MS ve fotbale může českým firmám způsobit ztráty. FIFA zatím sčítá zisky přes 300 miliard Kč

Když 11. června odstartoval první zápas mistrovství světa ve fotbale 2026, miliony zaměstnanců po celém světě začaly řešit dilema: pracovat, nebo sledovat. Průzkum společnosti UKG, která analyzovala chování pracovní síly ve dvanácti zemích, ukazuje, že 37 procent zaměstnanců plánuje kvůli turnaji měnit svůj rozvrh, 27 procent přiznává pozdní příchody nebo dřívější odchody a 14 procent hodlá zápasy tajně streamovat přímo na pracovišti. Celkový globální účet za propad produktivity? Podle UKG 17 miliard dolarů, tedy přes 400 miliard korun. Na druhé straně stojí FIFA s revidovaným příjmovým rozpočtem 13 miliard dolarů, jenže ne za jeden turnaj, ale za celý čtyřletý cyklus 2023–2026, do něhož spadá i ženské MS 2023 a loňské klubové mistrovství světa.

Odkud se bere těch 300 miliard

Částka 13 miliard dolarů, tedy zhruba 312 miliard korun, se ve veřejné debatě často zjednodušuje na „zisky z letošního šampionátu“. Realita je složitější. Jde o revidovaný příjmový rozpočet FIFA na cyklus 2023–2026, který původně počítal s 11 miliardami dolarů a byl navýšen hlavně díky rozšířeným turnajům a zařazení klubového mistrovství světa.

Rozpad zdrojů podle původně schváleného rozpočtu vypadá takto:

„Křeč a pasivita,“ shrnul Petr Čech český výkon proti JAR. Koubkova taktika podle něj selhala už v úvodu zápasu

SportyŽivě.cz

Právě teď

Pro srovnání: skutečné příjmy předchozího cyklu 2019–2022, jehož vrcholem bylo MS v Kataru, činily 7,57 miliardy dolarů. Nárůst o 72 procent za jediný cyklus je bezprecedentní. A není to jen o více zápasech; FIFA dramaticky posunula i cenovou politiku vstupenek. Nejdražší lístek na finále na stadionu MetLife stojí 10 990 dolarů, zatímco v Kataru se špičková kategorie prodávala za zhruba 1 600 dolarů. FIFA přitom oficiálně nehovoří o dynamickém oceňování, ale o „proměnlivém oceňování“ (variable pricing): ceny se mění mezi prodejními fázemi podle poptávky, nikoli automaticky v reálném čase. Kritici i média, včetně Guardianu, ten rozdíl považují spíše za terminologický.

Kdo platí účet, který FIFA nevystavuje

FIFA inkasuje televizní práva, sponzoring, hospitality i prodej vstupenek. Hostitelská města a zaměstnavatelé po celém světě nesou náklady, na které žádnou fakturu nedostanou. Americké ministerstvo dopravy poslalo hostitelským městům přes 100 milionů dolarů jen na posílení veřejné dopravy. Analytik Robert Sroka, citovaný v The Atlantic, to shrnul lapidárně: hostitelská města nemají nárok na hlavní příjmy FIFA a jejich sponzorské možnosti jsou silně omezené.

Proč do toho tedy jdou? Kvůli nepřímým efektům: turistickému impulsu, mezinárodní viditelnosti, politickému brandingu a odůvodnění infrastrukturních investic. Zda se to vyplatí, ukáže až závěrečná bilance, která zatím neexistuje.

Jenže externalita turnaje nekončí u hostitelských měst. Rozlévá se do každé ekonomiky, kde zaměstnanci fandí. UKG odhaduje ztrátu produktivity v USA na 11,7 miliardy dolarů, v Německu na 1,34 miliardy. A právě tady začíná příběh relevantní pro Česko.

Co to znamená pro české firmy

Přímá česká studie o dopadu MS na produktivitu neexistuje. Náš přepočet podle dat Světové banky nicméně nabízí orientační rámec. České HDP činí zhruba 389 miliard dolarů, tedy asi 7,7 procenta německého a 1,3 procenta amerického. Při proporčním přepočtu z amerického odhadu UKG vychází česká ztráta produktivity na přibližně 220 milionů dolarů, tedy kolem pěti miliard korun. Ne ekonomická katastrofa, ale reálný provozní zásah.

Klíčové je, že ztráta nedopadá rovnoměrně. Kancelářský tým, který si v pátek pustí zápas na projektoru, pravděpodobně svůj výkon dožene. Ale výrobní linka, kde chybí operátor na směně, stojí. Restaurace, kde kuchař přijde o hodinu později, nestíhá obědy. Logistický sklad, kde řidič odjede dřív, nestihne nakládku.

Nejvíc zranitelné jsou provozy s těmito znaky:

• pevné směny s okamžitou vazbou mezi přítomností a tržbou,
• fyzická přítomnost bez možnosti home office,
• nízká zastupitelnost klíčových pozic,
• sezonní špička překrývající se s turnajovým kalendářem.

Gastronomie, maloobchod, výroba, zákaznický servis, logistika: právě tady se každá chybějící hodina propíše do výsledku okamžitě.

Co s tím mohou zaměstnavatelé udělat

Český zákoník práce dává zaměstnavatelům jasnou oporu: zaměstnanci nesmějí bez souhlasu používat pracovní prostředky včetně výpočetní techniky pro osobní potřebu. Zákaz sledování zápasů na firemních zařízeních je tedy legální a vymahatelný. Současně ale zákon chrání soukromí zaměstnanců; plošný invazivní monitoring bez závažného důvodu a zvláštní povahy činnosti přípustný není.

Prakticky to znamená: pravidla ano, velký bratr ne. UKG doporučuje proaktivní přístup: naplánovat dovolené a směny s předstihem, umožnit legální výměny směn, tam kde to provoz dovolí nabídnout flexibilní začátky nebo home office, a hlavně jasně komunikovat, co je tolerováno a co ne.

Podle nás existuje ještě jedna cesta, kterou průzkumy explicitně nezmiňují, ale která dává ekonomický smysl: kontrolované uvolnění. U kancelářských týmů může být levnější pustit klíčový zápas v jídelně během prodloužené pauzy než řešit desítky tajných streamů, roztěkanou pozornost a následné výpadky. Náklad jedné hodinové pauzy navíc je měřitelný. Náklad rozpadlé koncentrace celého odpoledne ne.

FIFA redistribuuje, ale pravidla píše sama

Část vybraných miliard se vrací zpět do fotbalu. Rada FIFA schválila pro 48 účastníků MS 2026 rekordní distribuci 871 milionů dolarů: každý tým dostane 2,5 milionu na přípravu, 10 milionů jako kvalifikační bonus a dalších přes 16 milionů na delegace a vstupenky. Rozpočet cyklu navíc počítá s 2,25 miliardy pro program FIFA Forward a 660 miliony pro Football Development Fund. FIFA tvrdí, že přes 90 procent investic vrací „zpátky do hry“.

Jenže pravidla té hry píše výhradně ona. Televizní práva, sponzoring, licencování, hospitality: všechny hlavní výnosové toky drží centrálně. Hostitelská města, národní asociace i zaměstnavatelé se pohybují v prostoru, který jim FIFA vymezí. A ten prostor je úzký.

Třináct miliard dolarů za čtyři roky na jedné straně, stovky miliard korun v rozptýlených provozních ztrátách po celém světě na straně druhé. Dva ekonomické toky, které se nepotkávají, a přesto je spojuje jeden míč.