Pastore pomáhal budovat PSG od nuly. Dnes zastupuje hvězdy jako Enzo Fernández a prozradil, jak to celé začalo

V roce 2011 přistál Javier Pastore v Paříži jako první velká posila nové éry. Klub, který si ho vybral jako referenční tvář, tehdy fungoval tak, že si hráči sami nosili výstroj a myli kopačky. Dnes ten samý PSG eviduje 61 trofejí a dva triumfy v Lize mistrů. Pastore u toho už nestojí jako hráč. Stojí u toho jako agent, a říká, že právě hráčská zkušenost je to, co ho od ostatních vyjednavačů odlišuje.

Kabina plná jmen, která zná celý svět

Pastoreho pařížská éra trvala sedm sezon a přinesla šest titulů v Ligue 1. V kabině PSG potkával jména, která definovala dekádu evropského fotbalu: se Zlatanem Ibrahimovićem odehrál podle Transfermarktu 122 společných zápasů, sdílel hřiště s Neymarem, Mbappém, Cavanim, Di Maríou i Beckhamem. Sám o počátcích katarského projektu mluví bez příkras: „Katar a já jsme udělali první kroky spolu.“ Tehdejší PSG bylo organizačně i sportovně jinde než dnešní gigant, který v květnu 2025 rozdrtil Inter 5:0 ve finále Ligy mistrů a o rok později trofej obhájil.

Ten kontrast je důležitý pro pochopení toho, co Pastore dnes prodává. Neříká „hrál jsem za superklub“. Říká „budoval jsem ho, když ještě superklubem nebyl“.

Murray na synově turnaji zažil něco, co ho zarazilo. Matka šestiletého chlapce po něm chtěla sportovního psychologa

SportyŽivě.cz

Právě teď

Bolest, která změnila všechno

Na podzim 2019 se Pastoreho tělo začalo vzpírat. Chronické potíže s kyčlí ho postupně proměnily z hráče v pacienta, který po zápasech ležel i dva dny v posteli. Zkoušel různé terapie, odkládal definitivní řešení a tlačil kariéru přes hranici, o které dnes mluví s odstupem a zjevným sebezpytováním.

Z jeho veřejných výpovědí vyplývá, že právě tohle je ta věc, kterou by už nikdy nezopakoval: příliš dlouhé natahování kariéry přes bolest. „Když jsi hráč, myslíš si, že můžeš dělat, co chceš,“ řekl v rozhovoru pro LA NACION. Fotbal se mu změnil v trest. A právě tato zkušenost (ne trofeje, ne statistiky) formuje jeho dnešní přístup k práci s hráči.

The Elegant Game: butik, ne továrna

Po konci kariéry Pastore zvažoval různé role. Trenérství zavrhl kvůli extrémní časové náročnosti, nechtěl znovu obětovat čas s dětmi. Sportovní ředitelství ho lákalo víc, ale nakonec zvolil vlastní cestu. Spolu s Matíasem Toranzem založil agenturu The Elegant Game, která se neprezentuje jako vyjednávací mašina, ale jako průvodce kariérou zevnitř.

Agentura staví na čtyřech pilířích:

• Rozvoj hráče – kariérní plánování a mentální příprava
• Kontrakty a vyjednávání – klasická agentská práce
• Image a komunikace – mediální servis a budování značky
• Výkon a wellness – fyzická péče a prevence

Veřejný roster čítá sedm jmen. Hlavní výkladní skříní je Enzo Fernández z Chelsea, vedle něj figurují převážně mladí argentinští hráči jako Lautaro Rivero Cruz, Thiago Acosta nebo Cristian Ferreira. Žádný Čech ani Slovák mezi klienty zatím není.

Agent, který mluví jazykem kabiny

Pastoreho konkurenční výhoda není v síti kontaktů, tu mají i jiní. Je v tom, že dokáže hráči říct věci, které agent bez vlastní kariéry říct nemůže. Enzovi opakuje, aby si užíval každý moment, „jako by byl poslední“, protože hráč neví, co přinese zítřek. Nemluví s ním jen o přestupech, ale o koncentraci během turnajů, o chování mimo hřiště, o načasování kariérních kroků.

Enzo za ním jezdí do Madridu, kde Pastore žije. Jejich vztah podle všeho stojí víc na osobní důvěře než na obchodní kalkulaci; přesný důvod, proč si Fernández vybral právě jeho, veřejně popsán nebyl, ale indicie mluví jasně. Pastore neprodává smlouvy. Prodává pochopení toho, jaké je stát na hřišti pod tlakem sta tisíc lidí a pak se vrátit domů, kde vás bolí kyčel tak, že nevstanete z postele.

Z hvězdy poradcem hvězd

Pastoreho příběh není o pádu a vzestupu. Je o proměně. Hráč, který pomáhal stavět jeden z nejambicióznějších klubových projektů v historii fotbalu, dnes staví vlastní projekt, menší, tišší, ale postavený na něčem, co si nelze koupit. Na zkušenosti, která bolela.