Liberec přivedl neznámé hráče a prodal je za astronomické částky. Nezmar prozradil, proč zahraniční kluby nechápou český trh

V září 2026 generální ředitel Liberce Jan Nezmar v rozhovoru pro Liberecký deník poprvé otevřeně rozebral logiku, na které klub staví svou přestupovou politiku. Nejde o náhodné trefy ani o štěstí. Nezmar mluví o systému, o filozofii, skautingu, datech a lidech, kteří dohromady vytipují hráče z podhodnocených trhů, sportovně je zvednou a ve správný moment prodají. A přidává jednu větu, která stojí za rozbor: „Zahraniční trh vůbec nechápe, co se u nás děje.“ Tím nemyslí, že by se cizí kluby o české hráče nezajímaly. Myslí, že nevěří cenám, které se v české lize dnes platí.

Hráči z druhé řady, prodeje za desítky milionů

Nejlepší důkaz, že liberecký model funguje, jsou konkrétní jména. Santiago Eneme přišel v létě 2024 z druholigového Vyškova. Po jediné sezoně ho Slovan prodal do Sparty, podle odhadů médií za zhruba 50 milionů korun. Ahmad Ghali dorazil v zimě 2021/22 ze slovenského Trenčína. Ještě rok před odchodem o něj podle Nezmara nikdo nestál ani za 15 milionů. V září 2025 odešel do Olomouce za částku kolem 50 milionů. Victor Olatunji? Hostování s opcí z kyperského AEK Larnaka v lednu 2023, o půl roku později přestup do Sparty. Oficiální částka nezazněla, ale tempo přeprodeje mluví samo za sebe.

A pak přišel červen 2026. Stoper Ange N’Guessan, kterého Liberec vytáhl z hostování ve slovinském NK Bravo, a záložník Toumani Diakité, přivedený po pár měsících v lotyšském Daugavpilsu, odešli společně do Slavie. Podle ČT sport činila hotovostní část obchodu 10,5 milionu eur, tedy přibližně 255 milionů korun. Navíc Slavia poslala do Liberce Bužka na přestup a Kušeje na hostování s opcí. Nezmar sám označil transakci za „transfer bez obdoby v českém fotbale“.

Klapka odešel do Calgary a nečekaně si ho zamiloval. V nové sezoně NHL má v hlavě plán, o kterém nechce mluvit

SportyŽivě.cz

2 h

Proč zahraničí nereaguje rychleji

Klíčová Nezmarova teze zní jednoduše: české ceny mezi kluby vyrostly do pásma, kterému zahraniční skauti a manažeři u regionálních středoevropských klubů prostě nevěří. Když Liberec řekne, že chce za hráče dva nebo pět milionů eur, zahraniční strana to považuje za přemrštěné, protože její mentální model stále počítá s českou ligou jako s levným nákupním košíkem.

Jenže domácí cenová inflace běží rychleji, než jak rychle zahraničí přehodnocuje hodnotu hráčů z Chance Ligy. Sparta a Slavia dnes nakupují za miliony eur i uvnitř české ligy. A právě to vytváří prostor, ve kterém Liberec operuje: přivede hráče z místa, kde ho nikdo nehledá, sportovně ho posune a prodá ho domácímu top klubu za částku, kterou by zahraniční kupec v danou chvíli nezaplatil. U transferu N’Guessana a Diakitého Nezmar výslovně uvedl, že Slavia byla přímočařejší než zahraniční zájemci a že zahraniční trhy byly kvůli mistrovství světa pomalejší.

Systém, ne série náhodných tref

Liberec nevyhrává na trhu hrubou silou. Nemá rozpočet Sparty ani zázemí Slavie. Podle nového majitele Ondřeje Kanii provozní rozpočet klubu přesahuje 130 milionů korun ročně, bez nákladů na přestupy a mládež. To je zlomek toho, s čím pracují pražské kluby.

Rozdíl je v přesnosti výběru a v načasování prodeje. Nezmar v rozhovoru popisuje tvrdý výběrový filtr: Liberec nehledá „nejlepšího“ hráče, ale „nejvhodnějšího“, profil, který zapadne do herního stylu klubu a zároveň bude za rok nebo dva atraktivní pro další stupeň trhu. Skauting sahá do míst, kam se velké kluby nedívají: druhá česká liga, lotyšská soutěž, slovinské hostování italského odchovance. Každý z těchto příchodů vypadá izolovaně jako drobnost. Dohromady tvoří vzorec.

Liberec versus Sparta a Slavia: jiný segment, jiný násobek

V absolutních exportních částkách Liberec pražským rivalům nekonkuruje. Slavia prodala Yiru Sora do belgického Genku za 6,5 milionu eur, Dioufa do zahraničí za 22 milionů eur. To jsou čísla z jiné galaxie. Jenže Slavia Sora předtím koupila za 30 milionů korun, tedy za částku, která už sama o sobě převyšuje typický liberecký nákup.

Liberec je výjimečný jinde: v rychlosti a násobku zhodnocení. Eneme strávil v klubu jednu sezonu. Olatunji půl roku. N’Guessan necelý rok. Ghali sice vydržel déle, ale jeho tržní cena se za tu dobu zněkolikanásobila. Když klub kupuje hráče z Vyškova nebo Daugavpilsu a za rok ho prodává za desítky milionů, poměr vstupní investice a výnosu je v českém kontextu mimořádný.

Může to vydržet?

Kania deklaroval, že Liberec nechce být klubem nuceným prodávat nejlepší hráče každého půl roku. Výnosy z prodejů chce reinvestovat zpět do kádru. Model je tedy systémový, ale jeho životnost závisí na tom, jestli skautingový filtr udrží vysokou úspěšnost i ve chvíli, kdy si okolní trh začne libereckých tras všímat víc.

Zatím si nevšímá dost. A přesně na tom Liberec vydělává.