Toužili po jeho příchodu déle než rok a neváhali za něj zaplatit na tehdejší poměry vysokou částku. Africký fotbalista roku 1997 se přesto stal nejhorším nákupem, který kdy vedení německé Borussie Dortmund uskutečnilo.
V šestadvaceti letech byl útočník Victor Ikpeba na vrcholu kariéry. V průběhu pěti ročníků za Monako dovedl svými góly mužstvo nejprve do semifinále Poháru UEFA posléze také k vítězství v Ligue 1 a francouzském superpoháru. Navíc patřil ke klíčovým osobnostem tažení Nigérie na Olympijských hrách v roce 1996, kdy africká země po vyřazení Brazílie a Argentiny vůbec poprvé pozvedla nad hlavu vytouženou trofej pro vítěze.
Vedení Borussie Dortmund neskrývalo z příchodu Ikpeba nadšení, přesto, že přestupovou prioritou byl jiný útočník. Kanonýr Paulo Sérgio dal totiž nakonec přednost konkurenčnímu Bayernu Mnichov. „Ještě uvidíme, kdo získal lepšího střelce,“ dmul se pýchou prezident Dortmundu Gerd Niebaum po podpisu smlouvy se střelcem, který v Monaku nasázel v průběhu 170 zápasů 55 branek.
Posila za tehdy astronomických šest a půl milionů eur (162 milionů korun) se však na Westfalenstadionu neuvedla nejlépe. Dortmund sice útočil na mistrovský titul, Ikpeba se přesto trápil a bojoval s osobními problémy. V evropských pohárech byl terčem rasistických útoků ze strany kapitána Rangers Lorenza Amorusa, jeho žena navíc sváděla boj s rakovinou prsu. Německá média navíc informovala o nekončících problémech nigerijského reprezentanta s autoritami.
Trenér sabotér, spoluhráči žoldáci
Trenéra Skibbeho obvinil z pokusu sabotovat jeho fotbalovou kariéru. Pro deník Bild posléze prohlásil, že jeho spoluhráče motivují výhradně peníze. „Byla velká chyba přestoupit právě tady,“ uvedl již tehdy. Dortmundu přesto nezbývalo než na svou nejdražší posilu uplynulého léta sázet a Ikpeba tak nastoupil do 37 utkání. Kanonýr s čichem na góly se však v Bundeslize zvládl prosadit pouze dvakrát. Borussia se navíc postupně propadala tabulkou a sestup ji unikl jen o pět bodů.
Následující ročník byl však pro Ikpeba ještě horší. Po úmrtí manželky se topil v depresích a fotbalová kariéra šla stranou. Za Borussii odehrál jen deset utkání, po příchodu nového trenéra se navíc pustil do kritiky vedení. „Netuším, proč nezapadám do jeho plánů. Nedokážu to pochopit. Nedostal jsem šanci v Dortmundu zazářit,“ prohlásil a v létě zamířil do španělského Realu Betis. Ani v La Lize mu však pšenka nekvetla a nastoupil pouze do tří ligových zápasů.
V devětadvaceti letech posléze zamířil do Saudské Arábie a Kataru s krátkým návratem do Evropy v podobě belgického Charleroi. Nigerijský princ z Monaka, který měl pomoci Dortmundu k triumfům, tak nakonec způsoboval vedení Borussie spíše vrásky na čele a milionová investice se tak klubu nikdy nevrátila.