Cristiano Ronaldo na MS 2026 přepsal historii, a přesto čelí nejtvrdší kritice kariéry. Český ligový trenér Aleš Majer by ho do reprezentace už nepovolal.
Šestý světový šampionát, první gól ve vyřazovací fázi, rekord v podobě trefení se na šesti turnajích. A přesto porážka 0:1 se Španělskem v osmifinále a konec, po kterém se v Portugalsku řeší jediná otázka: stálo to za to? Aleš Majer, nový trenér Mladé Boleslavi a pravidelný host fotbalových debat v českých médiích, v rozhovoru řekl jasně: Ronalda by do národního týmu už nebral. A přirovnal ho k Ivanu Lendlovi. K velikánovi, kterému chybí Trenér Majer o Ronaldovi v reprezentaci: Už by ho nebral. Vidí v něm Lendla, kterému chyběl wimbledonský titul.
Čísla říkají ano, hra říká ne
Na papíře vypadá Ronaldův turnaj v USA, Mexiku a Kanadě solidně. Dva góly proti Uzbekistánu ve skupině, čímž se stal prvním mužem v historii, který skóroval na šesti mistrovstvích světa. Proti Chorvatsku 2. července přidal třetí trefu, a tady se skrývá paradox celé debaty. Byl to jeho vůbec první gól ve vyřazovací fázi MS. Za celou kariéru. Šest šampionátů, desítky zápasů, stovky milionů diváků, a teprve teď.
Jenže mezi těmito momenty se odehrávalo něco jiného. Už po úvodní remíze 1:1 s DR Kongo se čeští experti Pavel Karoch a Jan Rajnoch v televizním studiu pustili do Ronaldovy role bez servítek. Překáží. Neběhá. Má nulový přínos mimo gólové situace. Tým se mu přizpůsobuje, hra se zpomaluje a hráči jako Bruno Fernandes nebo Rafael Leão ztrácejí svobodu pohybu, kterou by bez jeho gravitačního pole měli.
Lendl a ten jeden chybějící titul
Majerova paralela s Lendlem je přesná v jednom bodě: oba jsou velikáni, jejichž kariéru definuje to, co jim chybí, víc než to, co mají. Ivan Lendl vyhrál osm grandslamových titulů, ovládl žebříček, změnil profesionální tenis, a přesto se o něm dodnes mluví jako o muži, který nikdy nevyhrál Wimbledon. Ronaldo má Ligu mistrů, Euro 2016, Ligu národů, přes 900 kariérních gólů. Ale mistrovství světa? Prázdná kolonka.
Nejde přitom o to, že by Ronaldo nebyl legendou. Jde o to, zda honba za tou poslední metou nestojí Portugalsko víc, než kolik přináší. Podle Majera ano. A podle nás je to legitimní otázka, kterou si musí položit každý trenér, který převezme portugalský kádr.
Martínez jako spoluviník
Ukázat prstem jen na Ronalda by bylo pohodlné, ale nepřesné. Po vyřazení se Španělskem 6. července 2026 šla hlavní vlna portugalské kritiky po trenéru Robertu Martínezovi. Muži, který už dřív nedokázal proměnit belgickou „zlatou generaci“ s Kevinem De Bruynem v turnajový úspěch a v Portugalsku zopakoval stejný vzorec: obrovský talent v kádru, taktická nerozhodnost na hřišti.
Martínez měl k dispozici Gonçala Ramose, který nakonec rozhodl osmifinále s Chorvatskem. Měl Bernarda Silvu, Leãa, celou generaci hráčů v nejlepším věku. A přesto stavěl systém kolem jedenačtyřicetiletého útočníka ze saúdské ligy. Problém nebyl jen Ronaldo. Problém bylo, že se nikdo neodvážil říct, že král už nemá šaty.
Co přijde po Ronaldovi
Portugalská debata se po šampionátu posunula od obdivu k pragmatismu. Sílí hlasy, že Ronaldova éra v reprezentaci by měla skončit, ne proto, že by přestal být výjimečný, ale proto, že jeho přítomnost deformuje tým. Definitivní rozhodnutí o konci v národním dresu zatím veřejně nepadlo. Ale nástupce Martíneze bude muset odpovědět na otázku, kterou jeho předchůdce obcházel: je Portugalsko lepší bez Cristiana Ronalda?
Majer svou odpověď dal. Ronaldo je Lendl: kariéra, nad kterou se tají dech, a jedna prázdná vitrina, která přebíjí všechno ostatní. Wimbledonský pohár se na ni už nikdy nepostaví.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6989
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6370
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 7034
