Míč na MS hypnotizuje gólmany. Je to fyzikální fenomén, říká dlouholetý reprezentační brankář Vaclík

Tomáš Vaclík to ve studiu Novy popsal jako fyzikální fenomén. Bývalý reprezentační brankář, který šampionát sleduje v roli televizního experta, nemluví o magii ani o konspiraci výrobce. Mluví o tom, co gólmani cítí v rukavicích a v hlavě: střela se v části letu chová jinak, než jim říká patnáct let praxe. Míč nezrychluje. Ale brzdí v jiném rytmu, než na jaký je mozek za brankou nastavený. A právě ten zlom mezi očekáváním a realitou dělá z Triondy téma číslo jedna letošního turnaje.

Čtyři panely, hluboké švy a jedno číslo, které mění všechno

Klíč k chování Triondy leží v aerodynamickém jevu, kterému fyzici říkají krize odporu vzduchu. Když míč letí, kolem něj proudí vzduch, buď hladce (laminárně), nebo chaoticky (turbulentně). Při určité rychlosti se režim proudění přepne a odpor vzduchu prudce klesne. Té rychlosti se říká kritická.

U Triondy ji vědci z americké University of Lynchburg naměřili na pouhých 11,9 m/s, tedy zhruba 43 km/h. Pro srovnání: nechvalně proslulá Jabulani z jihoafrického šampionátu 2010 měla kritickou rychlost mezi 21,9 a 26,9 m/s. Trionda tedy vstupuje do problematického pásma při výrazně nižších rychlostech, a to je přesně ta část letu, kdy gólman čte trajektorii a chystá zákrok.

Conor McGregor by mohl v roce 2027 podepsat novou smlouvu s UFC, i v případě prohry s Maxem Hollowayem

MMAmag.cz

3 h

Proč tak nízko? Odpověď je v konstrukci. Podle recenzované studie publikované letos v Applied Sciences vypadá srovnání turnajových míčů takhle:

Trionda má méně panelů než kterýkoli předchůdce, ale její švy jsou hlubší a širší než u Jabulani. K tomu přidává povrchové drážky, které zvyšují účinnou drsnost. Výsledek: vzduch kolem míče přechází do turbulentního režimu dřív a při nižší rychlosti.

Gólmanský mozek versus nový rytmus letu

Brankář nečte fyzikální rovnice. Čte let míče. Za tisíce odchytaných střel si jeho mozek vybudoval intuitivní model: tvrdost střely, úhel, rotace, a z toho odhad, kde a kdy míč dorazí. Problém Triondy není v tom, že by létala divoce jako Jabulani. Problém je subtilnější.

Při tvrdé střele z dvaceti metrů míč rychle zpomaluje, to gólman čeká. Jenže Trionda v určité fázi letu zpomalí méně, než mozek předpokládá, protože odpor vzduchu v tom okamžiku klesne. Střela „zůstane živá“ o zlomek sekundy déle. A zlomek sekundy je v bráně věčnost.

Český gólman Lukáš Horníček z portugalské Bragy to před turnajem popsal pragmaticky: Trionda se podle něj dobře chytá, ale po zásahu nártem letí opravdu daleko. A ve vlhku nebo dešti může být nevyzpytatelná. Právě vlhkost a nadmořská výška, na turnaji hraném v Mexiku, Kanadě i Spojených státech, mění hustotu vzduchu a s ní i aerodynamiku každého kopu. Jak upozornila Česká televize, Trionda se nechová stejně v přímořském Miami a v Mexico City v nadmořské výšce přes dva tisíce metrů.

Padá víc gólů, ale může za to míč?

Čísla jsou lákavá. Po dvou kolech skupinové fáze FIFA evidovala 141 gólů ve 48 zápasech, tedy průměr 2,93 na utkání. To je nejvíc od roku 1970 a znatelně víc než 2,67 na katarském šampionátu 2022. Jenže kauzalita a korelace jsou dvě různé věci. Zápas Kolumbie s Portugalskem, o němž Vaclík ve studiu mluvil, skončil 0:0. Míč sám góly nestřílí.

Podle nás je přesnější říct, že Trionda mění pravidla hry pro konkrétní typ situací: tvrdé a středně dlouhé střely, centry za obranu, přímé kopy bez výrazné rotace. Tam, kde míč prochází kritickým pásmem rychlosti, je pro brankáře hůř čitelný. U krátkých přihrávek nebo pomalých centrů se efekt prakticky neprojeví.

Záměr výrobce versus realita hřiště

Pikantní je, že Adidas a FIFA Triondu veřejně prezentují jako míč s předvídatelnější trajektorií, vyšší stabilitou letu a lepším gripem ve vlhku. Na oficiální produktové stránce se mluví o „stabilitě letu“ a „předvídatelné trajektorii“. Záměr výrobce tedy nebyl nachytat gólmany, spíš jde o vedlejší efekt konkrétního aerodynamického ladění.

Trionda navíc obsahuje senzor snímající pohyb v reálném čase, který pomáhá systému VAR. Technologicky je to nejsofistikovanější turnajový míč v historii. Jenže sofistikovanost neznamená, že si na něj brankáři zvyknou přes noc. Fyzik John Eric Goff, spoluautor zmíněné studie, sám říká, že první viditelné rozdíly by hledal právě u gólmanů, obránců s dlouhým pasem a střelců z dálky.

Trionda není nová Jabulani. Není to skandální míč, který létá jako plastový talíř. Je to míč s jiným aerodynamickým profilem, který nutí brankáře přeučit instinkt budovaný celou kariérou, a to uprostřed turnaje, kde na přeučení není čas.