Ladislav Vízek prožil fotbalovou kariéru za minulého režimu. Z Žatce si ho vytáhla Dukla Praha, v níž zaznamenal ve 321 utkáních úžasných 115 branek a pomohl jí vyhrát tři tituly. Člen Klubu ligových kanonýrů válel i v československém dresu. Je držitelem zlaté olympijské medaile z roku 1980 a má také bronz z mistrovství Evropy z téhož roku.

Vízek: Dřív nás režim nepustil

I díky svým výkonům na mezinárodní scéně, kde za 55 startů nasázel 13 gólů, o něj byl zájem v zahraničí. Jenže za komunistů nebylo snadné přestoupit do ciziny. „Odcházel jsem až ve 32 letech, dřív vás ten režim nepustil. Museli jste mít 30 startů za nároďák, 200 startů v lize, aby vás přes Pragosport pustili. Bylo to hrozně složitý,“ popsal Vízek v pořadu Na hřišti.

Fotbalového bosse Peltu denně ničí hrozba vězení. Dohnaly ho následky mladického řádění

Na tehdejší poměry se měl docela dobře i doma. Ale táhlo ho to do zahraničního klubu, kde se vyplácely úplně jiné peníze. „Ve vojenském klubu jsme ještě měli slušné výplaty. Dostávali jsme deset tisíc, což byly v osmdesátých letech pěkné peníze. Bylo to na slušný život, ale na nic jiného. Na prémiích jsme měli za výhru 600 korun, za remízu 300,“ prozradil Vízek svoje podmínky v Dukle.

Platu ve Francii nevěřil

„Jediná šance, jak se zaopatřit do budoucna na stará kolena, byl přestup do zahraničí. Francie pro mě byla alfa a omega mé budoucnosti. Šel jsem do Le Havru, což nebyl nějaký hvězdný klub. Postoupil zrovna do ligy. Když mi přišla první výplata, tak jsem si myslel, že mi za částkou připsali omylem dvě nuly,“ vzpomínal nyní 69letý Vízek. Za Le Havre nakonec nastřílel v 61 utkáních 11 branek.

Odchod od kotle Sparty nařídil kapitán Panák. Fanoušci žádají jeho omluvu a konec

„Když jsem přijel do Francie, tak jsem hned za podpis dostal dva miliony. To jsem si jako kluk z vesnice neuměl představit. Já chodil s babkama na pole kopat brambory a řepu. Pivo stálo korunu osmdesát. Milion byl pro mě částka, kterou jsem vůbec nechápal. Měsíčně jsem bral 400 tisíc,“ vyčíslil Vízek. V klubu vydržel dva roky. „Dali mi krásný byt s výhledem na kanál La Manche. Ale město pro mě bylo fádní. Neměl jsem s kým hrát karty, nemohl zajít na pivo. Táhlo mě to domů,“ vysvětlil svůj návrat v roce 1988 v pořadu Na hřišti.

Na SportechŽivě jsme také psali o českém kanonýrovi Schickovi, který uzavřel s koučem Haškem dohodu.