znají i další Češi. Jakub Pokorný, který ze Sigmy odešel do Kifisie, pro Livesport řekl, že řecká liga „nemá úplně ideální pověst“ a že slyšel historky o hráčích čekajících na výplatu several měsíců. Jeho vlastní jednání ale byla podle něj seriózní. Rozhodovalo podle všeho to, s kým a jak dlouho jednal.

Z obou příběhů vyplývá několik praktických otázek, které by si měl hráč položit před podpisem v zahraničí: kde je nejbližší fyzioterapeut a specialista, co přesně se stane s platem při zranění, jakou roli klub hráči po rekonvalescenci plánuje a jak je na tom finančně. A hlavně jestli podpis nevzniká jen z toho, že se jinde zavřelo okno.

Řidičem od pěti do dvanácti

Vodháněl svou současnost nepopisuje jako pád. Mluví o stabilitě, jisté výplatě, kariérním růstu a vzdělávacích programech, které mu civilní zaměstnání nabízí. Fotbal podle něj stabilní zaměstnání není. Tuhle větu by v kabině řekl málokdo, mimo ni dává smysl každému, kdo platí nájem.

Kopat úplně nepřestal. Má neprofesionální smlouvu v šesté rakouské lize, na trénink dojíždí jednou týdně a před zápasem zůstává přes noc. Profesionální nabídku by zvažoval, jen kdyby dávala smysl finančně i místem. Kvůli slabé nabídce už znovu stěhovat život nechce.

Pak přišel říjen a s ním další zranění stejného kolene. Čeká ho operace. O návrat by prý chtěl zabojovat, až se dá zdravotně dohromady, prioritou ale teď je práce a rodina.

Medicínská data mu příliš nepomáhají. Letošní metaanalýza fotbalistů po rekonstrukci předního zkříženého vazu uvádí, že se ke hře na jakékoli úrovni vrátí 83 procent hráčů, průměrně po 9,1 měsíce. Na úroveň před zraněním se ale dostane jen 60 procent a u 15 procent přijde další poranění vazu. Vodháněl už patří do té menšiny, která se zraní znovu.

Český fotbal zná podobné konce. Marek Jankulovski po návratu z AC Milán do Baníku skončil kvůli obnovenému poranění vazu. Michal Trávníček po opakovaných operacích kolene odešel z profesionálního fotbalu ve 24 letech a začal pracovat ve stavebnictví. Roman Polom kvůli zdravotním potížím skončil ve 28. Vodhánělův příběh se od nich liší řeckou zastávkou, která podle jeho slov dala prostor otázkám, které by si hráč klást nechtěl.

Před rokem a půl seděl v kabině, která slavila pohár proti Spartě. Teď v pět ráno startuje motor a kvůli kolenu ho čeká operační sál. Výplata ale chodí každý měsíc a v jeho dnešním světě je to hodnota, kterou fotbal nenabídl.