Nezvládal jsem tlak. Šel jsem na trénink s pláčem, přiznal exslávista Pokorný. Co dělá po konci kariéry?

Podílel se na mistrovském titulu pražské Slavie, s mateřským Slovanem Liberec Slavil vítězství v ligovém poháru a zahrál si i za reprezentaci. Přesto se v loňském roce tehdy teprve osmadvacetiletý Lukáš Pokorný rozhodl ukončit aktivní kariéru. Nyní pro Radiožurnál sport otevřeně promluvil o nepříjemných pocitech spojených s fotbalem. „Když se dařilo, tak to problém nebyl, ale když nebylo dobré období, tak jsem se opravdu trápil,“ vrací se ke kariéře.

Problémy se stresem podle něj začaly již útlém věku. „Bylo to, když mi bylo čerstvě sedmnáct let a já začal hrát třetí ligu. Jako jeden z mála hráčů v tak mladém věku v Liberci a když se mi přestalo dařit, tak na mě začal trenér vytvářet tlak, což jsem nezvládal,“ přiznává Pokorný podle něhož se stresové situace projevovaly různým způsobem. „Byly tam i stavy, kdy jsem šel na trénink a brečel jsem,“ vzpomíná.

iZdroj fotografie: SK Slavia Praha

„Držel jsem to v sobě a pro rodiče to bylo velké překvapení, když jsem se všemi pocity šel po několika letech ven,“ doplňuje s tím, že přesto v kariéře zažil také řadu pozitivních momentů. „Nechci, aby to vyznělo, že jsem se kariérou protrápil. Život fotbalisty je úžasné povolání a když ho to baví, tak je to to nejlepší, co může dělat. Přestupem do Montpellieru se mi najednou splnily všechny sny malého Lukáška ze šesti let,“ vzpomíná na roční angažmá ve francouzské Ligue 1.

Dnes pracuje jako osobní kouč

„Měl jsem to asi dvacet metrů k moři a bylo to fantastické bydlení. Jazyk jsem se učil hlavně v kabině, i když jsem někdy mluvil nesmysly, tak jsem se naučil a po sedmi měsících už to bylo na dobré úrovni,“ dodává s tím, že na fotbal stále nezanevřel. Přesto se nyní věnuje jiné dráze a před třemi měsíci otevřen v Praze vlastní institut zaměřující se na sportovní rozvoj a trénink. „Chceme pomáhat lidem komplexně, jelikož se vše točí kolem těla, mysli a vědomí,“ zakončil.