Musíme hledat rafany a zabijáky. Hráči musí být připraveni na trávníku umřít, míní o úspěchu Opavy Pavel Zavadil

Před několika týdny pověsil kopačky na hřebík a stal se sportovním ředitelem svého posledního působiště. Čtyřiadvacetiletého Pavla Zavadila čeká náročný úkol, odvrátit sestup aktuálně osmnáctého týmu tabulky z Opavy. Právě tu čeká v sobotu klíčové utkání v cestě za udržením proti Příbrami. „Zápas, který hráči musí za každou cenu zvládnout. Jinou cestu v sobotu nevidím,“ prohlásil pro sfc.cz.

„Hráčům nejde vytknout, že by nepracovali, že by neměli nasazení nebo správný drajv, ale pořád tomu něco chybí – produktivita a taky větší zodpovědnost vzadu, protože dostáváme hloupé góly. Na rovinu říkám, že pro mě jsou naše výsledky zklamáním. Na druhou stranu se všemi – s realizačním týmem i s kabinou – jsem na jedné lodi a pořád věřím, že se s tím dá něco udělat,“ prohlásil pro sfc.cz bývalý hráč Zbrojovky Brno, Baníku Ostrava nebo pražské Sparty.

Slezané se v letošní sezóně dlouhodobě trápí i přesto, že mužstvo pod vedením Radoslava Kováče našlo svou herní tvář – i přesto klub pod vedením exsparťanského obránce ještě nevyhrál a má jen osm bodů. „O záchranu jsem hrál strašně dlouho. Vidím, že na nich leží deka, ale nevím… Vždycky jsem byl takový rafan. V týmech, kde jsem byl, jsem měl kolem sebe tři nebo čtyři hráče, kteří měli stejnou náturu jako já. Věděl jsem, že se na ně můžu kdykoliv spolehnout. V každé situaci,“ dodává pro sfc.cz.

Právě podobnou mentalitu je podle Zavadila nutné dostat i do hráčů. „Musíme najít kluky, kteří to vezmou na sebe, a na hřišti i v kabině ukážou, že oni jsou ti lídři. Ti, kteří to zlomí. Opravdu někdy stačí dva nebo tři hráči. Ne každý je rafan nebo zabiják, který jde na hřiště umřít a udělá pro výsledek cokoliv,“ uvedl.

Návrat na trávníky? Kdyby to bylo na mně, jdu hned

Sám Zavadil, který své poslední utkání odehrál na začátku prosince proti Baníku Ostrava, však přiznává, že návrat na hřiště zvažuje. „Nějak jsme se o tom bavili,“ prozradil pro klubový web. Moc rád bych tomu pomohl. Chtěl bych hrát, ale neměl jsem prostor k tomu, abych s mančaftem odtrénoval větší porci tréninků. Zapojil jsem se jen někdy, když bylo potřeba. Nevím, jestli bych to dokázal. Kdyby bylo na mně, na hřiště jdu hned,“ míní.

„Ale je to tak, že dovedu být i objektivní. Možná by to přineslo impuls, ale nevím, zda bych tomu dokázal stoprocentně pomoci. Kdybych byl ve větším tréninkovém vytížení, věřil bych si, ale teď opravdu nevím,“ pokračuje. „Nemění to nic na tom, že musí přes týden, kdy se připravují na Příbram, vynaložit maximální úsilí, aby v sobotu, když půjdou na hřiště, byli připraveni na trávníku umřít. Aby ukázali, že do ligy patří – jak oni coby hráči, tak hlavně náš klub,“ zakončil pro sfc.cz.