Patří mezi nejlepší fotbalisty všech dob, přesto ho řada lidí nezná. Na hřišti byl Ruud Gullit nepřehlédnutelný a vyhrál téměř vše, co mohl.
Mnoho fotbalových fanoušků zná jeho jméno. Někteří si možná vzpomenou i na to, že Ruud Gullit hrával s Markem van Bastenem a Frankem Rijkaardem v AC Milán. Odkaz Nizozemce s dredy by ale rozhodně neměl zůstávat jen u toho. Ti, kteří ho viděli na vlastní oči, dokážou naplno ocenit jeho genialitu. Gullit je jedním z nejvšestrannějších hráčů všech dob. V 80. a 90. letech minulého století patřil k největším hvězdám světového fotbalu.
Jméno po matce nebo po otci?
Ačkoliv svět zná skvělého fotbalistu jako Ruuda Gullita, jeho rodné jméno je Rudi Dil. Otcovo příjmení začal Ruud používat až v dětství, protože si myslel, že zní více fotbalově. Mimochodem tatínek slavného fotbalisty emigroval do Nizozemska ze Surinamu společně s přítelem Hermanem Rijkaardem, kterému se v Amsterdamu narodil syn Frank.
Gullitova rodina bydlela poblíž Balboaplein, které patřilo k oblíbeným místům začínajících fotbalistů. Právě tam se jedenáctiletý Ruud potkal se zmiňovaným Frankem. Jejich přátelství je následně provázelo jejich hvězdnými kariérami. Talent mladíků nebylo možné přehlédnout. Už jako šestnáctiletí nastoupili za nizozemskou jedenadvacítku. O oba měl velký zájem Ajax, ale zatímco Rijkaarda velkoklub podepsal, v případě Gullita přišel pozdě.
Divoký teenager
Trenér Haarlemu Barry Hughes byl rychlejší. V nizozemské lize debutoval Ruud Gullit už v 17 letech. V první sezoně se ještě tolik neprosazoval, v té druhé ale již nastřílel 14 gólů. Třetí a poslední Gullitův ročník v dresu Haarlemu byl pro klub historický. Díky čtvrtému místu se kvalifikoval do poháru UEFA. To už byl ofenzivně laděný univerzál klíčovým hráčem.
O vycházející hvězdu měly zájem Arsenal a Ipswich Town. Gullit měl ale v nizozemském hlavním městě pověst jako „party boy“, což anglické kluby odradilo. Třicet tisíc liber za divokého teenagera pro ně byl moc velký risk. V létě 1982 nakonec devatenáctiletý mladík zamířil do Feyenoordu. V první sezoně skončil klub bez trofeje. Pak se ovšem přihodilo, že Ajax překvapivě odmítl dát novou smlouvu jejich nejlepšímu hráči všech dob.
Cruyff + Gullit = double
V 36 letech chtěl Johan Cruyff ještě pokračovat v kariéře a tak kývl na nabídku Feyenoordu, za který hrával v dětství. Příchod nizozemské legendy měl obrovský vliv na klub i na Ruuda Gullita. Najednou seděl v kabině se svým idolem. Cruyff odhalil obrovský potenciál jedenadvacetiletého mladíka, jenž tak dostal toho nejlepšího mentora. Jejich vzájemné porozumění a spolupráce na hřišti dovedla Feyenoord k doublu. Po sezoně 1983/84 byl Ruud Gullit poprvé zvolen nizozemským fotbalistou roku.
Třetí ročník v dresu Feyenoordu byla pro Gullita nejlepší. Jenže v březnu si natrhl sval a vynechal jedenáct zápasů. Feyenoord nakonec v červnu klesl na 3. místo. Přes zisk doublu a zkušeností získaných vedle Johana Cruyffa neměl Ruud Gullit ve Feyenoordu na růžích ustláno. Trenér Thijs Libregts, který rasově upřednostňoval Nizozemce, dal Gullitovi rasistickou přezdívku (Blackie) a prohlásil o něm, že je líný. Otřesný zážitek si mladý fotbalista odnesl také z utkání v St. Mirren. Domácí příznivci ho poplivali a rasisticky uráželi. Gullit to nazval „nejsmutnější nocí mého života“.
Fantazie na hřišti, kritika v médiích
V létě 1985 pak Ruud Gullit přestoupil za 1,2 milionu nizozemských guldenů do PSV Eindhoven. Trenér Jan Reker, kterému dělal asistenta mladý Guus Hiddink, postavil tým kolem zářícího mladíka. Ve 23 letech dostal Ruud kapitánskou pásku a dres s číslem 10. To už patřil mezi fotbalisty světové extratřídy. Ve 34 zápasech Eredivisie nastřílel 24 gólů a u dalších 13 asistoval. Pod značným tlakem se ukazuje také jako psychicky silný lídr a PSV pomohl k prvnímu titulu po osmi letech.
Druhá sezona v Eindhovenu byla z pohledu Gullita brilantní. Do Vánoc se v nizozemské lize podílel v 19 zápasech na 22 gólech (12+10)! Poté, co trenér Reker odešel do Venla, převzal tým sportovní manažer Hans Kraay. V březnu 1987 Gullit veřejně kritizoval Kraaye, když prohlásil, že je těžce nespokojený s jeho postupy. Jeho slova vedla k rezignaci Kraaye a kormidla PSV se chopil Hiddink.
Hvězda první velikosti
Do konce sezony zbývalo jen deset zápasů a Ajax vedl o tři body. Za této situace ukázal Ruud Gullit jeho obrovské kvality. V závěrečných pěti kolech nastřílel šest gólů a PSV dokráčelo k obhajobě titulu s šestibodovým náskokem. Během dvouletého působení v Eindhovenu odehrál rodák z Amsterdamu 75 zápasů, ve kterých nastřílel 53 branek a připsal si také 29 asistencí. Vedení klubu si uvědomovalo, že Gullita, jenž vyrostl v hvězdu první velikosti, nemůže udržet.
Během předsezonního turnaje v Barceloně oslovil Ruuda ředitel AC Milán a dohoda byla brzy na světě. Gullit zamířil na Stadio Giuseppe Meazza za rekordní částku 6 milionů liber. Ve stejném přestupovém okně získal italský velkoklub i další vycházející nizozemskou hvězdu Marka van Bastena. Za něj ovšem mířil do Ajaxu „jen“ milion liber.
Catenaccio? Ne, presink a ofenziva
AC Milán si výrazné posílení mohl dovolit. V roce 1986 klub koupil miliardář Silvio Berlusconi v naději, že vrátí Rossoneri na výsluní. Jako trenéra si vybral Arriga Sacchiho, který odmítl hrát klasické defenzivní catenaccio. Místo toho vsadil na presink a agresivní ofenzivní fotbal. To bylo něco pro Gullita… Nizozemec skóroval hned v prvním zápase Serie A proti Pise. Ačkoliv se Ruud nejlépe cítil ve středu hřiště, kvůli dlouhé absenci zraněného Van Bastena ho trenér vysunul do útoku.
V závěru roku 1987 získal Ruud Gullit nejcennější ocenění – Zlatý míč. Trofej daroval svému příteli Nelsonu Mandelovi a brzy se stal více než jen fotbalistou. Vyrostl v globální ikonu s jedinečným vzhledem a otevřenými názory. Byl zkrátka jednou z mála světových sportovních superstar.
Gullit vs. Maradona
Devět gólů a deset asistencí ve 29 utkáních možná někomu nepřijde jako zářivá bilance. Je třeba si ale uvědomit, že Serie A byla v té době považována za nejtěžší soutěž v Evropě. Týmy se soustředily primárně na tuhou defenzivu, kterou bylo těžké prolomit. Zejména osmá a devátá asistence byly naprosto klíčové v boji o titul. Obě zaznamenal Ruud Gullit při vítězství na hřišti Neapole. Díky němu Rossoneri mohli po závěrečném kole slavit první Scudetto po devíti letech.
Další výraznou kapitolu kariéry napsal Gullit na mistrovství Evropy 1988. Poté, co se Oranjes nekvalifikovali na předchozí tři velké turnaje, neletěli do Západního Německa jako favorit. Ale zároveň ani jako outsider. Do turnaje vstoupilo Nizozemsko porážkou 0:1 se Sovětským svazem. Po vítězstvích nad Anglií (Gullit měl 2 asistence) a Irskem postoupili hráči v oranžových dresech do semifinále.
Nejdůležitější gól
Domácí Německo, v jehož dresu nastoupili třeba Jürgen Klinsmann, Rudi Völler nebo Lothar Matthaus, Oranjes porazili 2:1. Gullit s kapitánskou páskou se ani tentokrát střelecky neprosadil. Svou jedinou trefu si schoval na finále, ve kterém Nizozemsko zdolalo Sovětský svaz 2:0. Do Milána se tak Marco van Basten s Ruudem Gullitem vraceli jako mistři Evropy.
Aby mohli uspět i na klubové evropské scéně, potřebovali Rossoneri defenzivní posilu. Podle obou hráčů jí měl být Frank Rijkaard. V létě přesvědčili trenéra Sacchiho, aby přivedl jejich parťáka z reprezentace a v AC Milán tak vzniklo legendární trio Van Basten – Rijkaard – Gullit. Po devítileté pauze následně červenočerní zazářili v Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ).
Vítězství, postup i ztráta
V odvetě semifinále smázli na svém stadionu Real Madrid 5:0, Ruud Gullit se na vítězství podílel gólem a dvěma asistencemi. Jenže v 56. minutě musel střídat kvůli zranění kolena. Operace a odpočinek mu nakonec dovolily vrátit se v závěru května na finále. Na Camp Nou dorazilo téměř 100 tisíc fanoušků. Červená a černá v hledišti naprosto dominovala.
Na hřišti byl k vidění podobný scénář. Steaua Bukurešť schytala debakl 0:4, po dvou gólech dali Ruud Gullit a Marco van Basten. Mohli tak nad hlavu zvednou další, tentokrát ušatou trofej. Následně AC Milán ovládl i interkontinentální pohár, ve kterém porazil kolumbijské Atlético Nacional.
Devět měsíců na marodce
Tento duel ovšem Gullit sledoval jen z tribuny. Zranění se vrátilo a bylo daleko vážnější. Poškození vazů pravého kolena ho připravilo o téměř celou sezonu 89/90. Po téměř devíti měsících se vrátil Ruud na hřiště až koncem dubna. AC Milán postoupil do finále PMEZ a Gullit byl vítanou posilou. Přetahovanou s Benfikou rozhodl Frank Rijkaard a italský velkoklub tak dokázal obhájit celkový triumf. Totéž dokázal zopakovat až Real Madrid v roce 2017, tedy o 27 let později.
V létě 1990 měl před sebou Ruud Gullit první mistrovství světa. Jenže pokračování slávy z EURA se nekonalo. Oranjes řešili problémy, které ovlivnily jejich výkony. Před volbou trenéra nizozemský svaz oslovil hráče, kdo by podle nich měl převzít národní tým. Fotbalisté si přáli Johana Cruyffa. Jenže pak se všeho vložil předseda Michels a hvězdám natruc prosadil, že reprezentaci povede Leo Beenhakker. To nemohlo dopadnout dobře.
Má pořád na to, aby byl kapitán?
Vnitřní spory a nedostatek soudržnosti nakonec stály Oranjes lepší výsledek. Tisk navíc kvůli problémům Ruuda s kolenem pochyboval, jestli stále má kvality, aby tým vedl jako kapitán. Po remízách s Egyptem, Anglií a Irskem Nizozemsko postoupilo do osmifinále. V něm se Gullit a spol. střetli s Německem, které prahlo po odvetě za finále Eura. V bláznivém zápasu, kdy oba týmy hrály od 22. minuty v deseti (vyloučeni Völler a Rijkaard), se jim odplata podařila.
Ročník 1990/91 zaznamenal AC Milán první sezonu bez trofeje (od příchodu Sacchiho), Na lavičce ho vystřídal Fabio Cappello. Ruud Gullit pod ním nastupoval většinou na pravém křídle a předváděl skvělé výkony. Během sezony 91/92 Rossoneri v Serii A ani jednou neprohráli a s bilancí 22 – 12 – 0 znovu slavili Scudetto. Série bez porážky se nakonec natáhla až na 58 zápasů a tým byl označován jako Gli invincibili (neporazitelní).
Cappello Gullita odstavil
Přestože byl Gullit produktivní a v sezoně 92/93 v 15 zápasech připsal 7 gólů a 4 asistence, postupně hrál stále okrajovější roli. Cappello se zdráhal ho stavět kvůli problémům s koleny. Když ho trenér vynechal ve finále Ligy mistrů 1993, které AC Milán prohrál s Marseille, byla to pro nizozemskou hvězdu poslední kapka. Po šesti letech opustil červenočerný tábor.
V Sampdorii, kterou trénoval Sven-Göran Eriksson, dostal pořádné herní vytížení a všem kritikům dokázal, že na to stále má. S Robertem Mancinim v útoku dělal přesně to, co se od něj čekalo. V lize dal v 31 zápasech 15 gólů a Sampdoria skončila na třetím místě. V domácím utkání s AC Milán navíc vedl Gullit velký obrat 0:2 na 3:2. Na první gól Ruud nahrál a v 78. minutě trefou dokonal obrat. Fabio Cappello dostal od Nizozemce jasný vzkaz. Zapadnout by určitě nemělo, že Sampdoria v této sezoně také vyhrála italský pohár.
Hádky s Advocaatem
Místo radosti ale měl vítěz Zlatého míče před sebou temné léto. Nový trenér Oranjes Dick Advocaat stejně jako Cappello nedůvěřoval Gullitovu zdraví. To mezi ně vneslo hádky, které vyústily v hráčův odjezd z nizozemského tréninkového kempu těsně před mistrovstvím světa 1994. Následně oznámil Gullit konec mezinárodní kariéry.
Na klubové scéně se ovšem schylovalo k velkému návratu. Gullit jednal o smlouvě s AC Milán. Hráč se nakonec s klubem dohodl a jeho comeback byl úžasný. Gólem přispěl k zisku italského superpoháru a po prvních třech kolech Serie A měl na kontě tři branky a asistenci. Jenže tato pohádka neměla dobrý konec. Za Rossoneri odehrál jen 14 zápasů, než v polovině listopadu opět zamířil do Sampdorie. Po sezoně měl Gullit jasno, že v Itálii nechce pokračovat.
Vzhůru do Londýna
Jeho další kroky ve 33 letech byly nepředvídatelné. Nakonec jako volný hráč podepsal v červenci 1995 smlouvu s tehdy průměrnou Chelsea. Později Gullit přiznal, že o klubu ani o Premier League nic konkrétního nevěděl, ale trenér Glenn Hoddle ho přesvědčil. Na působení v Anglii s odstupem času vzpomíná v dobrém a prohlásil, že tato doba byla nejšťastnější z jeho kariéry a ve srovnání s Itálií jako dovolená. Stále si přitom počínal jako profesionál. O jeho výkonech svědčí i to, že anketě o nejlepšího fotbalisty Premier League skončil druhý za Erikem Cantonou.
Po sezoně trenér Glenn Hoddle odešel k anglické reprezentaci a Ruud Gullit převzal jeho místo jako hrající trenér. Zahájil tak svou trenérskou kariéru. Pod vedením Gullita vyhrála Chelsea FA Cup a ukončila tak 28 let bez trofeje. Byl prvním nebritským koučem, který vyhrál jednu z hlavních trofejí v Anglii.
Smutný konec kariéry
Přestože jako manager si počínal skvěle a přivedl do Chelsea například Zolu, Di Mattea nebo Vialliho, kvůli údajným neshodám s vedením mu majitel Ken Bates v únoru ukázal dveře. Blues byli v té době v Premier League na třetím místě. „Nelíbila se mi jeho arogance. Ve skutečnosti jsem ho nikdy neměl rád,“ prohlásil s odstupem pro Mirror času Bates. Tým Blues ovšem připravil Gullit tak dobře, že londýnský klub v této sezoně vyhrál Pohár vítězů pohárů a anglický ligový pohár. Tak skončila hráčská kariéra výjimečného fotbalisty.
Ruud Gullit byl neuvěřitelně nadaný. Bez nadsázky jeden z nejvíce talentovaných hráčů jeho generace a dokonalý příklad nizozemského pojetí totálního fotbalu. Všestrannost, jakou oplýval, vídáme v moderní hře jen zřídka. Bez ohledu na pozici a systém předváděl Gullit úžasné výkony. Elegantní s míčem, neúnavný a houževnatý bez něj. V AC Milán patří mezi klubové legendy. Vzhledově výrazný fotbalista byl také mužem s vyhraněnými názory, který využil svou popularitu k boření hranic a prosazování věcí, na kterých záleželo. Jeho odkaz by nikdy neměl být zapomenut.
Kdo z trojice Van Basten, Rijkaard, Gullit byl nejlepší?
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 60217
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 58321
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 58287
