Po zlatu z Asijských her se jihokorejští fotbalisté veřejně radovali hlavně z toho, že nemusí na vojnu. Vláda teď zvažuje omezení, nebo dokonce zrušení celého systému.
Večer 3. října 2026 porazila Jižní Korea na stadionu v japonské Tojotě domácí Japonsko 1:0 a počtvrté v řadě vyhrála mužský fotbalový turnaj Asijských her. Dvacet z třiadvaceti hráčů tím získalo nárok na náhradní režim vojenské služby. Zbývající tři už měli službu vyřešenou. Během několika hodin se ale z oslavy stal politický problém. Hráči nemluvili o titulu, o Japonsku ani o fanoušcích. Mluvili o vojně. Ke 7. říjnu už dvě ministerstva veřejně řešila, zda systém zavedený před 53 lety omezit, nebo rovnou zrušit. Podle nás nezpůsobili problém fotbalisté sami. Jen nahlas řekli to, co systém léta tiše nabízel, a ukázali, jak špatně dnes taková odměna zapadá do společnosti, která na rovnost vojenské povinnosti hledí velmi přísně.
Tři výroky, které spustily lavinu
Podle agentury Associated Press pronesl nejostřejší slova Jang Min-hjok. Po finále prohlásil, že pro něj nebyla důležitá medaile ani titul a že hrál s jedinou myšlenkou: získat vojenskou výjimku. Pak Sung-su zveřejnil z kabiny fotografii s takzvanou demobilizační čepicí, kterou Korejci spojují s vojáky na konci služby. Kapitán Li Ki-hjok zvedl v rozhovoru medaili do kamery a řekl, že na vojnu nejde.
Každý z výroků by se možná dal přejít jako projev bujaré nálady po vítězném finále. Dohromady ale působily jako manifest.
Kritika přišla už 4. října. Poslanci Na Kjong-won a An Čchol-su podle televize SBS argumentovali férovostí a připomněli, že službu absolvovali i členové BTS, tedy patrně nejslavnější Korejci současnosti. Na webu Národního shromáždění vznikla petice za zrušení systému a hned první den získala sto podpisů, které stačí k jejímu posouzení. Deník The Korea Herald v editoriálu z 6. října označil výjimky za zastaralé. Reprezentativní průzkum k této kauze zatím chybí, šíře reakcí od opozice po vládu je ale výmluvná sama o sobě.
Fotbal navíc nebyl jediný. Stejný nárok získalo 16 baseballistů, kteří ve finále také porazili Japonsko, a tři vítězové v e-sportu.
Výjimka, která není výjimkou
Slovo „výjimka“ zní jako úplné odpuštění vojny. Právně jde o něco jiného. Sportovci a umělci, kteří splní kritéria, se zařazují mezi takzvané umělecké a sportovní pracovníky. Podle korejského státního právního portálu Easy Law to obnáší:
- 34 měsíců služby ve vlastním oboru pod dohledem ministerstva kultury a sportu,
- krátký základní vojenský výcvik,
- 544 hodin veřejně prospěšné činnosti,
- sankce včetně zrušení režimu, pokud pracovník podmínky poruší.
Nárok dává olympijská medaile jakékoli barvy, zlato z Asijských her nebo vítězství ve vybraných uměleckých soutěžích. Běžný jihokorejský muž přitom musí do 28 let nastoupit k jednotce na 18 až 21 měsíců.
Na papíře je tedy sportovní režim delší. V praxi ale fotbalista dál trénuje, hraje za klub a podepisuje smlouvy, zatímco jeho vrstevník spí na kasárenské posteli. Právě tenhle rozdíl hráči svými slovy obnažili. Formálně neřekli nic nepravdivého. Jen převedli právní konstrukci do jazyka, kterým o ní mluví ulice: nemusím na vojnu.
Ministerstva mluví o konci, zákon zatím platí
Vláda reagovala rychle. Ministerstvo obrany podle korejských médií 6. října uvedlo, že chce systém omezit nebo zrušit. Ministr obrany Kang Sin-čchol pak podle deníku Korea JoongAng Daily při parlamentní kontrole vlády upřesnil, že cílem je režim postupně zužovat a nakonec zrušit. Jako důvody resort uvádí férovost, ubývající počet branců a měnící se postoj veřejnosti.
Den nato se přidal ministr kultury a sportu Čche Hwi-jong. Podle agentury Yonhap slíbil přezkum systému pro talentované sportovce i umělce a jednání s ministerstvem obrany a vojenskou správou o komplexních opatřeních. Řekl také, že se změnilo, jak veřejnost vnímá vojenskou službu a hodnotu férovosti.
| Datum | Událost |
|---|---|
| 3. října 2026 | Finále v Tojotě, Korea poráží Japonsko 1:0, výroky hráčů |
| 4. října 2026 | První kritika poslanců, petice v parlamentu |
| 6. října 2026 | Ministerstvo obrany mluví o omezení či zrušení |
| 7. října 2026 | Ministr kultury a sportu potvrzuje přezkum |
Nová pravidla zatím neexistují a dosavadní zákon dál platí. Ze zdrojů nevyplývá, že by stát chtěl výjimky z letošních her odebírat zpětně. Změna by se týkala budoucích medailistů. O podobě změn se zatím jen spekuluje. Politici navrhují zúžit okruh soutěží a sportů, hodnotit dlouhodobé výsledky místo jedné medaile, nebo výjimku nahradit finanční odměnou.
Odměna z doby, kdy Korea potřebovala medaile
Systém vznikl v roce 1973. Jižní Korea byla tehdy chudší, méně známá a každý mezinárodní úspěch posiloval národní sebevědomí i obraz země ve světě. Přerušit kariéru elitního sportovce kvůli kasárnům znamenalo podle tehdejší logiky poškodit stát.
Debata o férovosti přitom není nová. Podle vládního briefingu z roku 2019 režimem ročně procházelo zhruba 45 lidí. Vláda tehdy systém zachovala s odkazem na přínos pro sport, kulturu a národní prestiž, zároveň ale odmítla rozšířit ho na popové hvězdy. Po hrách v Chang-čou v roce 2023 řešily výjimky při parlamentní kontrole vlády obě hlavní strany. Letošní kauza tak nic nového nevymyslela, jen debatu prudce urychlila.
Argument prestiže dnes slábne. Politici upozorňují, že Korea je globální značkou díky K-popu, seriálům, polovodičům a automobilkám, nikoli díky zlatu z regionálního turnaje. K tomu přichází demografie: porodnost patří k nejnižším na světě a armáda hledá každého brance. V takové situaci každý privilegovaný mladý muž přitahuje pozornost.
Jinou stránkou věci je fotbalová kariéra. Yonhap připomíná, že výjimka má pro hráče v cizině i finanční rozměr, protože evropské kluby se pak nebojí dlouhodobých smluv. Díky Asijským hrám si vojenskou otázku vyřešili Son Hung-min, Kim Min-če nebo Li Kang-in. Z letošního týmu působilo devět hráčů v zahraničí, mimo jiné Om Či-song ve Swansea City, Pe Čun-ho ve Stoke City a Jang Hjon-čun v Celticu. Pokud by automatická výhoda zmizela, mladí Korejci v Evropě by plánovali kariéru s mnohem větší nejistotou. Podle nás je to nejsilnější praktické argument pro zachování nějaké formy režimu. V atmosféře po oslavách v Tojotě ho ale skoro nikdo nevyslovuje nahlas.
Jak to řeší jinde
Česko podobné dilema nezná. Poslední vojáci základní služby odešli do zálohy 22. prosince 2004, bylo jich 1 876, a od 1. ledna 2005 je česká armáda plně profesionální.
Země s povinnou službou ji ale obvykle řeší jinak než Korea. Na Tchaj-wanu, kde muži od roku 2024 znovu slouží rok, zákon počítá s doplňkovou službou pro reprezentanty. V Izraeli, kde narukuje většina židovských mužů i žen, existuje status vynikajícího sportovce, který umožňuje skloubit službu s tréninkem a závody. Ani jedna země ale nemá rovnici „zlato rovná se náhradní služba“. Jde spíš o přizpůsobení služby kariéře, ne o odměnu za konkrétní výsledek.
Právě tahle automatičnost je dnes na stole. Kapitán Li Ki-hjok na vojnu skutečně nepůjde, jeho nárok zůstává. Fotbalisté, kteří se o zlato utkají za čtyři roky, už ale možná budou hrát jen o medaili.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6396
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 3587
