Český hokejový národní tým si po odchodu Radima Rulíka nesložil jen novou trenérskou lavičku, přeskládal celý provozní model.
Když 16. dubna 2026 hokejový svaz oznámil, že mužskou reprezentaci povede jako hlavní trenér Zdeněk Moták s asistentem Pavlem Grossem, vypadalo to jako klasická výměna stráží. Jenže 3. června přibyli do štábu generální manažer Patrik Eliáš a asistent Richard Král, a teprve v tu chvíli se ukázal skutečný záměr. Nejde jen o nové tváře na lavičce. Jde o to, kdo co dělá a kde končí pravomoc trenéra a začíná role manažera. Gross o novém uspořádání mluví jazykem týmové spolupráce a vzájemné pomoci. Eliáš zase přiznává, že právě složení trenérského štábu bylo jedním z rozhodujících důvodů, proč funkci přijal. „Respekt k jejich práci i sympatie po lidské stránce,“ popsal svůj vztah k trenérům.
Kdo je kdo a co má na starosti
Oficiální složení realizačního týmu vypadá přehledně:
- Hlavní trenér: Zdeněk Moták
- Asistenti: Pavel Gross, Richard Král
- Trenér brankářů: Jaroslav Kameš
- Generální manažer: Patrik Eliáš
Podstatnější než jména je ale dělba práce. Podle popisu funkce generálního manažera, který svaz definoval už při nástupu Jiřího Šlégra v roce 2024, má GM na starosti komunikaci s hráči, klubovými zástupci a NHL, aktivní účast při skládání reprezentace a stmelování celého týmu. Šlégr tehdy dokonce řekl, že komunikace s hráči a kluby bude „plně na bedrech generálního manažera“. Trenérům tak zůstává herní stránka, tedy taktika, tréninky a vedení mužstva na ledě. Nominace ale vzniká společně v rámci celého realizačního týmu, přičemž hlavní trenér má rozhodující slovo ve sportovní části.
Proč Eliáš není čestná funkce
Mohlo by se zdát, že bývalý útočník New Jersey Devils dostal za kariéru reprezentativní titul a pár povinností navíc. Opak je pravda. Eliáš sám jako svůj hlavní vklad jmenuje přehled o hráčích doma i v zámoří, osobní vztahy s trenéry a hráči a ochotu dávat prostor mladším. V rozhovoru pro Český hokej po nástupu do funkce mluvil o tom, že chce český hokej „posouvat správným směrem“.
Podle nás je právě tohle klíčový posun oproti minulosti: část práce, která dříve padala na trenéry (obvolávání hráčů, vyjednávání s kluby, mapování dostupnosti), se přesouvá na silného manažera s vlastní sítí kontaktů. Trenéři tak dostanou víc prostoru na samotný hokej. Pokud model zafunguje, Moták s Grossem nebudou muset řešit, jestli jim klub z NHL uvolní hráče na přípravu. To bude Eliášova parketa.
Gross na plný úvazek, a co to znamená
Pavel Gross po přijetí funkce zdůraznil jednu věc, která v českém reprezentačním kontextu nebývá samozřejmostí: chce nároďák dělat na plný úvazek, bez souběžného klubového angažmá. „Nechci tancovat na deseti svatbách,“ řekl v dubnovém rozhovoru pro Sport.cz. Zároveň zmínil, že chce navázat na to, co po Rulíkovi fungovalo, a přidal obecnou tezi o aktivním, agresivním stylu hry.
Gross přitom u reprezentace nepůsobí jako nováček. Už během MS 2026 pracoval společně s Motákem na tribuně jako pozorovatel a konzultant, sbíral poznatky o soupeřích a posílal je přímo na střídačku. Moták tehdy pro ČT sport řekl, že s Grossem „vidí hru z nadhledu a sbírají zkušenosti“. Přechod z tribuny na lavičku je tedy logickým vyústěním, ne skokem do neznáma.
Co může nový štáb komplikovat
Hladký rozjezd nového modelu může narušit kalendář. České kluby v Lize mistrů (Pardubice, Plzeň a Liberec) hrají už od 3. září; v šestitýdenním okně do 14. října odehrají šest zápasů se zahraničním cestováním. Pokud kluby budou CHL brát prestižněji než v minulých letech, a navýšené odměny k tomu motivují, poroste i citlivost na vytížení hráčů. První podzimní reprezentační bloky se tak mohou stát testem toho, jak dobře Eliášova komunikační síť skutečně funguje.
Kontinuita i zlom zároveň
Nový štáb zdědil po Rulíkovi systém, který svaz oceňoval: propojení kategorií od U16 po seniorský tým, pravidelná koordinační setkání s klubovými trenéry, vícevrstvý skauting kombinující pozorování naživo, videoanalýzu a osobní inspekční cesty za hráči do NHL. Rulík sám říkal, že vidět hráče naživo je neocenitelné a žádná statistika to nenahradí. Tenhle základ zůstává. Co se mění, je rozložení odpovědnosti: trenéři mají trénovat, manažer má manažerovat. Zní to banálně. V českém hokejovém prostředí, kde hlavní trenér tradičně řešil všechno od přesilovky po letenky, je to ale malá revoluce.
Jestli tahle dělba práce vydrží i ve chvíli, kdy se bude lámat nominace na první velký turnaj, ukáže víc než jakýkoli rozhovor. Zatím ale nový štáb vysílá jeden jasný signál: každý ví, co má dělat, a nikdo se do toho druhému nehrabe.
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 4740
